18.október 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Náš anjel strážca sa stará tiež o naše posvätenie, robí všetko. Preto, aby podporil náš duchovný rast a rozvinul náš intímny život s Bohom. Anjel strážca je majstrom askézy a mystiky: je to zároveň tréner a sprievodca na ceste k vrcholkom.

~Pius XII.~

12.06.2003 - (čítanosť4346 reakcie5)


Mt 10, 16-23

      1616 Hľa posielam vás ako ovce medzi vlkov. Buďte teda opatrní ako hady a jednoduchí ako holubice. 1717 Chráňte sa ľudí; lebo vás vydajú súdom, budú vás bičovať vo svojich synagógach 1818 a pre mňa vás budú vláčiť pred vladárov a kráľov, aby ste vydali svedectvo im aj pohanom. 1919 Ale keď vás vydajú, nestarajte sa, ako a čo budete hovoriť, lebo v tú hodinu vám bude dané, čo máte povedať. 2020 Veď to už nie vy budete hovoriť; ale Duch vášho Otca bude hovoriť vo vás.
      2121 Brat vydá na smrť brata a otec dieťa. Deti povstanú proti rodičom a pripravia ich o život. 2222 Všetci vás budú nenávidieť pre moje meno. Ale kto vytrvá do konca, bude spasený. 2323 Keď vás budú prenasledovať v jednom meste, utečte do druhého. Veru, hovorím vám: Nebudete hotoví s izraelskými mestami, kým nepríde Syn človeka.

16-23.      Mk 13, 9-13; Lk 10, 3; 21, 12-17; 12, 11-12.

      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(3800)
Mt 10, 24-42
12.06.2003 | Čítanosť(3108)
Mt 10, 1-15


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mt 10,16-23

To už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce.
Toto zaslíbení má oživnout v srdci učedníků v situacích, kdy se lidé proti zvěstovatelům evangelia násilně postaví, protože je ruší v jejich „poklidu“. Tato možnost násilného odporu je považována za trvalý stav (v. 23!), ve kterém učedník potřebuje rozvahu i důvěru (v. 16).


16.11.2006 - 05:55   a.o.  
» Mt 10,17-22

Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce.
Již v „horském kázání“ najdeme poukaz na pronásledování, se kterými musí Ježíšův učedník počítat (Mt 5,10-12). Předpověď takovýchto pronásledování v dnešním evangeliu se nalézá v kontextu poslání učedníků (Mt 10) a znovu se vrátí v Ježíšově řeči o událostech posledních dní (Mt 24,9-14). Učedníci jsou tedy výslovně upozorňováni na to, čeho se mohou dočkat „od lidí“. Avšak pronásledovatelé jsou na tom hůře než pronásledovaní: oni nevědí, co činí; učedníci naopak ví, pro co snášejí utrpení - „... kvůli mně, abyste vydali svědectví...“ (v. 18). Víra pronásledovaných je pro pronásledovatele svědectvím, které je obžalovává, zahanbuje, zneklidňuje. Boží síla je viditelná ve věrnosti a lásce slabých lidí.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 10,16-23

      Hlavná myšlienka prečítaného textu evanjelia - to je prenasledovanie, ktoré čaká vyznávačov Krista: Vydajú vás súdom, budú vás bičovať... pre mňa... Všetci vás budú nenávidieť pre moje meno. A vidíme, že sa to deje vo všeobecnosti tam, kde kresťanstvo má čo povedať, kde má vplyv na život; práve tam jeho protivníci s ním bojujú. Tí, ktorí odmietajú kresťanské morálne zásady, nemajú takú odvahu, aby útočili priamo na osobu Ježiša Krista - ale zameriavajú svoju zlobu na pápeža, vysmievajú sa z Cirkvi a z jeho predstaviteľov, zosmiešňujú náboženské inštitúcie a kresťanských aktivistov. Pozorujeme takéto akcie v našich oznamovacích prostriedkoch; zlostné zádrapky sa týkajú aj nás osobne.
      To všetko pre mňa - hovorí Pán Ježiš; to všetko je akoby zakalkulované do jeho diela spásy. Kristus trpel, aby založil Božie kráľovstvo; tí všetci, ktorí pokračujú v jeho diele, musia mať účasť na tomto utrpení (Jeruzalemská Biblia).
      Neznamená to, že sa máme v takých situáciách zachovávať ako stádo baranov, ktoré ženú na zabíjanie. Pán Ježiš predsa odporúča: Buďte teda opatrní ako hady... nestarajte sa, ako a čo budete hovoriť... bude vám dané, čo máte povedať. A teda máme zaujímať jasné stanovisko voči pravde a klamú, voči dobru a zlu. Vtedy treba vedieť, čo povedať, a čo nepovedať, komu povedať a ako povedať. Odvážnemu vyznávačovi to bude „dané“, sľubuje to Pán Ježiš; pretože odvážny vyznávač nevystupuje vo vlastnom mene, ale reprezentuje osobu Krista - neostane teda bez jeho podpory.


03.12.2004 - 11:29   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mt 11, 16-19

      Je ťažké vyhovieť ľuďom, hovorí Pán Ježiš. Nevyhovuje im ani prísny askéta Ján Krstiteľ, ani zhovievavý Syn človeka. Ľudia očakávajú Mesiáša – ale majú akúsi vlastnú predstavu o ňom, formujú si jeho postavu podľa vlastných túžob, chápania a predstáv. Boh stvoril človeka, to je pravda – ale i naopak, človek si vytvára Boha, vytvára si ho akosi na svoju podobu, takého si ho vytvára, aký mu vyhovuje. Jedni chcú vidieť Boha mierneho a milosrdného (pre nich), druhí ho očakávajú ako spravodlivého Sudcu (samozrejme pre iných!).
      No – hovorí Pán Ježiš - múdrosť ospravedlňujú jej skutky. To znamená: Božia múdrosť, ktorá premýšľa o pláne spásy a uskutočňuje ho, dáva sa poznať tak prostredníctvom prísneho pokánia Jána Krstiteľa, ako aj skrze milosrdný postoj Ježiša Krista. Tak v skutkoch Jána, ako aj v skutkoch Pána Ježiša, zjavuje sa účinkovanie večnej Múdrosti. Táto Múdrosť dobre vie, kedy žiadať od nás pokánie, vie tiež obdarovať nás radosťou zo zakúseného milosrdenstva a odpustenia.
      Skutkom tejto Múdrosti je obeta sv. omše, ktorá nám vyprosuje Božie odpustenie – ale aj pripomína, za akú bolestnú cenu sme získali toto odpustenie. Takže aj Advent je natoľko časom odpustenia, nakoľko je časom pokánia a nejakého umŕtvenia z našej strany. Možno i my sme tými „mýtnikmi a hriešnikmi“, o ktorých je reč; nemenej sme tými, skrze ktorých Boh, ktorý prichádza, chce byť prítomný vo svete. A teda má byť táto Božia Múdrosť ospravedlnená aj skrze naše skutky, skrze skutky rozvážnosti. Nakoniec táto Múdrosť nám diktuje, ako sa umŕtvovať v Advente a ako sa tešiť z Božieho narodenia.


24.07.2004 - 16:34   JR  
» Mt 10, 16-23

Za války vytýkali jednomu americkému generálovi, že při postupu za nepřítelem bombarduje zbytečně města. Hájil se: “Jsem za své vojáky odpovědný a nemohu je poslat tam, kde by se mohl ještě skrývat nepřítel.“ I rodiče si ověří místo a společnost, kam pouštějí děti, aby neutrpěly škodu. Však docela jinak mluví Kristus, když posílá apoštoly jak ovce mezi vlky, to je do prostředí zcela nepřátelského a bez ochrany. Starozákonním předobrazem tohoto poslání je mladičký David, který se vydává na souboj s Goliášem. A přece se nebojí, protože jde proti němu „ve jménu Páně“ (1 Sam 17,45). Novozákonním příkladem je pak sám Ježíš před římským prokurátorem Pilátem, který zdůrazňuje, že má nad ním všecku moc, buď jej osvobodit nebo usmrtit. Dostává však jasnou odpověď: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry“ (Jan 19,11). Víra v Boží prozřetelnost se neopírá o příznivé nebo nepříznivé podmínky, ale o to,je-li s námi Bůh. Když sv. Sábu varovali, aby se nevracel pouští do kláštera, že se tam potuluje lev, odbyl je vtipem: „Buď existuje Bůh a co mně může lev udělat!. Anebo Bůh neexistuje a pak by bylo lepší, aby mě lev zadávil!“ sv. Jan Klimak pak píše, že všecky strachy zahání jeden jediný: bázeň Boží.
Had nemá dobré jméno v našem slovníku, neměl je v Bibli ani u mnoha starých národů. Proto našel tento text mnoho umělých výkladů, proč mají být apoštolé jako hadi. Podle Rabana Maura had svléká kůži, my máme svléci starého člověka. Remiguis říká, že had svou chytrostí člověka v ráji oklamal, my máme být stejně chytří, abychom ho přivedli k pravdě. Sv. Beda si vzpomněl na to, že se had nedá přemoci zaříkadlem. Přitlačí ucho k zemi a druhé zakryje ocasem („jedno ucho k zemi stuli a druhé chvostem zatuli“ - Dalimidova Česká kronika). Tak i my máme být hluší k mámení světa. Podle sv. Jeronýma chrání hadi celým tělem hlavu. I my máme všichni chránit naši hlavu, tj. Krista. Všecky tyto interpretace jsou ovšem vyumělkované. Zůstaňme u jednoduchosti přirovnání. Had je jistě zvíře velmi opatrné. Ale je opatrnost ctnost? Neceníme si toho, kdo je příliš opatrný jenom na sebe. Ale je velmi pěkné, když je někdo opatrný ve prospěch druhých, když s nimi jedná taktně, když za ně cítí odpovědnost. Takový ovšem má být pravý apoštol Kristův a každý křesťan vůči druhým.
Má-li had špatné jméno, holubice naopak má dobrou pověst. Když řekneme, že má někdo holubičí povahu, pochválíme ho. sv. Jeroným tedy myslí, že Kristus schválně užil tohoto přirovnání, aby opravil to, co bylo negativního v přirovnání s hadem. Zase se pokoušeli někteří uměle vysvětlit, čím to je, že je holubice mírná. A1e tu toho není zapotřebí. Pohled na holoubky uklidňuje, řekl prý Antonín Dvořák, který je měl rád. Holubů se nikdo nebojí. Ne jsou jedovatí a nenapadají jiné. I to má být krásnou vlastností apoštolů a křesťanů vůbec. Naučení se přijímá jen od toho, z koho nemáme strach, u koho se cítíme bezpečně. Ptali se jedné řeholní představené, čím to je, že mají tolik povolání, tolik řeholních sester: “Jak to děláte?“ Odpověděla prostě,jak holubice: „Neděláme nic, ale děvčata se u nás cítí dobře, nacházejí tu klid.“ Kristus chce být apoštolem pokoje. (T. Špidlík)



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet