19.jún 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Keď ťa začnú napadať myšlienky pokušenia, spomeň si na Boha a na to, že je pri tebe prítomný, že tvoje myšlienky vidí. Povedz svojej duši: „Ako sa hanbíš tebe podobných hriešnikov a bojíš sa, aby neuvideli tvoje hriechy, tým viac sa máš hanbiť a báť sa Boha, pred ktorým je všetko odkryté.“ Takéto myšlienky vzbudzujú v duši Božiu bázeň, a keď sa v nej utvrdíš, pokušenia ťa prestanú znepokojovať.

~pustovník Izaiáš ~

12.06.2003 - (čítanosť2564 reakcie11)


Lk 6, 27-36

      27 Ale vám, ktorí ma počúvate, hovorím: Milujte svojich nepriateľov, robte dobre tým, čo vás nenávidia, 28 žehnajte tým, čo vás preklínajú, a modlite sa za tých, čo vás potupujú! 29 Tomu, kto ťa udrie po líci, nadstav aj druhé. A tomu, kto ti berie plášť, neodopri ani šaty. 30 Každému, kto ťa prosí, daj a ak ti niekto niečo vezme, nežiadaj to naspäť. 31 Ako chcete aby ľudia robili vám, tak robte aj vy im! 32 Ak milujete tých, ktorí vás milujú, akúže máte zásluhu? Veď aj hriešnici milujú tých, čo ich milujú. 33 Ak robíte dobre tým, čo vám dobre robia, akúže máte zásluhu? Veď to isté robia aj hriešnici. 34 A ak požičiavate tým, od ktorých to dúfate dostať naspäť, akúže máte zásluhu? Veď aj hriešnici požičiavajú hriešnikom, aby dostali naspäť to isté.
      35 Ale milujte svojich nepriateľov, dobre robte, požičiavajte a nič za to nečakajte! Tak bude vaša odmena veľká a budete synmi Najvyššieho, lebo on je dobrý aj k nevďačným a zlým. 36 Buďte milosrdní, ako je milosrdný váš Otec!

27-35.       Mt 5, 39-42.43-48.
12.06.2003 | Čítanosť(3936)
Lk 6, 37-45
12.06.2003 | Čítanosť(2836)
Lk 6, 1-11
12.06.2003 | Čítanosť(2700)
Lk 6, 12-19


24.03.2006 - 20:08   JR  
» Lk 6, 27-38

Milujte své nepřátele
Mnoho tzv.. národních svátků jsou pamětní dny vítězství nad nepřáteli. Svoboda vlasti se těžko představu je jinak, než vyhnáním těch, kdo by nás chtěli podrobit, kdo by nám škodili. České slovo nepřítel je snad tuze silné, proto ho neužíváme často, rezervuje se pro velké škůdce. Biblický výraz je slabší, značí každého, kdo nám „nepřeje“. Proto si může žalmista postesknout, že má takových nepřátel „víc než vlasů na hlavě“ (srv. Žl 40,13). Plyne z toho závěr, který neodpovídá evangeliu: Nemáme nepřátele rádi, hledíme se jich zbavit nebo alespoň se jim vyhnout, nemít s nimi nic do činění. Podaří se to? Starověký Plutarchus radí, abychom se postavili k situaci rozumně. Nepřátel se úplně nezbavíme. Ale oni jsou nám k něčemu dobří. Naučí nás trpělivosti a odvaze. jako se větrem posilují větve stromu, stávají se odolnějšími, pružnějšími, tak také roste mužněji ten, kdo má od mládí odpůrce. To byla zásada tzv. spartánské výchovy Stačí tato úvaha k tomu, abychom nepřátele milovali ve smyslu evangelia? Sotva, ale rozumný postoj ke skutečnosti vyjadřuje.


24.03.2006 - 20:08   JR  
» Lk 6, 27-38

Prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí
Spartánští chlapci měli mít nepřátele, aby se naučili bojovat, ukázat, že jsou silnější. Vždyť to je přirozená touha každého chlapce. Ale i v nekřesťanském světě vědí, že není všechna síla jenom ve svalech, v tělesné zdatnosti. Důležitější je síla duševní. I na tomto poli se tedy zápasí. I vědci, umělci, vynálezci mají nepřátele. Ale zvítězí nad nimi. Ukážou, že jejich dílo a jejich myšlenky jsou zdatnější, geniálnější. Někdy je k tomu potřeba dlouhého boje, ale za to je vítězství slavnější. Evangelium nemíní popírat ani tuto skutečnost. Svět takový je a boj o život proniká i na pole kultury. Co k tomu tedy přidává učení Kristovo? I on chce mít následovníky silné a zdatné, schopné vítězit, ale na poli Ducha svatého, tam, kde kvete a sklízí se láska. Kdo zde ukáže, že je silnější, ten opravdu zvítězil, stává se jako Bůh, který je láska a proto všemohoucí.


24.03.2006 - 20:08   JR  
» Lk 6, 27-38

Jak sami chcete, aby lidé jednali s vámi, stejně tak jednejte i vy s nimi
O lásce se mnoho mluví. Přitom slyšíme i nářky, že je jí ve světě málo. A přece musíme rozlišovat mezi zásadním posto jem a konkrétním uskutečňováním. Říká se žertovně, že mnohá manželka by pro muže do ohně skočila, ale neumí ho uspokojit uvařením kávy Není snadné umět vyjádřit navenek lásku, kterou má někdo v srdci. Evangelium nám tu dává praktickou radu, která je potvrzena zkušeností mnoha věků. Hleďme se vžít do druhého tak, jako bychom to byli my sami. U sebe samých snadno poznáme, co se nám líbí a co nás naopak popouzí k hněvu, nebo co nás bolí. To pak se má stát normou,jak jednat s druhými. Nemám rád, aby o mně mluvili špatně? Proč bych tak měl mluvit o jiných? Jsem rád, když mně někdo pomůže v nesnázi? Pomohu i já jiným. Pozorováním sebe se naučím nejlépe,jak milovat bližního jako sám sebe“.


06.12.2005 - 12:21   -pv-  
» Lk 6, 27-38

Kolikrát jsme slyšeli Ježíšova slova o odpuštění nepřátelům. Kolik promluv a dobře míněných slov již bylo vysloveno. A přece: jak málokdo skutečně odpustit dovede. Nedovedeme odpustit svým nejbližším - sourozencům, tchánovi a tchyni, spolupracovníkům, tím méně těm, kteří nám ublížili. Víme, že bychom odpustit měli, ale jak přijde k věci, nejsme schopni překonat nevraživost, neumíme zapomenout. Evangelium se dobře poslouchá, pokud si myslíme, že to není náš případ. Avšak mezi posloucháním a uskutečňováním v konkrétní životní situaci zeje propast.
Jak to tedy udělat, aby se slova a skutky k sobě víc přiblížily? Počítejme s tím, že vždycky někde narazíme, že nějaké nepřátele mít budeme. Moudrá babička Boženy Němcové říkala, že „není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem". I při nejlepší vůli se bude na nás někdo škaredit. Měli bychom usilovat o to, abychom si nepřátele nedělali sami svým nerozumným jednáním, to potom si komplikujeme život sami. Nepřítele tedy mít budeme, ale nemělo by jich být příliš. Ti, kdo si stěžují, že jim všichni lidé škodí, by měli hledat chybu u sebe a ne u druhých. Jak se máme chovat k nepřátelům?
Snažme se ovládat svoji rozladěnost, svoji nepříjemnou náladu, nedělejme dojem, že nám právě ulétly včely. Nuťme se do úsměvu, usilujme vycházet se všemi lidmi.
Nemáme-li sílu přiznat svoji chybu a omluvit se, udělejme to alespoň tak, že budeme jednat jako by se nic nestalo a tak postupně obnovíme dobrý vztah.
Trpělivě nesme, že nepřátele máme a modleme se, abychom to unesli.
Když nám někdo ukřivdí, snažme se zapomenout a nevzpomínat stále dokola na utrpěné bezpráví. Prostě: nepřipomínat si bolestné situace z minulosti. Obětovat své bolestné vzpomínky Bohu („Poručeno Pánu Bohu").
Nenosme v duši nenávist a nezabývejme se ve fantazii touhou po pomstě („Však počkej, já ti dám").
Nemáme slídit po svém nepříteli a hledat kompromitující materiály, které by se daly v budoucnosti proti němu použít.
Nevyužívejme situace, kdy bychom se snadno pomstít mohli, ukažme velkomyslnost a šlechetnost v jednání.
Překonejme sami sebe a za nepřítele se modleme. Ne ovšem tak, aby jej Bůh zničil, nýbrž za spásu jeho duše.
Když se náš nepřítel dostane do úzkých, povznesme se nad bolestnou minulost, vyburcujme své lepší já a pomoc poskytněme. Je-li nemocen, navštivme jej na nemocničním lůžku a nějakou drobnost mu přinesme. Lidé v nemoci mohou být více ochotni ke smí ru, protože si uvědomí malichernost svých sporů.
Snažme se s člověkem, s nímž si nerozumíme, udržovat alespoň konvenční společenský styk (zlostnému tchánovi popřát k narozeninám, nepřipomínat staré trapné historky, nepřít se při rodinných oslavách se švagrem, který má jiné politické názory, jít na pohřeb protivnému sousedovi). Když už nemůžeme nějakého člověka vystát, pošleme mu alespoň poštou pozdrav k vánocům a Novému roku, k životnímu jubileu. Tím však není řečeno, že si musíme s obtížnými lidmi padat do náručí.
Když by to přineslo něco dobrého, máme být i ústupní, hotoví ke kompromisu a netrvat do posledního puntíku na svém právu.
Když tušíme, že by setkání s nějakým člověkem skončí hádkou, urážkami nebo pohoršlivým výstupem (tzv. scénou), pak se setkání diplomaticky vyhněme. Udělejme to ale tak, aby to nebylo vyhnutí divadelně okázalé, provokující.
Nakonec jeden příběh hodný zapamatování:
Za mnichem přišel silně rozčilený obchodník a vyprávěl, že přes ulici naproti jeho krámku otevřeli velkou prodejnu, která ho přivede ke krachu. Obchodníkova rodina prý vlastní krámek již celé století, a přijít teď o něj ji zničí, protože nic jiného neumí.
Mnich řekl: „Když se budeš majitele prodejny bát, budeš ho nenávidět. A nenávist přivodí tvůj konec."
„Co mám dělat?" ptal se zoufalý obchodník.
„Každé ráno vyjdi na chodník před svůj krámek, požehnej ho a popřej mu, ať se mu daří. Potom se obrať k té velké prodejně a požehnej jí také!"
„Cože? Žehnat svému konkurentovi a původci mé zkázy?"
„Každé požehnání, které mu dáš, se od něho odrazí a vrátí se ti jako dobro. Každé zlo, které mu budeš přát, tě bude ničit."
Po půl roce se obchodník vrátil, aby oznámil, že svůj krámek musel zavřít, jak se obával, ale že je nyní vedoucím velkoprodejny a daří se mu lépe, než kdykoli dříve.


05.08.2004 - 06:11   PaedDr. František Dancák  
» Lk 6, 31

      Mnohí ľudia nie sú dnes naklonení konať dobro. Prostriedky, ktoré vytvárajú verejnú mienku (tlač, rozhlas, televízia), väčšinou upozorňujú na zápornejšie stránky dnešných ľudí – násilie, povaľačstvo, drogy... Ale napriek tomu, je dosť takých, ktorých slová a skutky smerujú k čestnému a pokojamilovnému životu. O nich sa v novinách nedočítame, pretože nerobia škandály, ich život nie je zaujímavý.
       „Dobro nebudí rozruch“, napísal raz Aldo Moro v rozhovore, ktorý priniesol denník Giorno. „Je oveľa ťažšie všimnúť si a zdôrazniť to, čo stojí na strane dobra, čo je pravdivé a prináša harmóniu, než to, čo také nie je – ľudí, stojacich mimo pravidiel, spôsobujúcich problémy človeku a spoločnosti...“
      Kristove slová z Reči na vrchu, ktoré ktosi nazval „zlatým pravidlom“, majú preto večnú platnosť. Ak budeme podľa nich žiť, budeme pôsobiť na dobro v človeku a môžeme dosiahnuť veľké veci.


17.02.2004 - 18:48   Angelo Scarano  
» Lk 6, 27-38

      Božské… jednoduše božské! Jak nezvolat tímto způsobem, kdykoli slyšíme evangelium? A „obzvlášť“ po vyslechnutí dnešní perikopy? Ježíšova slova nejsou pro „obyčejné smrtelníky“, o tom není pochyb! Jsou pro ty, kdo přijali zbožšťujícího Ducha. Ducha… který zbožšťuje naše nitro, ale i naše vnější projevy – který místo tvrdého slova odsouzení a odmítnutí vkládá slovo laskavé (je taková reakce pochopitelná? Ne, naprosto ne!), místo způsobení rány dává sílu ránu přijmout.
      To už musí být silný „vnitřní motor“, který pohání k takovému „nelidskému jednání“! Silná motivace! A tou je… následování Otce. Pokud odpovídáme dobrotou (ne „změkčilostí, bezcharakterností“!) na nelásku, pak se podobáme Otci, který dává životodárný déšť také zlým… Otci, který nás miloval právě tehdy, když jsme byli jeho nepřátelé. A právě těmito provazy lásky si nás přitáhl k sobě… a stejnými pouty laskavosti můžeme přitáhnout „nepřítele“ k Otci.
      A není to koneckonců následování samotného Ježíše? Kdo poznává jeho „láskyplnou odevzdanost“ (ne „slabost před zlem“), je pak přitahován tímto božským (ne-lidským) postojem.
      Sílu „přitahovat zlé pouty laskavosti“ (požehnáním, dary, upřímným a niterným postojem lásky) může mít právě ten, kdo je okouzlen Boží „bezbranností“ a suverénností vůči zlým: Bůh miluje, protože miluje, protože „je zrovna takový“ (a ne proto, že druhý je právě takový – „hodný lásky“). Čím více pozoruji ikonu Otcovy lásky, čím víc se nechávám unášet jednotlivými detaily (těmi konkrétními projevy Otcovy dobroty – objetím, snášenlivostí, odpouštěním), pak tím víc… u-nášen Bohem se „povz-náším“ nad zraňující slova, nad nepříjemné jednání. A pak zjistím, že i já miluji, protože miluji – a ne proto, že druhý mě miluje. A tehdy „jsem jako Bůh“.


17.02.2004 - 18:48   Angelo Scarano  
» Lk 6, 27-38

      27 Po vsuvce (vv. 24-26) se Ježíš obrací znovu na učedníky (jim tedy neplatila „běda“, oni jsou naopak ti chudí a potřební, které Kristus uzdravil a blahoslavil). Nové přikázání lásky není tedy určené pro ty, kdo jsou vně společenství! Jen učedník, který řekl „ano“ ke strádání (v. 20n.) a pronásledování (v. 22), může a má prokázat „novou“ podobu lásky, která je ochotná ztrácet – toto přikázání je tedy pokračováním a uplatněním Ježíšových blahoslavenství. Ježíš vyžaduje lásku chudou, pronásledovanou, plačící, hladovějící…
      28 Žehnání a modlitba za druhého jsou víc než pouhými projevy lásky: tyto projevy mají „blíž“ k srdci druhého, podobně jako proklínání a hanobení jsou „hlubšími“ projevy zloby. Zlo nemá být přemoženo zlem, ale „stvořitelským“ dobrem (Řím 12,21), a sice nejen skrze vnější skutky, ale spíš skrze vnitřní skutky srdce.
      Takové pozitivní vyjádření lásky k nepřátelům ve SZ nebylo: tam nanejvýš najdeme negativní vymezení, neodplácet zlem (Ex 23,4).
      29-30 Ježíš stupňuje svoji řeč – tím zdůrazňuje radikálnost svého nároku. Není to slovo proti sebeobraně – ale proti zákonu odplaty (zlým za zlé). Nastavení druhé tváře: viz Služebník JHWH (Iz 50,6; Pl 3,30). Ježíš nás miloval, když jsme byli jeho nepřáteli (Řím 5,10)!
      Ochota nechat se obrat není postojem slabošství, ale lásky: kdo takto jedná, nemá zjevně žádný zájem o své vlastní já: vzdal se sebe samotného v lásce.
      31 Zlaté pravidlo interpretuje nárok lásky k nepříteli (v. 27-29). Na druhou stranu verše o lásce k nepříteli jsou ve znamení zlatého pravidla. Častý výskyt tohoto pravidla prozrazuje, že nyní nadešel čas, kdy zákon je zapsán do srdce (Jer 31,31n.) a každý je vyučován bezprostředně od Boha (srv. Mt 23,8): od Boha tedy dostává „konkrétní aplikace“ této obecné normy.
      32-34 Jsou tu vyjádřeny motivace lásky.
      Láska požadovaná Ježíšem není závislá na reakci (lásky či nelásky) druhého. Je to láska ne-vy-počítavá.
      35 Budete syny Nejvyššího – to je ta eschatologická „mzda“ (35b a 32n.). Tato mzda spočívá v tom, že přijmeme důstojnost „Božích synů“: a to implikuje rodinné společenství s Bohem. Není to však mzda za „výkon“! Pojetí „mzdy“ není pochopitelné v prostředí, kde se Bůh dává zdarma jako přebohatá „mzda“.
      Jelikož následuje v. 36, musí se mezi řádky číst, že toto eschatologické synovství je už teď přítomnou realitou (Mt 5,1; Ef 5,1; Ef 4,32-5,2).
      Největší požadavek (lásky k nepřátelům) musí mít nejvyšší motiv – napodobení Otce. Není tu motiv mravní (sebeovládání, pohrdání majetkem, ctí). Kdo miluje Otce, bude ho napodobovat, protože mu chce být podobný: nepotřebuje žádné další motivace pro své jednání. Velkolepý ideál napodobení Boha tedy určuje lidské jednání.
      36 Tyto verše specifikují požadavek lásky (31). Opět je tu myšlenka napodobení Boha – částice „jako“ vyjadřuje srovnání a zároveň důvod, základ.
      37 Neodsuzovat a dávat – Ježíš nepřišel odsoudit! On jako první dával zdarma, nejzřetelněji na kříži. Bůh sice není podmíněn lidským odpuštěním a milosrdenstvím ke druhému, avšak odpuštění a milosrdenství otevírají člověka (dárce) a činí ho schopným přijmout Otcovo odpuštění.
      38 Bůh dává velkolepě: a proto i jeho syn/dcera dává, a sice velkoryse.


17.02.2004 - 18:47   Angelo Scarano  
» Lk 6, 27-38

      Jedná se o malý morální kodex, který charakterizuje život křesťana. Nejdříve je tu zlaté pravidlo („co chcete, aby lidé dělali vám, i vy jim dělejte“), pak následují tři „negativní“ postoje, které se mohou shrnout větou: nejednejte jako ti, kteří neznají evangelium. Od v. 35 („milujte své nepřátele…“) pak máme pozitivní vyjádření evangelního postoje. Důvodem „lásky bez podmínek“ je „následování“ Otce, který je dobrý i k těm, kteří dobří nejsou.


14.10.2003 - 19:15   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Téma: Lk 6, 27-38

      V týchto prečítaných Kristových slovách sa veľa hovorilo o nezištnosti. Pán Ježiš odporúča, aby sme dávali, požičiavali, robili dobre „a nič za to nečakali“, čiže bez obzerania sa na odmenu či nejakú vďačnosť.
      Najvyšším argumentom je tu nezištnosť samotného Boha, ktorý je dobrý aj k nevďačným a zlým. Pán Ježiš nám pripomína, že sme synmi Najvyššieho, ktorý je Láska, celkom nezištná, bez žiadnych iných motívov, než On sám. Preukazujeme druhým dobro, lebo priznajme si, že sme synmi Boha. Ak ale pritom sa chceme pochváliť, hoci aj pred sebou samými (!), akí sme dobrí a nádherní – tak prestaňme hovoriť o láske.
      Ak ide o lásku s ohľadom na niečo, odhaľujeme, že nie je v tom láska... Ide o našu spoluúčasť na nezištnosti Boha, o zamilovaní si tej nezištnosti pre ňu samú, pretože Boh nás nezištne obohacuje svojimi darmi (B. Bro). Tak isto rátať s niečiou vďačnosťou – to je nie láska, ale obyčajný obchod, lenže horší ako všetky iné.
      A tu je ah druhý argument v prospech nezištnosti: čo my môžeme komusi dať, čo by sme sami nedostali? Ako sa pýta sv. Pavol: Čo máš, čo si nedostal? A keď si dostal, čo sa chvasceš, akoby si nebol dostal? (1 Kor 4, 7). Čokoľvek teda dobrého dávaš človekovi, ktorý niečo potrebuje, tak nie ty dávaš, ale Boh dáva skrze teba; Život dáva Životu – a ty, ktorý si myslíš, že si darca, si len svedok (K. Gibran).
      Zúčastňujeme sa na Kristovej obete na kríži. S čím rátal Pán Ježiš, s akou vďačnosťou z našej strany, keď dal za nás život? Ako sa my môžeme odvďačiť za obetu jeho života a smrti?


23.09.2003 - 06:38   PaedDr. František Dancák  
» Lk 6, 31

      Zlaté pravidlo ľudských vzťahov!
      Tieto slová sú v nejakej blízkej podobe známe v celom svete ako príslovie. I judaizmus poznal podobné príslovie ako to potvrdzujú starozákonné pseudoepigrafy,
      Rabinská literatúra rozpráva historku o dvoch populárnych učiteľoch židovského zákona Šammajovi a Hillelovi, ku ktorým prišiel akýsi pohan a žiadal ich, aby ho vyučili židovskému zákonu, všetkým zákazom a príkazom, za ten čas, za ktorý vydrží stáť na jednej nohe. Šammaj sa nahneval a vyhnal ho, ale Hillel mu povedal: Nerob druhým to, čo nechceš, aby ti robili oni. Pohanovi sa páčila jeho odpoveď a preto sa stal Hillelovým učeníkom.
      Láska je naplnením všetkých prikázaní... Premenu sveta nedosiahneme nariekaním na nevďak a zlobu ľudí, ale len konaním dobra... Neide tu o veľké svetské príslovie, ale o základnú Božiu požiadavku lásky: „Ako chcete, aby ľudia robili vám, tak robte aj vy im!“


29.07.2003 - 22:50   kc  
» Lk 6, 27 / Obrátenie

      Ako uskutočniť opravdivú zmenu života? (...) Jestvujú kresťania, ktorí si myslia, že to dokážu bez stáleho duchovného úsilia, lebo necítia naliehavú potrebu porovnávať sa s pravdou evanjelia. Pokúšajú sa vyprázdniť a zneškodniť slová, ako sú: „Milujte svojich nepriateľov, robte dobre tým, ktorí vás nenávidia“ (Lk 6, 27), aby nerušili ich spôsob života. Pre nich je ťažké takéto slová prijať a uviesť do súladu so správaním sa v živote. Tieto slová, ak sa vezmú vážne, skutočne vyžadujú radikálne obrátenie. Zatiaľ však sú podaktorí urazení, zranení a v pokušení podľahnúť psychologickým mechanizmom sebaľútosti a pomstychtivosti, lebo si nevšímajú Ježišovu výzvu milovať svojho nepriateľa. Aj každodenné zážitky ľudí jasne ukazujú, že odpustenie a zmierenie sú nevyhnutné na skutočnú obnovu jednotlivca i spoločnosti. Toto platí v medziľudských vzťahoch, ale aj vo vzťahoch medzi spoločenstvami a národmi.

Posolstvo Svätého Otca Jána Pavla II. na obdobie pôstu 2001, 2.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet