19.01.2010 -

371 0

(Share 69 0)

Príhovor

Autor: -ls-

      RODIČE A DOSPÍVAJÍCÍ DĚTI
      Slyšely jste, děti, co jsme si četli v evangeliu o Svaté Rodině? Rodičům se ztratil chlapec, Ježíšek. Také jste se už někdy ztratily rodičům - na nějaké pouti, výstavě, kde je moc lidí? Copak tyhle ztráty, ty se ještě většinou dobře vyřeší. Děti pláčou a křičí, rodiče se strachují a hledají - a tak se zas najdou. Najdou se, protože jeden o druhého stojí, mají se rádi.
      Horší je to, když se začnou ztrácet a odcizovat děti rodičům v dospívání. A zdá se, že co kdysi bývalo jen výjimkou, stává se častým zjevem: I dospělé děti přestávají mít pěkný vztah k rodičům. Hledí na ně jen jako na celoživotní živitele a finančníky, ovšem bez povinnosti rodiče dál poslouchat.
      Dceři je osmnáct, vydělá dost peněz. Ale jak by mohli rodiče po ní chtít přispění na domácnost, chce se přece obléci! A tak jí nechají všechno a ještě jí koupí tu superplášť, tu jinou módnost, co zrovna letí.
      A syn je už ženatý, pravda, ale považte - nemá ještě auto! A tak tatík si bere v práci přesčasy, matka jde také dělat. Rodiče na sobě škudlí, šetří, dřou se , aby mohli dětem koupit tu auto, tu kožich, tu dovolenou k moři.
      Jsou to hodní rodiče? Jsou to dobří rodiče? Ne! Právě v těch rodinách, kde rodiče podporují děti, i když si už samy vydělávají a jsou už dospělé, nebývá mezi rodiči a dětmi nijak dobrý vztah. A tohle “podporování” mladých manželů rozbíjí nejen vztah mezi rodiči a dětmi, ale rozbíjí a ohrožuje i vztah mladých manželů mezi sebou.
      Jak je to možné? Odborníci vysvětlují, že to ani jinak dopadnout nemůže: Když rodiče dávají dospělým dětem peníze, osobují si také právo těm dospělým dětem dál mluvit do života. Čekají, že je budou děti dál poslouchat, jako když byly nedospělé. A mladým se sice brát peníze líbí, ale poslouchat, to se jim už nelíbí. A je zle.
      A vztah mezi mladými manžely? Co člověka nestojí žádnou námahu, to si také nijak necení, to netvoří pouto. Pouto mezi manžely tvoří právě to, nač společně šetřili, nač se spolu pachtili, co si spolu budovali. A když je rodiče posadí do hotového, byt jim seženou a noblesně zařídí, pračku namontují, pak už na mladé zbývá jen nuda. Z nudy rostou hádky, spory, kdo má koho míň rád a co musí ten druhý...
      Kdyby měli společné starosti, neměli by na takové hlouposti ani čas. Kdyby si museli na vše, co si pořídí, poctivě vydělat, nebylo by tolik nudy a rozvratů.
      Jak to tedy správně dělat? Stoletá zkušenost církve i odborný průzkum pedagogů se shodují na jednom receptu:
      Když dítě skončí dobu učení, studia, začne samo vydělávat, dosáhne zákonně plnoletosti (pozor: neříkám dospělé osobnosti), mají to s rodiči společně oslavit a při té oslavě mají děti od rodičů slyšet slavnostní řeč o třech bodech:
      Zaprvé: Jsi teď dospělý, asi by se ti už nelíbilo, kdybychom ti s maminkou chtěli dál poroučet jako malému. Budem tvou dospělost respektovat. Budem ti radit, jen když se budeš na radu ptát. Snad ti někdy i povíme, jak jsme to v podobné situaci dělali my, snad ti i řekneme, abys uvažoval o tom či onom řešení, ale to vše s vědomím, že ty máš právo se rozhodovat sám.
      Za druhé: Jsi dospělý, protože jsme lidé a ne zvířata, nevykoušeme tě teď z bytu , jak to dělají právě zvířata s dorostlými mláďaty, ale čekáme, že si sám začneš hledat svůj budoucí domov pro sebe a pro rodinu, kterou si začas založíš. Budeš-li chtít a budeme-li moci, rádi ti při tom hledání pomůžeme.
      Za třetí: jsi dospělý, proto tě už nebudeme ponižovat nabízením peněz. Dospělý se umí o sebe postarat sám a nežebrá o almužny. Proto pokud budeš bydlet a jíst s námi, budeš přispívat na byt, stravu, otop a světlo tolik a tolik měsíčně. S ostatním, co vyděláš, si hospodař podle svého uvážení.
      A my rodiče, já s maminkou, si konečně dopřejeme, co jsme si vzhledem k vám, dětem, v mládí dopřát nemohli: Kousek pohodlí, pořádnou dovolenou, něco hezkého do bytu.
      Zdá se vám to tvrdé k těm mladým? Nebojte se o ně. Ti pořádní pochopí, že by nebylo normální, aby oni začínali s takovým vybavením, na jaké jste se vy staří dřeli dvacet let života. A ti nepořádní, ti, co mají sklon k vyděračství rodičů, ti, co bezostyšně tahají z rodičů kdejakou korunu a kdeco cenného, a když už z nich nic nekouká, honem je strkají do domova důchodců, takoví to sice nepochopí, ale ti vás stejně nemají a nikdy nebudou mít rádi. Láska se za peníze nekoupí, dobrá povaha a dobrá výchova také ne.
      Neměli bychom vychovávat děti tak, aby si myslely, že rodiče jsou na to, aby se dětem starali o všechno, co jim jen napadne, až po to opatření a zařízení bytu.
      A měli bychom se naučit, a zavčas tomu také naučit své děti, že smyslem čtvrtého přikázání desatera není jen, aby malé děti poslouchaly rodiče, ale že je tu vysloven příkaz i dospělým dětem, aby se o své rodiče postaraly, když zestárnou.
      A tak shrnuji, milí rodiče, naučení dnešní neděle do této rady: Neplýtvejte zbytečně silami, když se snažíte, aby vás poslechly vaše dospělé děti. Ony vás stejně poslouchat nebudou. Budou si dělat podle svého a vám budou mít za zlé, že se jim do života “pletete”. Když už jsou dospělí věkem a před zákonem, respektujte to, neporoučejte jim, ale respektujte to i tak, že je necháte, aby se samostatně živili, že z nich neuděláte parazity podstrkováním peněz, finančním podporováním.
      Pravda, každé pravidlo má výjimku. Jsou mimořádné situace, kdy rodiče rádi vypomohou penězi dětem např. k zakoupení bytu, ale tak to má být opravdu jen v situacích mimořádných a naléhavých.
      Poroučet dětem, vychovávat je, to dělejte také, ale v pravý čas, když jsou děti malé. Obyčejně to bývá tak, že rodiče, kteří všechno dovolí dětem malým, chtějí jim honem poroučet, když dospívají.
      Poroučejte malým a vychovávejte je tak, aby si uměli poručit sami, když dospějí.
      Takový je křesťanský požadavek správného vztahu generací k sobě navzájem. Vzájemný respekt, úcta a láska. Ochota učit se jeden od druhého. A tak, uvážliví rodiče, teď je na vás, abyste si tyto principy bedlivě promysleli, převedli do situace své rodiny a řídili se podle nich, abyste měli právo na šlechtický titul: Jsme křesťanská rodina.
      Pojďme teď složit své vyznání dobré vůle. Povstaňme k modlitbě: Věřím v Boha ...
      Přímluvy
      Pojďme teď svěřit naše rodiny Pánu Ježíši, který byl člověk jako my a proto zná touhy dětí i starosti rodičů:
      Pane, dej otcům našich rodin Josefovu moudrost a trpělivost.
      Maminky ať nezapomínají, že děti potřebují nejen jejich práci, ale i vlídnost a láskyplnou něhu.
      Děti ať jsou rády, že vyrůstají v prostředí rodiny a snaží se poslouchat a pomáhat.
      Dospívající děti ať dokáží změnit svůj vztah k rodičům z poslušnosti na láskyplnou úctu.
      Starší rodiče ať respektují dospělost svých dětí a rozkazy zavčas změní na rady.
      Naši předkové, co tu bydleli a žili před námi, ať najdou nový domov ve tvém království.
      Pane, kde vládne v rodinách tvůj Duch, tam si umějí navzájem odpustit, tam si dělají navzájem radost, tam si pomáhají. Prosíme tě o tohoto tvého Ducha: žij v nás a kraluj nám na věky věků.

Súvisiace homílie / príhovory 17.12.2009 | (747) Príhovor všetky súvisiace homílie / príhovory (2) » Súvisiace príklady 25.06.2003 | (197) Téma: Rodičia / Rodina 25.06.2003 | (182) Téma: Alkohol / Rodičia / Svedectvo / Výchova 25.06.2003 | (161) Téma: Rodičia / Rodina všetky súvisiace príklady (20) »