10.december 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Ako je nezmyselné žiť v Bohu, a nemilovať — tak je nezmyselné milovať, a nežiť v Bohu. To sú dve stránky veci vytvárajúce tú istú skutočnosť a ani bez jednej nie je možné pohnúť sa dopredu.”

~JOZEF PORUBČAN SJ ~

12.06.2003 - (čítanosť2679 reakcie10)


Mt 13, 31-43

      31 Predniesol im ešte iné podobenstvo: „Nebeské kráľovstvo sa podobá horčičnému zrnku, ktoré človek vzal a zasial na svojej roli. 32 Ono je síce najmenšie zo všetkých semien, ale keď vyrastie, je väčšie než ostatné byliny a je z neho strom, takže prilietajú nebeské vtáky a hniezdia na jeho konároch.“
      33 Ďalšie podobenstvo im povedal: „Nebeské kráľovstvo sa podobá kvasu, ktorý žena vezme a vmiesi do troch mier múky, až sa všetko prekvasí.“
      34 Toto všetko hovoril Ježiš zástupom v podobenstvách. Bez podobenstva im nehovoril nič, 35 aby sa splnilo, čo predpovedal prorok:
      „Otvorím svoje ústa v podobenstvách,
      vyrozprávam, čo bolo skryté od stvorenia sveta.“

      36 Potom rozpustil zástupy a vošiel do domu. Tu k nemu pristúpili jeho učeníci a vraveli mu: „Vysvetli nám podobenstvo o kúkoli na roli.“ 37 On im povedal: “Rozsievač dobrého semena je Syn človeka. 38 Roľa je svet. Dobré semeno sú synovia kráľovstva, kúkoľ sú synovia Zlého. 39 Nepriateľ, ktorý ho zasial, je diabol. Žatva je koniec sveta a ženci sú anjeli. 40 Ako teda zbierajú kúkoľ a pália v ohni, tak bude aj na konci sveta: 41 Syn človeka pošle svojich anjelov a vyzbierajú z jeho kráľovstva všetky pohoršenia a tých, čo pášu neprávosť, 42 a hodia ich do ohnivej pece. Tam bude plač a škrípanie zubami. 43 Vtedy sa spravodliví zaskvejú ako slnko v kráľovstve svojho Otca. Kto má uši, nech počúva!

33.      Lk 13, 20-21.
34.      Mk 4, 34-35.
35.      Ž 78, 2.
12.06.2003 | Čítanosť(3259)
Mt 13, 44-52
12.06.2003 | Čítanosť(3153)
Mt 13, 1-23
12.06.2003 | Čítanosť(2970)
Mt 13, 24-30


18.10.2006 - 16:39   -jh-  
» Mt 13, 33

Výzva Pána k odvahe, ktorá zas vyplýva z dôvery v moc Božej milosti, je spoločná podobenstvu o kvase a o horčičnom zrnku. Neide teda len o vnútorný či vonkajší vývoj zbožnosti, ale o zdôraznenie Božej moci, ktorá privedie všetko dobré z nepatrných začiatkov k úžasnej veľkosti. Apoštoli potrebovali toto povzbudenie k dôvere v Božiu moc – boli by azda rezignovali vzhľadom ku svojej nepatrnosti a moci nepriateľov. I dnes sa nám môže niekedy zdať, že Božia vec je stratená a i dnes nás Pán povzbudzuje k odvahe. Nakoniec vždy zvíťazí Božia vec!


17.03.2006 - 11:00   JR  
» Mt 13, 36-43

Zlá semena
Náboženství i filosofie se zamýšlejí nad problémem, odkud pochází zlo, kde se najednou ve světě i v člověku bere. Pohádky, které pocházejí z nejstarších dob světové literatury, vyznávají ještě starý dualismus. Dvě síly, dvě mocnosti, dva druhy lidí proti sobě bojují, kde se vzali, tu se vzali, o jejich původu se nemluví. Ale přesto se vyznává optimisticky, že je dobro silnější a že nakonec zvítězí. Bible však dualismus neuznává. Je jenom jeden Bůh, stvořitel nebe i země, všeho, co existuje, a to je dobré (srv. Gn 1,4 nn.). Zlo přišlo na svět z člověka a jeho svobodného souhlasu. Ale k čemu? Do ráje se vplížil had. Do lidského srdce, které je vnitřní ráj, se vplíží hadi ve formě zlých myšlenek. jako jsou inspirace, Boží vnuknutí dobrým zrnem, tak jsou zlé myšlenky, které nás napadají, koukolem, plevelem. S naším souhlasem pak obojí zapustilo kořeny v lánech světa.


17.03.2006 - 11:00   JR  
» Mt 13, 36-43

Rozlišováni duchů
Zlo do srdce vchází zlou myšlenkou. Myšlenek ovšem máme mnoho a nápady se rojí v hlavě bez přestání. Ne jsou všechny špatné, jsou mezi nimi i inspirace k dobrému. Jak tedy rozlišovat? Duchovní autoři mluví o „rozlišování duchů“ a předpokládají, že člověk podléhá mnoha vlivům, které přesahují viditelnou zkušenost. Žijeme totiž ve světě nadpřirozeném, kde se vede boj mezi dobrem a zlem od počátku světa a člověk je do něho stále vtahován. Už otcové z egyptské pouště vypracovali zásady, které shrnu jí jejich zkušenost na tomto poli. Hlavní princip zní: Co rozrušuje, pobuřuje, pochází od zlého, protože Bůh dává duši mír. Evagrius dokonce sestavil soupis osmi druhů zlých myšlenek, z čehož přišel do naší tradice seznam „sedmi hlavních hříchů“. Jejich účelem je naučit rozpoznávat, co je dobro a co je zlo a kde má obojí svůj počátek.


17.03.2006 - 11:00   JR  
» Mt 13, 36-43

Když hospodář spal
Protože zlé myšlenky přicházejí znenadání, v okamžiku, kdy nejsme disponováni jim vzdorovat, napomínají duchovní autoři k nepřetržité bdělosti, pozornosti. Často o tom mluví stoupenci tzv. hesychastického hnutí, tj. těch, kteří považovali vnitřní klid (hesychia) za nutnou podmínku k tomu, abychom se mohli lépe modlit. Říkají obrazně, že musíme postavit k bráně srdce anděla s plamenným mečem, tj. ctnost bdělosti. Ten pak se optá každé myšlenky, každého nápadu, který by chtěl vstoupit dovnitř: “Jsi z našich nebo z nepřátel?“ (srv. Joz 5,13). V tom smyslu radí také Origenes „zabít babylonské děti, dokud jsou maličké“. Máme-li zůstat v metafoře evangelia, řekli bychom: zničit semena zla dříve, než padnou do půdy. Opak duchovní bdělosti je mravní ospalost, nepozornost k tomu, co nám zaplavuje mysl a znečišťuje ji. Vždyť jenom čisté srdce uvidí Boha (Mt 5,8).


01.03.2006 - 12:32   JR  
» Mt 13, 31-35

Hořčičné zrnko: síla života
Je pěkný pohled na zříceniny hradu na lesnatém kopci. Zdi jsou obrostlé travou, břečťanem, květinami. Co se nám tu tak líbí? Tráva vítězí nad velkými balvany. Ty jsou sice masivní, ale mrtvé, zatímco v rostlinách je život a život je vždy silnější než smrt. Některé drobounké životy mají zvláštní průbojnost. Jak rychle se například rozmnožují bakterie. Metafora z evangelia se pozastavuje nad rozdílem mízy mezi semenem a tím, co z něho vyroste, hořčičný keř z malého semínka. Aplikací v duchovním životě je mnoho. Často např. slyšíme,jak je křesťanů na světě málo, jak církev mizí uprostřed velkých světových organizací apod. A přece malá kvantita věřících není na škodu. Hlavní je, aby měli intenzívní život Ducha svatého. Modlitba zaujímá v našem životě jenom malou částečku dne. A přece,je-li pravá, přetvoří nás víc než celodenní práce. I opravdu dobrých rozhodnutí nebývá v našem životě mnoho. Mají však sílu, že dají směr a hodnotu celé osobnosti.


01.03.2006 - 12:32   JR  
» Mt 13, 31-35

Kvas: sila Ducha
Ptávají se děti, proč se přidávají kvasnice do těsta. Ukáže se jim,jak se zakrátko těsto zvedne, někdy až přetéká přes mísu. Vypadá to kouzelně, ale ve skutečnosti je to síla života, který bují v kvasinkách. Nebylo těžké aplikovat toto přirovnání na sílu Ducha svatého, kterého dostáváme při křtu. Origenes rád rozvádí podobenství do maličkých detailů. Žena,jak čteme v evangeliu, přidala kvas do tří měřic mouky Tehdejší platonská filosofie rozlišovala v člověku tři složky: tělo, duši a ducha. Všechny tyto tři „měřice mouky“, tj. lidské osobnosti, potřebují Ducha svatého, aby vzkypěly, tj. aby se vznesly do vyšší sféry. Východní autoři často definují křesťanský život jako postupné zduchovnění duše, těla a celého světa. I tu jsou tedy jakési „tři měřice mouky“. I v dnešní době panuje jistý druh gnosticismu, který předpokládá, že je pravá duchovnost jenom vnitřní, že nemá být náboženství vnějškové, že se nepotřebujeme modlit tělem, ale myslí. Nepochybujeme o tom, že vnitřní má být na prvním místě, ale proniknout musí časem i navenek, protože všechno stvoření má mít účast na Duchu svatém.


01.03.2006 - 12:32   JR  
» Mt 13, 31-35

Kvas: dobrý úmysl
Přirovnání Ducha svatého ke kvasu odpovídá dobře textu evangelia. Asketičtí autoři se však snaží z toho vyvodit nějaký docela konkrétní závěr pro denní život. Aplikují tedy podobenství o kvasu na dobrý úmysl, který dává pravou hodnotu skutkům. I v lidské činnosti může něco vnějšího, např. otevřeme peněženku a dáme chudému almužnu.Druhá vrstva je duševní: někdy to děláme pozorně,jindy mechanicky bezmyšlenkovitě. Třetí vrstva je mravní:jsme si vědomi, s jakým úmyslem jsme to udělali, např. jenom abychom se ho zbavili nebo naopak, protože nám hoje líto. Sdružení „Apoštolátu modlitby“ prosazuje tzv. vzbuzení dobrého úmyslu. To znamená probudit úmysl opravdu nadpřirozený, tak aby byly naše skutky skutečně z lásky k Bohu. Děje se to např. střelnou modlitbičkou: „Všecko pro tebe, nejsvětější Srdce Ježíšovo!“ Ten úmysl se pak stává „kvasem“, který zvedne hodnotu práce tak, aby se stala modlitbou.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 13, 31-35

      Maličké zrnko, ktoré vyrastie do veľkých rozmerov a kvas (čiže droždie), ktorý spôsobuje vzrast cesta - uznal Pán Ježiš za správny obraz nebeského kráľovstva (či Božieho kráľovstva), lebo označujú tú istú skutočnosť. Zrno a kvas poukazujú na tie zásoby energie, ktoré tkvejú v Božom kráľovstve.
      Povedzme jasne: Božie kráľovstvo, ktoré hlása Kristus, je kráľovstvom vzrastu; iné Božie kráľovstvo nie je, inakšie sa nemôže realizovať. Alebo toto kráľovstvo vzrastá - alebo vôbec nie je. A teda Kristus vylučuje z tohto kráľovstva minimalizmus a minimalistov, ktorí hovoria: dobre je, ako je; akého si ma, Pane Bože, stvoril, takého ma máš atď.
      Človek, ktorý má ambície uskutočňovať Božie kráľovstvo: vo svojom srdci, vo svojom živote, vo svojom spoločenstve, vo svojom svete; človek, ktorý vedome smeruje do nebeského kráľovstva - nemá právo uviť si hniezdočko na nejakom bode svojho rozvoja a povedať: dosť, toľko čnosti mi stačí; taký človek sa zastavil za hranicami kráľovstva.
      Našou úlohou je teda prehlbovať a rozmnožovať svoju vieru, nádej a lásku; ustavične vzrastať vo svojej trpezlivosti, ovládaní, ochote, vernosti... Za tento vzrast, za takéto kráľovstvo Kristus dáva svoj život. Nechže jeho obeta nebude zbytočná.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 13, 36-43

      Pán Ježiš jasne nazýva kúkoľom ľudí, ktorí sa dopúšťajú neprávostí a pohoršenia. Rozhodne tiež predpovedá ich zlý koniec na konci sveta.
      Čo sú to za ľudia? Akým spôsobom sa stávajú kúkoľom? Sú to ľudia, ktorí pripúšťajú najprv rast kúkoľa vo vlastnej duši. Duša má byť Božím kráľovstvom, ktoré treba strážiť pred kúkoľom.
      Nepriateľ, ktorý ho (kúkoľ) zasial, je diabol - hovorí Pán Ježiš. Diabol používa ľudí. Možno takého človeka nechceme nazvať diablom. Ale určite nepriateľom je niekto, kto zasieva v srdciach ten kúkoľ, trebárs prostredníctvom tzv. masmédií, čiže masovokomunikatívnych prostriedkov, a teda tlače a televízie, ale aj iných spôsobov. Hovoriac o kúkoli, Pán Ježiš poukazuje zvlášť na rolu pohoršenia: práve ono je sejbou kúkoľa. Rôzni zločinci sa úprimne priznávajú, aký zlý vplyv mali na nich obrazy zločinov, vlámaní, násilia a neviazaností; sami sa teda považujú za obete pohoršenia.
      Sú to však obete predovšetkým vlastnej ľahkomyseľnosti a nedbalosti. Ešte skôr to bolo zanedbanie zo strany rodičov a vychovávateľov. Ale skôr či neskôr človek sám začína zodpovedať za tú svoju záhradku: zasieva do nej kúkoľ, ak zodpovedajúco nefiltruje vonkajšie vplyvy, dovoľuje v sebe prebúdzať a rozvíjať zlé inštinkty.
      Ostatne, pri nedostatku bdelosti, ani nezbadáme, ako a kedy sa zasieva do nás, klíči a dozrieva egoizmus, lakomstvo, pýcha, závisť, svojvôľa, pohodlnosť - jedným slovom kúkoľ, pre ktorý niet miesta v nebeskom kráľovstve. Možno by bolo teda lepšie nečakať, až kedysi anjeli budú musieť robiť s ním poriadok - ale sami sa musíme pribrať vytrhávať burinu na hriadkach svojej dušičky plnej kúkoľa - aby sa stala políčkom hodným rajskej záhrady, plniac prísľub, že spravodliví sa zaskvejú ako slnko v kráľovstve svojho Otca.


15.12.2005 - 15:06   -ls-  
» Mk 13,33-37

   Každé pravé a hluboké radosti musí předcházet těšení, čekání. K velkým uměním života patří i umění správně čekat, připravovat se.
   Dnešní evangelium také označuje náš život jako čekání: Jsme nájemci domu tohoto světa a čekáme, až přijde hospodář a zúčtuje s námi, jak jsme hospodařili.
   Jak to říkal Pán Ježíš v podobenství? Hospodář je už dlouho pryč, nájemníci se v domě cítí jako ve svém, jako doma, už na Hospodáře ani nevzpomenou, už ani nechtějí věřit, že je. Dnešní člověk také tak cítí: Cítí se pánem svěřeného světa, v Boha Hospodáře nevěří. Myslí, že nikomu účty skládat nebude.
   Není snadné nám, křesťanům, stát proti módnímu proudu života bez Boha. Advent nám pomáhá upevnit v sobě vědomí: Bůh již přichází, čekejme na něj. Nemá to být čekání pasivní, nemáme život prospat. „Nevíte, kdy Pán přijde - zda o půlnoci, zda o jitřním kuropění. Ať vás při svém příchodu nenalezne ve spánku!“ Nejen správce domu, nejen vrátného, všech se týká tato výzva - od papeže až po laiky; všichni pokřtění jsme za církev - dům Boží - společně zodpovědni. Všichni máme napomáhat růstu Božího království dobra na světě.
   Mnozí si to dělají s tím bděním lehké, jen hlídají, co kdo je povinen. Zde v kostele toto je věc faráře, to kostelníka, toto mají udělat ti a ti, proč není uděláno ono? Proč kněží špatně kážou, proč je můj soused hubatý, proč, proč. Mluvení, souzení, kritizování. Znají povinnosti všech, všechny stačí posoudit. Nelze říct, že by tito lidé spali - oni bdí, ale jen mluví tam, kde by měli jednat. Tam, kde vidí nejvíc nedostatků, tam by měli nejvíc pomáhat, - a oni jen mluví.
   Mnozí si zase z bdělosti a čekání dokážou udělat bláznivý kolotoč, honičku pro sebe i pro jiné. Jsou rodiny, kde mají k tomuto nervóznímu stavu zvlášť vlohy. Braňte se adventu podle obchodní reklamy, adventu zkšeftařenému, zhmotařenému: Kde sehnat přesně ten dárek, kde právě ty pochoutky, kdy kdeco napéct, navařit, kdy kdeco uklidit,kdy doštrikovat. Na Štědrý večer je pak z maminky uštvaný nervák, zralý spíš na spací kůru než na radostné slavení a prožívání svátků, - z tatínka panák oškubaný o poslední korunu. Braňte svůj advent před nákupní horečkou. Projevujte dárkem svou lásku a ne výplatní pásku.
   Adventně čekat, jak nás tomu učí moudrá církev, znamená ztišení, znamená neštvat se, nepospíchat. „Proč tak pospícháš?“ - ptal jsem se. „No, přece abych měl pak více času!“ - odpověděl udiven, že se ptám na takovou samozřejmost. Pospíchat, abych měl čas - tenhle nesmyslný protimluv straší v mnoha hlavách. Mít čas, to není deset minut k dobru získaných riskantní jízdou autem, to není lapání dechu po přeskočení poslední překážky.
   Mít čas, to je životní postoj, to je výsledek řádu v činnosti, to je výsledek správné životosprávy. Staří říkali, že kdo stále naříká na moc práce, tomu se má práce přidat a tak ho přinutit, aby sedl a začal přemýšlet. Aby si napřed věci promyslel, uspořádal, a pak klidně a účelně jednal. Ono totiž uvažovat , přemýšlet, - to lze jen v klidu.
   Svatý Ignác z Loyoly vynalezl zvláštní technologii pro zklidňování. Zavedl exercicie, duchovní cvičení. V nich se dává člověku příležitost k utišení, přemýšlení a k uspořádání všech záležitostí života. Exercicie svatého Ignáce trvaly třicet dnů. Někdo z vás měl možná to štěstí a byl na exerciciích třídenních. Teď máme velkolepou příležitost všichni: Využít letošní advent trochu jako exercicie, duchovní cvičení. Máme příležitost ztišit se v těchto dnech, uspořádat si věci života a tak se nově učit čekání na setkání s Kristem o vánocích, i na účtování s Hospodářem a Pánem světa v náš den poslední.
   Máme teď v adventě na pomoc roráty. Budeme se na nich systematicky učit, jak vnést do svého myšlení a jednání řád, jak dát svému životu smysl.
   Pán přichází. Vyjděme mu vstříc teď při bohoslužbě vyznáním víry a lásky, a denně hledáním smyslu svého života, hledáním cesty k němu.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet