21.júl 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Keď prišiel Kristus na túto zem, k jasličkám si k nemu našli cestu len dva typy ľudí - veľmi jednoduchí a veľmi vzdelaní: pastieri, ktorí vedeli, že nič nevedia, a múdri muži, ktorí poznali, že nevedia všetko.”

~FULTON SHEEN ~

12.06.2003 - (čítanosť2434 reakcie10)


Mk 4, 24-34

      24 Ďalej im povedal: „Dávajte pozor na to, čo počúvate! Akou mierou budete merať vy, takou sa nameria aj vám, ba ešte sa vám pridá. 25 Lebo kto má, tomu sa pridá, a kto nemá, tomu sa vezme aj to, čo má.“
      26 Ďalej hovoril: „S Božím kráľovstvom je to tak, ako keď človek hodí semeno do zeme; 27 či spí alebo vstáva, v noci či vo dne semeno klíči a rastie a on ani o tom nevie. 28 Zem sama od seba prináša úrodu: najprv steblo, potom klas a napokon plné zrno v klase. 29 A keď úroda dozreje, hneď priloží kosák, lebo nastala žatva.“
      30 A pokračoval: „K čomu prirovnáme Božie kráľovstvo alebo akým podobenstvom ho znázorníme? 31 Je ako horčičné zrnko. Keď ho sejú do zeme, je najmenšie zo všetkých semien na zemi, 32 ale keď sa zaseje, vzíde, prerastie všetky byliny a vyháňa veľké konáre, takže v jeho tôni môžu hniezdiť nebeské vtáky.“
      33 V mnohých takýchto podobenstvách im hlásal slovo podľa toho, ako boli schopní počúvať. 34 Bez podobenstva im ani nehovoril. Ale svojim učeníkom v súkromí všetko vysvetlil.

24-25.       Mt 7, 2; 13, 12; Lk 6, 38; 8, 18.
30-32.      Mt 13, 31-32; Lk 13, 18-19.
33-34.       Mt 13, 34-35.


      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(2266)
Mk 4, 1-23
12.06.2003 | Čítanosť(2107)
Mk 4, 35-41


28.11.2006 - 19:38   a.o.  
» Mk 4,26-34

Člověk zaseje semeno a spí, a semeno roste, on ani neví jak.
Podobně je to i s Božím královstvím: jeho naplnění v tomto světě je zcela jistým ovocem Božího jednání („samo od sebe“), tak jak jistě přijde po setbě i žeň (v. 26 - 29). Navíc mohutnost a síla tohoto ovoce je nesrovnatelná s jeho ubohými a nepatrnými počátky v tomto světě (v. 30 - 32, srov. Ez 31,6 - obraz spásy pohanů).


20.12.2005 - 21:33   -ls-  
» Mk 4, 26-34

   Všechna dnešní čtení nás učí téže základní pravdě. Ovoce, výsledek našeho života, roste z dvojího: z lidské práce a z Božího daru; z člověkova zasévání a z Boží péče o úrodu.
   Po celá staletí se vedly spory o tom, co je při tom první, zda první podnět je od Boha, nebo zda napřed musí být lidské úsilí, kterému milost dá úspěch. Jméno mají ty spory po Pelagiovi. My už se takovým věcem leda pousmějeme. Tamhle za městem je voňavá louka a les a jsem tu já, který tam půjdu odpoledne na procházku - už sama existence je Boží dar, který předešel všechno mé jednání.
   K tomu, co dal Bůh, člověk přidává své. - Buď v souladu a v harmonii s tím Božím darem, pak je to dobré a výsledek je dobro, řád, radost, pokoj. - Nebo natruc, napříč, a z toho napříč vznikne kříž, trápení, to jsou zmatky, nejistota, zlo.
   Bůh člověka ve své lásce stále předchází - jako matka, která učí dítě chodit. Dělá za nás první krůček, ale ten druhý krok už musí udělat člověk sám a ve směru Božího vedení, jinak upadne, ztroskotá. Bůh pak dělá i všechny další kroky, nechá, aby ze semene povstala bohatá žeň, dobrá úroda.
   Bůh nás nespasí bez nás - my se nespasíme bez Boha - to je nezměnitelná spojitost. Člověk může být člověkem jen jako spolupracovník Boží - rozsévač dobrého zrna. Odmítne-li Boží spolupráci, tj. začne-li rozsévat zlo místo dobra, stává se zvířetem a vším, co tak dělá, spolupracuje jen na zkáze lidskosti.
   Co se nám natvrdili liberálové předchozích dob, že člověk je už ze své přirozenosti vlastně dobrý, že stačí jen naučit ho číst noviny a bude z něho inteligent a kladný typ. Jenže lidé bez Boha - a ne negramotní hlupáci - vyvolali v našem století už dvě světové války, a to by měl být už dostatečný experimentální důkaz pro všechny, že to bez Božího řádu lásky k dobrému nevede.
   Pravá velikost člověka je velikost spolupracovníka na díle Božího stvoření, pomáhat zasévat semena dobra do půdy kolem sebe. To další, klíčení, růst, úrodu, to už působí Bůh sám.
   Porozuměl jsi, jak útěšná je radostná zvěst dnešního evangelia do dnů našeho života? - Netrap se, že nemůžeš udělat věci veliké, rozhodné; tvým úkolem je být stále právě jen tím rozsévačem Božím - nic víc. Zasévat seménka dobra, drobná, nenápadná, která zapadnou, nejsou vidět. A proto býváme v pokušení malomyslnosti, že vše, co děláme, je nadarmo, nanic. Ale není. To další, co se v semenech děje, rašení, klíčení, Boží dílo, to je neviditelné - ale je to počátek úrody, která bude. A bude bohatá, mnohonásobná.
   Buďme tedy dobré mysli. Buďme ochotni zasévat malinká zrnka dobra do půdy kolem sebe: zrnka pokoje, důvěry v Boha, - zrnka trpělivosti i s protivným bližním, - zrnka vlídnosti a lásky, - zrnka všeho dobrého, co vůbec udělat můžeme.
   O úrodu se už postará Hospodář, - na nás je jen zasévat.


20.12.2005 - 21:33   -ls-  
» Mk 4, 26-34

   V čem je vypravěčské mistrovství Pána Ježíše? Co je posluchačům neznámé, Pán přirovnává k tomu, co všichni znají: k setí semene, k hořčičnému zrnu. Když jsem si včera chystal kázání, říkal jsem si: ouvej, tohle v našem prostředí nebude fungovat! Vždyť já semínka hořčice neznám a moji posluchači také ne. Ale hospodyně se mi smála: všichni je znají, - vy také. Jsou to ty žluté malé kuličky, co jsou ve sklenicích s kyselými okurkami. Jsou to zrníčka o málo větší, než jsou zrnka máku. A z těch malinkých semínek, říká Pán Ježíš, vyrostou keříky, které dají ptactvu domov k hnízdění.
   Kolik jasných a srozumitelných informací o Božím království nám Pán Ježíš tímto přirovnáním podává.
   Nejprve se tu říká, že ten ohlašovaný příchod Božího království není žádná bouřlivá a ničivá revoluce, která by násilně zničila starý svět, staré pořádky. Že začíná téměř nepozorovatelně. Jako klíčení semene v zemi.
   Potom se tu říká, že to Boží království nemáme vyhlížet kdesi v daleké budoucnosti, daleko od nás. Že už zapouští kořeny, že už klíčí - zde, mezi námi, všude, kde mu lidé dopřejí kousek úrodné půdy tím, že jsou na sebe hodní. Že si neubližují. Že si pomáhají. Ale že bez naší pomoci, bez zálivky naší laskavostí a dobrotou, by rostlinka Božího království růst nemohla.
   Kde však semeno Boží lásky růst necháme, tam se to brzo pozná, projeví. Tam začne být dobře:
   - Tam se lidé začínají chovat k sobě navzájem lidštěji.
   - Tam lidé začnou k sobě mluvit upřímněji.
   - Tam lidé začínají být na sebe hodnější.
   - Tam se začnou problémy řešit s humorem, místo se zlostí.
   - Tam lidé jeden druhému naslouchají.
   - Tam se lidé dokáží navzájem povzbudit, potěšit.
   - Tam si lidé jeden druhému pomáhají.
   Takové květy se objevují všude tam, kde se ujalo semeno Božího království. Ostrůvky se začnou zelenat na místech, kde by to nikdo nečekal:
   - V rodině místo vzteklého křiku zazní smírné slovo, zavoní úsměv.
   - V práci a v politice se místo jeduplného prskání ozve žert. Zazní slovo „prosím“ a „děkuji“.
   Tak klíčí semínka Božího království.
   Pojďme je chutě zasévat.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mk 4,26-34

      Čo je semenom? Možno povedať, že všetko. Všetko, čo sa povie alebo počuje, čo sa dáva alebo prijíma, čo sa urobí alebo zanedbá urobiť. Nestrácajú sa bez stopy slová, skutky, diela, a nehynú, žiaľ, zanedbania slov, skutkov a diel. To všetko sa znásobuje, rozvíja, rastie, trvá - a donekonečna prináša ovocie, dobré alebo zlé, zdravé alebo v samom zárodku otrávené. Začína sa maličkým zrnkom nejakého jedného slova alebo skutku, a postupne sa rozrastá do nekonečnej masy, hory, lavíny. Tak teda všetko je ovocím niečoho a semenom niečoho (F. Schiller).
      Božie kráľovstvo, ktoré Pán Ježiš prirovnáva k semenu, je veľkosťou nie z tejto zeme; je veľkosťou pravdy, dobra, lásky, spravodlivosti. To sú hodnoty určené pre celý svet, celý svet má žiť nimi a podľa nich. Ale najprv musia vyklíčiť v srdciach jednotlivých ľudí, v mojom srdci. Najprv musí byť moja osobná pravda, láska, spravodlivosť. Keď v sebe formujem tieto hodnoty, ja sám sa stávam živým semenom, ktoré sa môže rozvinúť vo veľký strom; v jeho tieni môžu hniezdiť unavené srdcia, ako tie vtáky, o ktorých sa dnes hovorí, a jeho ovocím sa môžu sýtiť, to znamená ovocím mojej dobroty, lásky a spravodlivosti, aby z neho rástli a odovzdávali ho ďalej.
      Neslobodno teda podceňovať ani drobné veci; v nich totiž, ako v semene, je ukrytá vitálna, požehnaná sila - alebo prekliata. Treba teda kontrolovať každé svoje slovo a každý skutok, lebo to všetko môže mať nespočítateľné následky, o ktorých sa my sami nikdy nedozvieme.
      Boží Syn sa nechal uložiť do hrobu, práve tak ako semeno do zeme, prv než sa stalo stromom, na ktorom hniezdia miliardy vtákov.


16.01.2005 - 18:47   Mark A. Copeland  
» Mk 4, 26-29

I. ROZBOR PODOBENSTVÍ

A. CO PODOBENSTVÍ ODHALUJE O BOŽÍM KRÁLOVSTVÍ…
      1. Popisuje, jak Boží Slovo produkuje ovoce (tj. jak království roste)
            a. I když „semeno“ není v tomto podobenství identifikováno jako Slovo Boží…
            b. …bylo takto určeno v „podobenství o rozsévači“ – srv. Mk 4:14; Lk 8:11
      2. Růst působený Slovem…
            a. Je tajemstvím – Mk 4:26–28a
                  1) Rozsévač může vyset semeno a pozorovat, jak vyráží a roste
                  2) Ale vlastní růst je nad jeho chápání – a dokonce roste samo
                  b. Je postupný – Mk 4:28b
                  1) Neobjeví se celé najednou
                  2) Ale krok za krokem: nejprve stéblo, potom klas, potom zralé obilí v klasu
      3. Ale díky takovému růstu nakonec přichází žeň – Mk 4:29 –– Takže království Boží, rostoucí z moci zasetého Božího Slova, se podobá úchvatnému růstu, který můžeme pozorovat na zasetém semeni

B. SROVNÁNÍ TOHOTO PODOBENSTVÍ S PODOBENSTVÍM „O ROZSÉVAČI“…
      1. Podobenství „o rozsévači“ zdůrazňuje lidskou odpovědnost
            a. Semeno nevyprodukuje žádané ovoce, pokud nedopadne do dobré půdy
            b. Semeno vyžaduje „dobré a ušlechtilé srdce“, aby vyprodukovalo ovoce! – srv. Lk 8:15
      2. Ale podobenství „o rostoucím semeni“ zdůrazňuje Boží moc ve Slově
            a. „Dobré a ušlechtilé srdce“ nemůže nést ovoce samo o sobě!
            b. Vyžaduje to semeno, které má samo v sobě moc v dobré půdě vyklíčit a růst
      3. A toto podobenství zdůrazňuje potřebu těch, kdo rozsévají s vírou
            a nadějí v moc semena, tj. Božího Slova

[Ano, Slovo je „semeno“, které obsahuje moc k duchovnímu životu a růstu, když je zaseto do půdy dobrého a ušlechtilého srdce!

Nemusíme rozumět, jak skutečně tato moc funguje, ale toto podobenství ukazuje, že ji přesto můžeme používat!


16.01.2005 - 18:46   Mark A. Copeland  
» Mk 4, 26-29

II. APLIKACE PODOBENSTVÍ

A. BOŽÍ SLOVO JE MOCNÉ „SEMENO“…
      1. Může způsobit, že se „znovu narodíme“ – 1 Pt 1:22–25; Jk 1:18
      2. Může nám pomoci „růst“ – 1 Pt 2:1–2
      3. Může opravdu „spasit naše duše“ – Jk 1:21 –– Všechno toto je možné proto, že Boží Slovo je živé a mocné, naplněné životem, který dává Duch – Žd 4:12; J 6:63

B. EXISTUJÍ DVA ZPŮSOBY, JAK VYUŽÍT TOTO MOCNÉ „SEMENO“…
      1. Jeho přijetím do našich vlastních srdcí
            a. Zde mluvíme o růstu Božího království v našich životech
            b. Zajisté, musíme jej přijmout správným způsobem
                  1) Dobrým a ušlechtilým srdcem – Lk 8:15; srv. Sk 17:11
                  2) V tichosti – Jk 1:21
                  3) Jako děti toužící po mléce své matky – 1 Pt 2:2 - A při tom všem „odkládat“ ty věci, které by mohly „udusit“
Slovo v našich životech – srv. Jk 1:21; 1 Pt 2:1
            c. Pokud je takto přijato, dostaví se růst
                  1) Ale vzpomeňme si na podobenství, růst je postupný
                  2) „nejprve stéblo, potom klas, potom zralé semeno v klasu…“ – Mk 4:28 – Proto potřebujeme pokračovat v krmení se Božím Slovem, „abychom tak mohli růst“ – 1 Pt 2:2

      2. Jeho rozséváním v takovém rozsahu, jak jen můžeme
            a. Zde hovoříme o šíření Božího království ve světě
            b. Stejně jako rozsévač v „podobenství o rozsévači“ musíme rozsévat semeno všude
            c. Ale stejně jako rozsévač v „podobenství o rostoucím semeni“ si musíme být vědomi, že…
                  1) Růst přichází jen skrze Boží moc v semeni
                  a) Je to Bůh, kdo dává vzrůst
                  b) Jsme jenom „rozsévači“ a „zalévači“ – srv. 1 K 3:5–7
                  2) Růst přichází postupně, ne najednou
                  a) Budou dny, kdy vše, co budeme viditelně dělat, bude „rozsévání“
                  b) Budou dny, kdy vše, co budeme viditelně dělat, bude „čekání“ – Stejně jako rolník, musíme být trpěliví – srv. Jk 5:7


16.01.2005 - 18:46   Mark A. Copeland  
» Mk 4, 26-29

ZÁVĚR

1. Celkové ponaučení z „podobenství o rostoucím semenu“ je následující:
      a. V Božím království, obdobně jako je tomu v běžném království, jsme Božími spolupracovníky
      b. Výsledky naší práce záleží na něm, a pro dosažení těchto výsledků si On sám určuje svůj čas

2. A tedy…
      a. Je naší povinností rozsévat semeno (Boží Slovo), dávat vzrůst je Boží věc – srv. 1 K 3:6–9
      b. Když jsme zaseli semeno, musíme čekat na čas, kdy Bůh růst uskuteční – srv. Fp 1:6
      c. Růst, který nastane, přijde postupně
      d. Nemůžeme očekávat sklizeň, pokud ještě neuběhl čas určený pro růst

3. Toto podobenství nás tedy učí věřit a doufat v moc Božího Slova
      a. Věříme v jeho moc k záchraně ztracených?
            1) Nebo se díváme na reklamní triky vymyšlené člověkem?
            2) Evangelium je Boží moc ke spasení! – srv. Ř 1:16–17
      b. Věříme v jeho moc k záchraně naší vlastní duše?
            1) Nebo vzhlížíme k samonápomocným metodám, které slibují, ale ve skutečnosti nemohou zajistit?
            2) Boží Slovo je tím, co je schopné spasit naše duše! – srv. Jk 1:21

      Rozséváš semeno království, bratře? Ve světě a stejně tak ve svém vlastním životě…?


06.09.2004 - 06:22   JR  
» Mk 4, 26-34

Jakmile to zrno dovolí, hned se on pustí srpem do díla, protože tu jsou žně
Dříve se začínalo čtení evangelia v kostele slavnostními slovy: „Za onoho času...“ Dnes se od toho upustilo, protože to zní zastarale. Ale něco jsme tím ztratili. Všechno, totiž to, co Ježíš udělal nebo řekl, se stalo v jisté, Bohem určené době, v plnosti času. I v životě přírody se nic nenavrací. Obilí je třeba sklidit z pole v pravý čas, ovoce se trhá v době zralosti. I vnitřní život člověka, který se vyvíjí, má svůj nenavratitelný rytmus. Žádný opravdu dobrý skutek se nedá odložit na zítřek. Pochopíme to, když si uvědomíme, že všecko dobré, kterého jsme schopni, je odpověď na Boží lásku. I mezi lidmi, kteří se mají rádi, narušuje poměr váhavost v odpovědi k nabídce druhého. Kdyby byl duchovní život jenom jakési „hromadění zásluh“, dalo by se říci, že se jeden den přičiníme víc a druhý den si dáme volno. Inspirace Boží se naopak nevracejí, mají svůj čas, proto nás vyzývá žalm (Žl95,8), který se modlíme na počátku církevních Hodinek: „Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrďte se v srdci!“ (T. Špidlík)


06.09.2004 - 06:22   JR  
» Mk 4, 26-34

On ani neví jak
Venkované chodí okolo polí a rádi pozorují, jak obilí roste. Růst v přírodě se dá pozorovat. Dá se vidět i vývoj lidské duše? Pokud jde o růst vědomostí, kontrolujeme jej dokonce odborně zkouškami. I vývoj mravní je Do jisté míry pozorovatelný. Proto tvrdíme o někom, že se polepšil nebo pohoršil. Jádro duchovního života je však v tom, jak jsme proniknuti Duchem svatým. To pak je tajemství, které se zjevuje navenek jenom velmi nedokonale. Proto nemůžeme o nikom soudit neomylně, nemůžeme říci, že známe jeho pravou hodnotu před Bohem. Ale ani my sami o sobě nevíme, jak vysoko jsme v duchovním životě dorostli. Rozhodně není neomylným měřítkem pocit, že jsme bez viny. Právě naopak světci se cítili obyčejně velkými hříšníky Svátosti, hlavně sv. přijímání, v nás rozmnožují milost, dávají tedy růst vnitřnímu životu, a přece se to v pocitech obyčejně neprojeví. Platí tu tedy zásada sv. Pavla, že spravedlivý žije z víry (Řím 1,17), doufá v to, co zatím nevidí. (T. Špidlík)


06.09.2004 - 06:22   JR  
» Mk 4, 26-34

Boží království je semeno, které klíči
Vyprávěli skutečný případ. Mladý člověk, student matematiky, tvrdil, že je ateista, že nepřijme žádné náboženství. K tomu, aby našel cíl života, říkal, stačí, aby dělal každému dobře. A skutečně se podle toho řídil. Pomáhal, kde mohl. Ale vývoj šel svým směrem. Pomáhal v těžkých dobách i věřícím, nakonec sám uvěřil a stal se dokonce knězem. Víra totiž není ideologie, ale život. Život pak je na počátku nejasný. Zásada „dělat dobře“ byla už na začátku víry v Boha Otce, který je pramen všeho dobrého. Roste tedy ve víře jednotlivý člověk, rostlo zjevení ve Starém zákoně, roste i církev. Bůh neukládá tedy nikomu větší břemeno, než by mohl unést, a na nás nežádá nic jiného, než abychom v každém okamžiku dělali to, co je naše povinnost, a sledovali tu inspiraci, kterou vnuká svědomí. I to je totiž živý Boží hlas v srdci člověka. Tam mluví potichu, zvolna, harmonicky co je tedy člověk? Není už to, co byl včera, není plně to, co je dnes, není ještě, co bude zítra. Ale ve skutečnosti je to všechno, protože Bůh vidí současně celý jeho vývoj. (T. Špidlík)



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet