13.november 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Pán Boh tresce nie človeka, ale hriech.

~nórske príslovie ~

12.06.2003 - (čítanosť2529 reakcie10)


Mk 3, 1-12

      1 Potom znova vošiel do synagógy. Tam bol človek s vyschnutou rukou. 2 A oni naň striehli, či ho v sobotu uzdraví, aby ho mohli obžalovať. 3 Tu povedal človekovi s vyschnutou rukou: „Staň si do prostriedku!“ 4 A tamtých sa opýtal: „Slobodno v sobotu robiť dobre alebo zle, zachrániť život alebo zničiť?“ Ale oni mlčali. 5 S hnevom si ich premeral a zarmútený nad zaslepenosťou ich srdca povedal človekovi: „Vystri ruku!“ On ju vystrel a ruka mu ozdravela. 6 Farizeji vyšli von a hneď sa radili o ňom s herodiánmi, ako ho zahubiť.
      7 Ježiš sa so svojimi učeníkmi utiahol k moru. Šiel za ním veľký zástup z Galiley a Judey 8 i z Jeruzalema a z Idumey; ba aj zo zajordánskych krajov a z okolia Týru a Sidonu prišlo k nemu veľké množstvo ľudí, lebo počuli, čo robí. 9 Tu povedal svojim učeníkom, že mu majú pripraviť loďku, aby ho zástup netlačil. 10 Lebo mnohých uzdravil, takže všetci, čo mali nejakú chorobu, tisli sa k nemu, aby sa ho dotkli. 11 Ešte aj nečistí duchovia, keď ho zbadali, padali pred ním a kričali: „Ty si Boží Syn!“ 12 Ale on im prísne pohrozil, aby ho neprezrádzali.

1-6.      Mt 12, 9-14; Lk 6, 6-11.
7-12.      Mt 12, 15-16; Lk 6, 17-19.


      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(2641)
Mk 3, 22-35
12.06.2003 | Čítanosť(2267)
Mk 3, 13-21


28.11.2006 - 19:26   a.o.  
» Mk 3,1-6

Je dovoleno v sobotu život zachránit, anebo nechat zahynout?
Na tuto otázku nedovede či nechce odpovědět ten, kdo v Bohu nevidí především dárce života, ale spíše kontrolora dodržování předpisů. Ježíš úmyslným překračováním „plotu kolem Tóry“ (tj. zákazů zpřísněných rabíny tak, aby původní zákaz Zákona jistě nebyl porušen), dává Tóře její původní smysl, jímž je svoboda člověka.


28.11.2006 - 19:26   a.o.  
» Mk 3,7-12

Nečistí duchové křičeli: „Ty jsi Syn Boží!“
On jim však přísně zakazoval, aby ho neprozrazovali. Tento zákaz je nutný, protože poznání Božího Syna bez vydání se na cestu následování včetně ochoty k utrpení by mohlo zástupy, které šly za Ježíšem, svést k nesprávnému chápání jeho poslání a učinit z něj obyčejného léčitele. Ježíšova cesta však vede přes hlásání uzdravujícího, odpouštějícího a osvobozujícího slova především učedníkům (v. 7).


03.12.2005 - 23:37   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mk 3, 7-12

      Dnes čítame o Kristovi, že šiel za ním veľký zástup. Teší nás tento úspech nášho Spasiteľa. Ale musíme si uvedomiť, že veľký zástup pôjde aj za každým z nás.
      Lebo tak, ako žiaden človek nie je osamelým ostrovom, ani žiaden náš skutok, ba ani žiadne naše slovo - sa nekončí pri samom sebe. Každý náš skutok a každé slovo - či to bude dobrý skutok a dobré slovo, či zlý skutok a zlé slovo - padá ako zrno, ako iskra do niečieho srdca - a tak či onak, kohosi tvorí, formuje niečí postoj, niečí život, vzbudzuje nejakú ozvenu, prináša nejaké ovocie, vybieha do diaľky a do šírky, vyvoláva čoraz novšie skutky a čoraz novšie slová - a to v najširších kruhoch a v najvzdialenejších pokoleniach - hoci sme to neplánovali, ani si to neuvedomujeme. Človek už zomrie, a jeho skutky a jeho slová budú stále žiť a stále prinášať ovocie - dobré alebo zlé. Kameň spadne na dno, ale kruhy na vode sa šíria až po brehy. A takto ide za mnou, za mojím slovom alebo skutkom, zástup.
      Ale akým smerom ide tento zástup? Aký smer som ukázal ľuďom svojím skutkom, svojím slovom, svojím príkladom? Musí sa teda vo mne znásobiť pocit zodpovednosti za všetko, čo hovorím a konám.


03.12.2005 - 23:25   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mk 3, 1-6

      Úryvok Evanjelia, ktorý sme prečítali, predstavuje nám výrazný príklad sformalizovania náboženstva, čiže jeho obmedzenie na samotné sviatostné znamenia, na formuly či formality - s obídením základných skutkov lásky k blížnym. Predstaviteľmi tohto druhu nábožnosti boli farizeji, preto takýto postoj nazývame farizejstvom; je to, povediac stručne, nesúlad medzi množstvom náboženských praktík a životom.
      Samozrejme: neslobodno podceňovať náboženské praktiky. Postavme otázku jasne: podstata nábožnosti spočíva na harmonickom spojení dvoch prvkov. Zbytočné sú samotné modlitby, ak dovoľujú zatvárať oči na potreby blížnych - na druhej strane naše dobré skutky v prospech blížneho čerpajú svoju inšpiráciu a silu z modlitby a náboženských praktík.
      Nie je však ľahké takéto harmonické spojenie modlitby a skutkov. Môžeme mať záľubu v modlitbách a pobožnostiach - a nedokážeme sa zmôcť, aby sme ovládli vznetlivosť, urážlivosť a vysokú mienku o sebe; chýba nám obyčajná poctivosť pri posudzovaní blížnych; je nám ťažko odpustiť urážku či ustúpiť od svojho názoru; ťažko je nám svedomité vykonávať všednú prácu, pretože nám chýba pocit zodpovednosti. Pán Ježiš, ako vidíme, berie to všetko ako základný problém: Slobodno robiť v sobotu dobre alebo zle, zachrániť život alebo zničiť? Pretože základná otázka lásky k blížnemu je pre kresťanstvo otázkou života a smrti.
      Takzvaný svet je zvlášť citlivý na prejavy farizejstva; ak ľudia „sveta" vidia takéto prejavy u nás, nábožných ľudí, vyčítajú to dokonca ako príčinu straty svojej viery. Býva i tak, že niekto, ostávajúc v kolízii s nejakým Božím prikázaním, horlivo sa oddáva náboženským praktikám, aby vytvoril milé zdanie, aby sa nimi zakryl pred očami blížnych a vlastnými, aby umlčal svoje svedomie a akoby dokonca chcel oklamať samého Pána Boha. Takto, napriek nábožným praktikám, prichádza k tej zatvrdilosti, ktorá - ako dnes čítame - si zaslúžila Kristov hnev a smútok.
      Zamyslime sa, či v našich praktikách vládne rovnováha medzi modlitbou a skutkami.


13.09.2004 - 15:10   JR  
» Mk 3, 7-12

Nečisti duchové padli před ním na zem a křičeli: „Ty jsi Boži Syn!“
Stará náboženství na Středním východě byla většinou dualistická. Předpokládala, že jsou na světě dvě síly, které od počátku mezi sebou bojují: bohové dobří a bohové zlí. Člověk se ovšem může přidat na jednu nebo na druhou stranu. I on se pak stává dobrým nebo zlým a účastní se světového boje. Šťasten, kdo si zvolil dobro! Ale přesto se pořád musí bát, aby se mu zlo nepomstilo. Bible není dualistická, ačkoliv i tu se mluví o dobrých andělech a nečistých démonech. Ti jsou zlí, ne však proto, že tak byli od počátku, ale protože se sami zlými stali. A lidé? I oni si volí dobro nebo zlo. Když si však zvolí dobro, nemusí se zla už bát, naopak se zlo bojí jich. Slovo Boží je silné a kdo je přijme, stává se postrachem zla. Sv. Terezie z Lisieux si to uvědomila už jako malé dítě, když sejí zdálo, že vidí dva ďábly, kteří utekli, sotva ji zahlédli. Vypadá to dětinsky ale přesto je to pravda. Čistá duše nad zlem vítězí. (T. Špidlík)


13.09.2004 - 15:09   JR  
» Mk 3, 7-12

Mnoho jich totiž uzdravil
V synoptických evangeliích následují často kapitoly tak, že v jedné se shrnuje Kristovo kázání a v další se vypravuje o zázracích, které konal. Z velké části jsou to uzdravení z nevyléčitelné nemoci. Je přirozené, že pisatelé mluví napřed o jednom, pak o druhém. Ale v tomto případě nejde o pouhý problém slohového podání. Je tu souvislost vnitřní, dogmatická. V našem životě se rozdělují slova a skutky do dvou kategorii, jsou odděleny, jedno může existovat bez druhého. Toto rozdělení neexistuje u Boha. Boží slova jsou stvořitelská, jsou skutky „Bůh řekl a stalo se“ (Gn 1,3), čteme na počátku Bible. Kristus mluvil lidskými ústy, ale jeho slova jsou Boží. I ona jsou tedy stvořitelská. Ale jejich účinnost se váže na jistou podmínku: člověk je musí dobrovolně přijmout. Udělá-li to, ta slova sama ho přetvářejí, navracejí mu duchovní zdraví. Aby to Iépe vysvitlo, navracel Ježíš svými slovy tolika nemocným i zdraví tělesné. (T. Špidlík)


13.09.2004 - 15:09   JR  
» Mk 3, 7-12

Přišlo k němu mnoho lidi, protože slyšeli, co všecko koná
Mezi kněžími se hovořilo o tom, jak by mělo vypadat kázání, kterému by dnešní člověk porozuměl. Upozorňovalo se na to, že se v náboženském slovníku vyskytují výrazy, kterým je těžko rozumět, že by tedy bylo potřeba je přeložit do řeči prostého člověka. Jeden starý kněz při debatě mlčel. Ozval se až nakonec touto krátkou větou: „Slovům lidé rozumějí nebo nerozumějí, ale těžko jim věří, věří se jenom skutkům.“ Víme, že se na své skutky odvolává i Ježíš. Mají potvrdit věrohodnost jeho kázání (Jan 5,36). I v čistě lidské moudrosti se došlo k podobným závěrům. Vyjadřuje to latinské přísloví: „Dlouhá je cesta naučeními, krátká a účinná je příklady“ Kdo nedělá to, co hlásá, oslabuje svá slova. Jde-li pak o slovo Boží, zdá se, jakoby svědčil v jeho neprospěch. Slovo Boží je totiž silné, tvůrčí, přetvářející. Nepřetvoří-li toho, kdo je ústy vyznává, jde tu zřejmě o protiklad, který mívá ráz i hříšného vzdoru. (T. Špidlík)


17.08.2004 - 22:17   JR  
» Mk 3, 1-6

Ruka byla zase v pořádku
Marxismus chtěl vzdát práci čest, naučit lidi, aby pracovali radostně. Byl by to opravdu zase ráj na zemi. Diskuze ovšem začne, když se ptáme, jakou metodou k tomu dojít. Jak ukázala zkušenost, nestačí k tomu vznešená hesla, že se pracuje pro lidstvo, pro stát, pro stranu. Ale na opačné straně se ukazuje, že není práce radostná jenom proto, že si jí vyděláme hodně peněz. Adam v ráji, jak píše sv. Jan Zlatoústý, pracoval, aby sám sebe zdokonalil. Ale i tomu by se mohlo špatně rozumět. Nezdokonaluje se člověk sobecky, pouhým luštěním hádanek, vymýšlením patentů, ale především láskou. Rád pracuje, kdo ví, že to dělá pro někoho, kdo zase z jeho strany pracuje oplátkou. Dva, kteří si navzájem slouží, se předbíhají v činnosti. Křesťan, který se naučil pracovat pro Boha, denně zakouší, jak Bůh pracuje pro něho. Pak už žádná námaha není těžká a práci se dostalo cti u Boha i u lidí. (T. Špidlík)


17.08.2004 - 22:16   JR  
» Mk 3, 1-6

Natáhni tu ruku!
Neschopnost pracovat může být fyzická: zlomenina rukou, paralýza atd. Ale je také psychická: ochrnulost, marasmus, oslabená vůle. Ve světové literatuře je známý Gončarovův román Oblomov. Od té doby se mluví o tzv. oblomovštině. Jde o lidi, kteří mají plnou hlavu vznešených plánů, ale ráno nedovedou vstát z postele, nedovedou vzít do ruky pero, aby napsali dopis, nevyřídí žádnou záležitost. Jak takové lidi léčit? Zkušenost ukazuje, že dělají velkou chybu hned na začátku. Nevstanou ráno, nenatáhnou ruku k práci, která se naskytne. Pak už se hlava naplní tolika fantaziemi a v srdci cítí takovou tíhu, že nemohou ani povstat ze židle. Asketická literatura naopak doporučuje při všem hned v prvním okamžiku pomyslit na Boha, obětovat mu dílo a prosit o pomoc. Proto se v celé církvi stala známou modlitbička, vzatá z žalmu 70,2: „Pane, pospěš mi na pomoc! (T. Špidlík)


17.08.2004 - 22:16   JR  
» Mk 3, 1-6

Člověk s uschlou rukou
Z hlediska technického je ruka opravdový div Kolik tisíců pohybových možností tuje a jak všechny spolupracují, jak jsou sladěny! Člověk bez rukou je prakticky bez činnosti. Ruka se tedy ztotožňuje s prací. Člověk s uschlou rukou nemohl pracovat. Na práci sice lidé rádi láteří, ale bez práce není člověk ani člověkem. K životu totiž patří činnost. Je každá činnost prací? V našem slovníku jsme si zvykli rozlišovat mezi hrou a prací. Hrou se bavíme, prací si vyděláváme na živobytí v potu tváře. Ale je to rozlišení úplné? Jak jsme k němu došli? Sv. Jan Zlatoústý se ptá, jestli pracoval Adam v ráji. Odpovídá kladně. Bez práce by nebyl dokonalý člověk. Ale přesto v ráji nebyla nepříjemná námaha a donucování. Adam pracoval rád, aby se sám vyvíjel. Podle našeho způsobu myšlení bychom řekli, že si hrál, že se bavil. Práce ještě nebyla prokletá hříchem. A dnes? Je při práci mnoho nedobrovolnosti, násilí, nebezpečí. Kristus, který nás osvobozuje od hříchu, vykupuje i naši práci od prokletí, aby se stala svobodnou a radostnou. (T. Špidlík)



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet