8.december 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Lepšia je prevzatá múdrosť, než pôvodná hlúposť.

~JEAN PAUL~

12.06.2003 - (čítanosť2763 reakcie5)


Mk 2, 13-17

      13 Znova vyšiel k moru. Celé zástupy prichádzali k nemu a on ich učil. 14 Ako šiel okolo, videl na mýtnici sedieť Alfejovho syna Léviho a povedal mu: „Poď za mnou!“ On vstal a išiel za ním. 15 Keď potom Ježiš sedel v jeho dome za stolom, stolovali s ním a s jeho učeníkmi aj mnohí mýtnici a hriešnici, lebo ich bolo mnoho a nasledovali ho. 16 Keď ho zákonníci zo skupiny farizejov videli jesť s hriešnikmi a mýtnikmi, hovorili jeho učeníkom: „Prečo jedáva s mýtnikmi a hriešnikmi?“ 17 Ježiš to začul a povedal im: „Lekára nepotrebujú zdraví, ale chorí. Neprišiel som volať spravodlivých, ale hriešnikov.“

14-17.      Mt 9, 9-13; Lk 5, 27-32.

      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(3039)
Mk 2, 18-28
12.06.2003 | Čítanosť(2792)
Mk 2, 1-12


28.11.2006 - 19:26   a.o.  
» Mk 2,13-17

Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.
Nejlépe to bylo vidět na tom, že s nimi (s celníky - tj. kolaboranty a podvodníky - a ostatními hříšníky) stoloval (společenství stolu vyjadřovalo velmi osobní životní vztah). Odpuštění hříšníkovi (tj. hříchem nemocnému člověku) skrze povolání k následování znamenalo znovuobnovení životního společenství s Bohem a s Božím lidem.


03.12.2005 - 23:37   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mk 2, 13-17

      Lekára nepotrebujú zdraví, ale chorí. A teda Pán Ježiš vstupuje do prostredia hriešnikov v úlohe lekára. Táto uzdravujúca úloha má sa stať aj naším údelom. Na poslednom koncile bolo jasne povedané, že vyznávač Krista má odvážne vyjsť do sveta, aby tento svet premieňal, aby ho posväcoval svojou modlitbou, svojou prácou, svojím príkladom, svojím vzorným vzťahom k blížnym a šikovným využívaním tých hodnôt, ktoré sú výsledkom účinkovania Boha a jeho darom. Tento vstup kresťana do sveta definovali teológovia ako „konsekráciu", čiže posväcovanie sveta.
      Konsekrácia - posvätné slovo a posvätná vec! Ako kňaz pri oltári berie obyčajný kúsok chleba a slovami konsekrácie ho premieňa na Kristovo telo -tak aj my máme všetky veci tohto sveta, s ktorými sa stretne naše životné povolanie, premieňať, posväcovať, usmerňovať k Bohu a premieňať na posvätnú vec. Takto sme schopní uzdravovať aj veľa ľudských chorôb, ak len ľudia v našej prítomnosti pocítia Kristovu prítomnosť.
      Ale problém Krista ako lekára má ešte iný aspekt, ktorý má nás zaujímať. Možno radi sa podujímame na úlohu lekára cudzích hriechov. Ale za koho sa my sami považujeme: za spravodlivých, a teda úplne zdravých - či snáď v nejakej miere za chorých? Často sa stretávame s Kristom, napr. vo sv. omši, kde prináša seba ako obetu práve za chorých; stretávame sa s Ježišom prostredníctvom jeho slova a sviatostí. Berieme ho v týchto stretnutiach ako lekára, či skôr ako sladkú odmenu za našu spravodlivosť? Možno bude lepšie nepreháňať s tou našou spravodlivosťou. Rozhodne je lepšie obracať sa na Krista ako na lekára: nemálo chorôb sa utajilo v našej duši, rôzne ochrnutia, pokrivenia, bolesti a horúčky. Možno nás dokonca nič nebolí - ale či my „nebolíme" druhých? Možno niekto z nás je ranou, záderom na organizme spoločenstva? Tak či onak, vždy potrebujeme nejaké uzdravenie, pretože neexistujú ľudia stopercentne zdraví. Ale prvou podmienkou uzdravenia je uznať, že sme chorí. Ako vidíme, farizeji odmietajú Pána Ježiša, ale pokorní mýtnici, ktorí sa považujú za hriešnikov - sú ospravedlnení v jeho očiach.


08.01.2005 - 13:01   JR  
» Re: Mk 02, 13-17

Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky
Viklefismus tedy katolická tradice nepřijala. Hříšníci k církvi patří. Ale pochybnosti vznikají, když si uvědomíme, že jejich mnoho. Je-li v organismu mnoho nemocí, ztrácí sílu, aby je překonával. Apologeticky tedy dokazujeme, že je v církvi daleko víc dobra než zla, a proto roste a pokračuje. Je to pravda, ale i to se nedá vyložit mechanicky, jakoby tomu bylo v číselném odhadu: mezi dvanácti apoštoly jeden Jidáš, mezi dvanácti spravedlivými jeden hříšník. Sv. Jan Křtitel, který hlásal pokání všem a všechny křtil, symbolizuje postoj, který je v Novém zákoně všeobecný: všichni jsou hříšníci, všichni potřebují spasení. Ale ve všech je tolik dobrého, že všichni mohou přemoci zlo. To dobro není ovšem z nich samých. Je to dar milosti, povolání do církve. Ten dar pak přetvoří i lidské schopnosti natolik, že mají sílu povstat, ať padnou jakkoliv hluboko, Ježíš se jim nevyhne a hledá jejich společnost, aby se stali spravedlivými i oni.


08.01.2005 - 13:00   JR  
» Re: Mk 02, 13-17

Nepotřebují lékaře zdraví, ale nemocni
Středověké spory s viklefisty nebyly snadné. Ti totiž vycházeli ze správného předpokladu, že musí být církev svatá, aby byla neposkvrněnou nevěstou Beránka (srv. Zj 21,9). Věděli také, že má církev moc očišťovat hříšníky, aby se napravili a začali nový život. Ale nedovedli se smířit se způsobem, jakým církev lidi posvěcuje. Představovali si to tak, že se musí každý nejdříve očistit a pak se teprve může stát údem Kristova těla. A i kdyby už jednou v církvi byl, těžkým hříchem se z ní automaticky vylučuje, ztrácí funkci, kterou tam měl. Mezi články které se připisovaly Janu Husovi, je i tento, odsouzený sněmem v Kostnici. ; Je-li papež nebo biskup nebo prelát v těžkém hříchu, přestává být papežem, biskupem nebo prelátem.“ Katolická nauka to ovšem nepřipouští. Nedělá to proto, že by byla vůči hříchům tolerantní, ale protože si je vědoma, že je může napravit ne zvenčí, ale uvnitř Je tomu asi tak jako v nemocnici, která léčí ve svých vlastních prostorách. Proto patří hříšníci k církvi jako nemocné údy, které se neamputují, dokud je naděje, že se vyléčí.


08.01.2005 - 13:00   JR  
» Re: Mk 02, 13-17

Jí s celníky a hříšníky
„Pověz mně, s kým obcuješ, a já ti povím, co jsi.“Jak se dá ospravedlnit toto přísloví, které je v různých obměnách u různých národů? Dvojím způsobem. Buď si člověk vyhledává ty, kdo mu jsou blízcí, podobní, nebo se na počátku od nich liší, ale časem se jim připodobní, podlehne jejich vlivu. Hlavně pro ten druhý důvod měli židé zakázáno stýkat se s pohany a s hříšníky, tj. s lidmi, kteří nezachovávali zákon. Když to pak přesto někdo dělal, dalo se o něm soudit ve smyslu prvního důvodu: Je takový jako oni. Proč by je jinak vyhledával? V tomto smyslu zřejmě usuzovali farizeové o Ježíši. Jaké chyby se dopustili? Není snad jejich úvaha v tradici lidské moudrosti? Neopakuje se tento způsob uvažování v tisícerých obměnách v našem denním životě? Myslíme snad dobře o někom, kdo se kamarádí se zlým? Není zlé, že uvažujeme o těchto principech ověřených zkušeností. Ale děláme chybu, když je aplikujeme mechanicky, neomylně. Každý člověk je totiž neopakovatelné tajemství a nedá se o něm pronést definitivní úsudek jenom podle všeobecných vnějších pravidel.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet