16.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Keď poviem ,ja’, hovorím súčasne o vzťahu, pretože ,ja’ znamená ,som stvorený’, jestvujem vďaka sile a vôli niekoho iného.

~LUIGI GIUSSANI~

12.06.2003 - (čítanosť2112 reakcie11)


Mk 12, 28-34

      28 Tu k nemu pristúpil jeden zo zákonníkov, ktorý ich počúval, ako sa hádajú. A keď videl, že im dobre odpovedal, spýtal sa ho: „Ktoré prikázanie je prvé zo všetkých?“ 29 Ježiš odpovedal: „Prvé je toto: „Počuj, Izrael, Pán, náš Boh, je jediný Pán. 30 Milovať budeš Pána, svojho Boha, z celého svojho srdca, z celej svojej duše, z celej svojej mysle a z celej svojej sily!“ 31 Druhé je toto: „Milovať budeš svojho blížneho ako seba samého!“ Iného, väčšieho prikázania, ako sú tieto niet.“ 32 Zákonník mu vravel: „Dobre, Učiteľ, správne si povedal: „Jediný je a okrem neho iného niet;“ 33 a milovať ho z celého, srdca, z celého rozumu a z celej sily“ a “milovať blížneho ako seba samého“ je viac ako všetky zápalné a ostatné obety.“ 34 Keď Ježiš videl, že odpovedal rozumne, povedal mu: „Nie si ďaleko od Božieho kráľovstva.“ A už sa ho nik neodvážil vypytovať.

28-34.      Mt 22, 34-40; Lk 10, 25-28.
29-30.      Dt 6, 4-5.
31.      Lv 19, 18.
12.06.2003 | Čítanosť(2645)
Mk 12, 35-44
12.06.2003 | Čítanosť(2533)
Mk 12, 18-27
12.06.2003 | Čítanosť(2444)
Mk 12, 13-17


18.05.2010 - 17:28   smn  
» Mk 12, 34

Ježiš videl, že tento muž už pochopil niečo z toho, čo učil. A hoci nevieme veľa o tom zákonníkovi, jeho slová ukazujú, že musel mať nejakú osobnú skúsenosť s neužitočnosťou prázdnej obety. Je možné, že zažil to, čo prorok Ozeáš opisoval v prvom čítaní: uzdravenie a lásku Boha, ktorý odpúšťa hriechy. Následkom toho pochopil, že milovať Boha a blížneho je najdôležitejším cieľom a že toto je v skutočnosti naplnením Mojžišovho zákona.
Ježiš chce vidieť, že sme to rovnako pochopili aj my. Chce, aby sme pochopili podstatu problému a vyzýva nás, aby sme milovali spôsobom, ktorý napĺňa ducha Zákona. To však neznamená, že odmietame náboženské praktiky! Ten zákonník nám môže byť príkladom. Nespochybňoval predpisy Mojžišovho zákona; namiesto toho ich chápal tak, ako to chcel Boh. Praktizovanie jeho zbožnosti vyplývalo z jeho lásky k Bohu, prinášalo život a zjavovalo Božiu lásku aj iným ľuďom.


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mk 12,28b-34

Žádné jiné přikázání není větší než tato.
Ježíš zde vychází ze srdce Zákona, tzv. „Šema Izrael“ („Slyš, Izraeli!“, Dt 6,4nn), které je základním vyznáním víry v Boží jedinečnost a lásku pronikající celého člověka a všechny jeho vztahy. Této lásce pak jedině odpovídá jednoduchá, a tím i celostná odevzdanost. To je ono ovoce, které Bůh (marně) očekával od Izraele (viz 12,2).


19.11.2006 - 15:10   a.o.  
» Mk 12,28b-34

Podle židovského chápání jsou všechna přikázání Tóry stejně důležitá. Avšak srdcem Tóry je vyznání Boží jedinosti a jedinečnosti a pozvání k jedinečnému vztahu k Hospodinu (tzv. „Šema Israel“ - „Slyš Izraeli“, Dt 6,4-9). Láska, kterou člověk objeví v tomto vztahu, pak může a má (podle celého textu „Šema“) proniknout celou jeho bytost, rodinu, všední povinnosti, práci, odpočinek, dům, město i všechny jeho vztahy (v Lv 19,18 je příkaz lásky k bližnímu odůvodněn pouhým: „Já jsem Hospodin“).


11.12.2005 - 21:45   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mk 12, 28b-34

      Správne nám Cirkev číta tento úryvok evanjelia práve v súčasnom liturgickom období. Kristov kríž je znakom lásky Boha k človeku, a zároveň výzvou k vzájomnej láske: našej láske k Bohu - a nielen k Bohu.
      Aj Pán Ježiš, aj ten zákonník, poukazujúc na prvé prikázanie, dodávajú k nemu, akoby jedným dychom, druhé prikázanie: Milovať budeš svojho blížneho. Pretože láska k Bohu by bola abstraktná a neživá, keby sa neuskutočňovala v láske k blížnemu. Presvedčivo o tom hovorí apoštol: Kto nemiluje brata, ktorého vidí, nemôže milovať Boha, ktorého nevidí (1 Jn 2,20).
Svet si zvykol pozerať na lásku ako na niečo milé a radostné. Ale láska je predovšetkým čosi ťažké: najväčšie z prikázaní musí byť tiež najťažšie. Ktosi povedal, že pravá láska je tá, čo bolí (A. Kamieňska), čiže stojí veľa premáhania a odriekania.
      Samozrejme, láska je čosi najradostnejšie pod slnkom, ale pod podmienkou, že človek do nej dorastá. Pretože láska je niečo také veľké, že nás prerastá. A každý z nás musí po celý život do svojej lásky s námahou dorastať, aby počul uistenie: Nie si ďaleko od Božieho kráľovstva. Blízko Božiemu kráľovstvu bol ten zákonník, ktorý prišiel k tej pravde; ešte bližšie sa ocitne ten, kto tú pravdu vtelí do svojho života.
      Najdokonalejší, ale i zaväzujúci príklad lásky vidíme v obete kríža, ktorá sa stále obnovuje v Obete na oltári.


15.01.2005 - 13:53   JR  
» Re: Mk 12, 28-34

To má větší cenu než všechny oběti dohromady
La Rochefoucald, kterého jsme právě citovali, také dodal, že láska není možná bez oběti a že právě oběť jí dodává opravdovou hodnotu. Odpírá to tomu, co říká evangelium? I tu musíme předejít nedorozumění. V souvislosti textu evangelia se mluví o jiné oběti, totiž o starozákonních obřadech, o vnějším vykonávání náboženských povinností. Kristus několikrát v evangeliu zdůraznil, že jejich motivem a obsahem musí být láska. Jinak by byly jakoby tělo bez duše. Ale neplatí to jenom o vnějších úkonech. I osobní oběti musí inspirovat láska. Syrský autor Theodoret z Cyru popsal ve své Náboženské historii neobyčejné skutky askeze, které praktikovali staří mniši v okolí Antiochie: stáli na sloupech, uzavírali se v jeskyních, postili se neuvěřitelným způsobem. Žádá takové věci Bůh opravdu? Na tu otázku autor odpovídá v poslední kapitole knihy. Má titul „O Božské lásce“. Kdyby totiž láska neinspirovala tyto skutky, i velká askeze by ztratila smysl.


15.01.2005 - 13:53   JR  
» Re: Mk 12, 28-34

Jako sebe
Slyšíme často krásné fráze, ve kterých se potírá egoismus. Tak píše např. La Rochefoucald, že se v lásce k sobě všechny ctnosti rozplynou jako ve vodě. Nebo se říkává: „Zapomeň úplně na sebe a mysli jenom na druhé!“ Evangelium je realističtější. Nečteme tam, že máme milovat bližního „místo sebe“ ani ne „víc než sebe“, ale prostě , jako sebe“. Láska k sobě je totiž přirozený pud sebezáchovy Je tak silný a tak přirozený, že Aristoteles neváhal tvrdit: „Neexistuje žádná jiná láska než k sobě.“ Říkáme, že milujeme hudbu? Máme rádi sebe a hudbu jenom proto, že je nám příjemná. A Tak je tomu u všeho ostatního. Ale i Aristoteles uznal, že se naše , já“ může rozšířit. Milujeme přítele, stává se naším „druhým já“, patří k nám, a proto mu přejeme všecko dobré jako sobě. Křesťanství přenáší toto rozšíření vlastního „já“ na všechny lidi, protože nás všechny spojuje vjedno mystické Kristovo tělo. Kdo si je toho vědom, stane se mu přirozeným, že má mít rád všechny jako sebe.


15.01.2005 - 13:53   JR  
» Re: Mk 12, 28-34

Láska k Bohu a bližnímu
Už jsme si navykli, že se láska k Bohu a láska k bližnímu nerozlučně spojují. Je to vlivem dvoutisícileté tradice křesťanské. Ale samy o sobě by se měly tyto dvě lásky vylučovat. Většina náboženství totiž umisťuje bohy někam daleko od lidských obydlí. Kdo chce mít s nimi kontakt, musí se proto vzdálit z prostředí, ve kterém žijí ostatní lidé. Jaký má tento postoj důvod? Je celkem prostý. Ve slově Bůh vidíme souhrn všeho dobrého a krásného, všechny ideály. Je v něm to, co nenacházíme v lidech, ačkoliv bychom je rádi takovými měli. Bohužel jsme si vědomi, že ideály povzbuzují, ale jsou v tomto světě neuskutečnitelné. Proto je těžko sloučit lásku k Bohu a k lidem. Křesťanství však je radostné poselství, že se Bůh stal člověkem a že uskuteční při svém druhém příchodu všechny ideály na zemi. V Kristu se spojil v jednu osobu Bůh a člověk, a proto hlásá křesťanství jednotu mezi láskou k Bohu a k bližnímu.


21.09.2004 - 09:57   JR  
» Re: Mk 12, 28-34

Láska spojuje v jedno
Matka je šťastná, když jí chválí dítě. Úspěch syna je i jejím úspěchem, patří totiž k sobě. Krásný příklad podobného zalíbení v Bohu jsou dějiny Starého zákona. Sláva Hospodinova byla totožná s vítězstvím a silou židovského vojska. Jak často se tu vyskytuje zvolání: „Hospodin, Bůh náš!“ Cítili Boha jako opravdu svého. Toto smýšlení má pronikat i do našeho života, takže i nás začnou těšit všecky úspěchy Božího království a bolet všechny jeho neúspěchy, jako by to byla naše osobní radost a smutek. Blahovůle k příteli se projevuje tím, že jsme vždycky, kdykoli něco potřebuje, ochotni pro něho cokoli udělat. Bůh pro nás v pravém slova smyslu nic nepotřebuje. Jediné, při čem se může tento postoj uplatnit, je vnější sláva Boží, uskutečnění Božího království na zemi. K tomu posílá lidi, Ten, kdo ho miluje, odpovídá na pouhý Boží pokyn slovy Izaiáše: Hle já, pošli mne! (Iz 6,8).


21.09.2004 - 09:57   JR  
» Re: Mk 12, 28-34

To, co milujeme, je střed našeho zájmu
Pro toho, kdo není opravdový světec, se zdá neuskutečnitelnou výzva k tomu, aby miloval Boha víc než všecko ostatní. S jemnou ironii se tato námitka zračí ve slovech národní písničky: „Kdybych Boha tak miloval, jako miluju tebe, byl bych dávno za svatého, jako andělé z nebe.“ Přísný kazatel mravů označí tento zamilovaný povzdech jako rouhání. A přece je život jiný, v horším, ale i lepším smyslu. Citovým nadšením miluje většina lidí cokoli jiného než Boha. Naštěstí však i ti, kteří jsou, jak se říká, až po uši zamilovaní, přece jen všichni tolik neztratili hlavu, aby nedokázali dát přednost Božímu zákonu, přijde-li do konfliktu s jejich „láskou“ k něčemu jinému. Při veřejné dopravě platí přednostní právo hlavní silnice nebo vozu jedoucího zprava. Obrazně se dá říci, že Bůh přichází do našeho života vždycky zprava, jeho zákony jsou hlavní cesty. Mají tedy přednost před všemi ostatními zájmy, i kdybychom s velkým nadšením pospíchali jinam.


21.09.2004 - 09:56   JR  
» Re: Mk 12, 28-34

Které je první přikázáni?
Je známkou inteligentního člověka, že si umí při všem, co dělá, položit otázku: Co je víc a co je méně důležité? Tak to dělají dobří studenti, když se připravují na zkoušky Tak jednají rozumní státníci, vychovatelé, dělníci. Tedy i v morálním životě jsou jisté povinnosti základní, neodpustitelné, platné pro všechny Křesťané nepochybují o tom, že je na prvním místě láska. Proto ctili v prvních dobách mučedníky, že je jejich smrt projevem lásky, nad kterou „nikdo nemá větší“ (srv. Jan 15,13). Sv. Irenej z Lyonu se zásadně vzepřel tzv. gnostikům, kteří považovali za hlavní ctnost poznání. Neprospívá ke spáse, jak píše, mnoho vědět, ale mnoho milovat. I asketická cvičení, posty, umrtvování by byly bez lásky zbytečnou námahou. Teodoret z Cyru nám v Náboženských dějinách vylíčil tvrdý život syrských mnichů, ale pak na konci dodává, že jediným důvodem všech těchto přísností je láska.


24.09.2003 - 19:52   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mk 12, 28b-34

      Nie si ďaleko od Božieho kráľovstva – hovorí Pán Ježiš s uznaním tomu zákonníkovi. Idea Božieho kráľovstva sa vinie celou Kristovou náukou, ako jeden z hlavných motívov. Keď si urobíme najpodstatnejší záver z toho všetkého, čo počujeme o Božom kráľovstve – znamená ono dokonalé plnenie Božej vôle, zvlášť čo sa týka lásky, lásky k Bohu a k blížnym.
      Práve v dnešnom evanjeliu sa stretávajú navzájom tieto dve hodnoty: Božie kráľovstvo a láska. Definitívnym uskutočnením tohto kráľovstva je nebo, krajina lásky, kde spravodliví dosiahnu najvyšší – možný pre nich – stupeň zjednotenia s Bohom. A v časnom živote toto Božie kráľovstvo sa nachádza v stave stáleho dozrievania a vzrastania – prostredníctvom čoho? Skrze skutky ťažkej a obetavej lásky. Človek, ktorý dokáže milovať účinne, úslužne, obetavo, ktorý je schopný konať skutky obetovania, odpustenia – približuje Božie kráľovstvo nielen sebe, ale aj svetu.
      Ak tu hovoríme o obete a obetovaní, nevyplýva z toho potreba akosi rezignovať na seba, na vlastnú identitu, či trebárs ochudobniť seba. Naopak: obetavý postoj voči blížnym prináša nám osobný zisk: radosť, pohodu ducha, optimizmus, vieru vo víťazstvo dobra a v lepšiu budúcnosť. Takto, zúčastňujúc sa na živote iných ľudí, obohacujeme vlastný život. A to je uskutočňovaním Božieho kráľovstva.
      Cestu do Božieho kráľovstva otvoril akt najväčšej lásky – vykonaný na kríži. Opakuje sa stále vo sv. omši. Aj v tejto, na ktorej sa teraz zúčastňujeme.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet