17.október 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Iba s Ježišom je možné, aby v nás stále žil nový človek, až potom sa rozplynie pach dymu sveta, ktorý omamuje našu dušu.”

~Chiara Lubichová~

12.06.2003 - (čítanosť2875 reakcie15)


Lk 14, 15-24

      15 Keď to počul jeden zo spolustolujúcich, povedal mu: „Blahoslavený, kto bude jesť chlieb v Božom kráľovstve.“ 16 On mu povedal: „Istý človek pripravil veľkú večeru a pozval mnoho ľudí. 17 Keď nadišla hodina večere, poslal svojho sluhu, aby povedal pozvaným: „Poďte, už je všetko pripravené.“ 18 A naraz sa začali všetci vyhovárať. Prvý mu povedal: „Kúpil som pole a musím si ho ísť pozrieť. Prosím ťa, ospravedlň ma!“ 19 Druhý povedal: „Kúpil som päť záprahov volov a idem ich vyskúšať. Prosím ťa, ospravedlň ma!“ 20 A ďalší povedal: „Oženil som sa, a preto nemôžem prísť.“ 21 Sluha sa vrátil a oznámil to svojmu pánovi. Vtedy sa hospodár rozhneval a povedal svojmu sluhovi: „Vyjdi rýchle na námestia a do ulíc mesta a priveď sem chudobných a mrzákov, slepých a chromých!“ 22 A sluha hlásil: „Pane, stalo sa, ako si rozkázal, a ešte je miesto.“ 23 Tu pán povedal sluhovi: „Vyjdi na cesty a k ohradám a donúť vojsť všetkých, aby sa mi naplnil dom. 24 Lebo hovorím vám, že ani jeden z tamtých mužov, čo boli pozvaní, neokúsi moju večeru.“

15-24.       Mt 22, 1-10.
12.06.2003 | Čítanosť(2153)
Lk 14, 7-14
12.06.2003 | Čítanosť(1835)
Lk 14, 25-35
12.06.2003 | Čítanosť(1728)
Lk 14, 1-6


30.11.2006 - 18:35   a.o.  
» Lk 14,15-24

Jdi ven na cesty a k plotům a přinuť lidi, ať přijdou.
V této (již třetí) výzvě „pána domu“ k naplnění jeho (Boží, viz v. 15) hodovní síně se odráží (ještě neuzavřený) proces křesťanské misie („přinuť“ - překonání zdvořilostního zdráhání pozvaných). V první výzvě se odráží odmítnutí Izraele (a všech, kteří jsou moc zaměstnáni vlastními záležitostmi). Ve druhé výzvě je položen důraz na Ježíšem privilegované lidi na okraji, který v sobě skrývá nárok na křesťanskou obec jednat podobně.


14.12.2005 - 21:08   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Lk 14, 15-24

      Podobenstvo o pozvaných na hostinu je jasne pochopiteľné vo svetle vedúcej mesiášskej idey a v kontexte iných Kristových podobenstiev: Mesiáš prišiel predovšetkým pre vyvolený národ, to boli tí prví pozvaní do jeho kráľovstva. Keď pozvanie odmietli - hospodár pozval tých, ktorí boli považovaní za nehodných: a teda slepých pohanov, tiež mrzákov a chromých hriešnikov, nakoniec kohokoľvek z ciest a od ohrád - a tí majú prísť prinútení; vidno, že hospodárovi veľmi záleží, aby sa jeho dom naplnil. To je pre nás veľkou útechou a nádejou: Boh chce zaplniť svoju hodovnú sieň. Kiežby sme aj my úprimne túžili sa do nej dostať.
      Lebo neraz to vyzerá tak, že sme príliš istí svojím vstupom do nebeského kráľovstva: Boh je predsa milosrdný a Pán Ježiš taký dobrý, teda „všetko je v poriadku“! Ale ten dobrý Pán Ježiš inde jasne hovorí o tesnej bráne a o ťažkom prístupe do kráľovstva (por. Lk 13,24). Ťažko sa tam dostanú tí, ktorí nad kráľovstvo kladú rôzne agendy časného kráľovstva: polia, voly a iné takéto veci; hovoria: Pane Bože, ospravedlň ma, lebo ja musím dozerať na to, z čoho žijem. Ale Boh nežiada, aby sme časné veci a hodnoty celkom podcenili. Človek sa spasí nie „mimo“ pozemských vecí, či „napriek“ týmto veciam -ale „skrze“ tieto veci a za ich pomoci: Cirkev žehná a posväcuje polia a voly, aj pracovné nástroje - a človek ich posväcuje svojou námahou, ony tiež zasa slúžia na zdokonalenie človeka. Ale nemajú slúžiť ako výhovorka: lebo ja nemám čas na modlitbu, na omšu, na spoveď, na exercície atď. Keby malo tak byť - Hospodár má právo sa rozhnevať. A vtedy nemôžeme rátať nielen s miestom pri stole, ale ani s nejakým bočným vstupom či s nejakou pristavenou stoličkou. Do Kráľovstva nebeského sa vchádza dôstojne, s pocitom nároku na miesto, ktoré sme si zaslúžili počas celého svojho života.


15.12.2004 - 09:22   Mark A. Copeland  
» Re: Lk 14, 15-24

ÚVOD

1. Nalezli jsme Ježíše v domě jednoho z farizejských vůdců…
      a. Kam v sobotu vešel, aby jedl chléb – Lk 14:1
      b. Zatímco jej pozorně sledovali přítomní zákoníci a farizeové, uzdravil Ježíš vodnatelného muže, a umlčel jejich námitky na jeho uzdravování v sobotu – Lk 14:2–6
      c. Když si všiml, jak si vybírali nejlepší místa k sezení, předložil Ježíš „podobenství o zaujímání nejposlednějšího místa“ k vysvětlení důležitosti pokory – Lk 14:7–11

2. Při téže příležitosti Ježíš předložil další podobenství…
      a. Známé jako „podobenství o velké večeři“, které je zaznamenáno v Lk 14:15–24
      b. Člověk si ihned všimne podobnosti mezi tímto podobenstvím a „podobenstvím o svatební hostině“, které se nachází v Mt 22:1–14

3. Ale tato podobenství nejsou totožná…
      a. Situace je jiná
            1) „Podobenství o svatební hostině“ bylo vyřčeno později během Ježíšovy služby, během jeho posledního týdne, a to v chrámě
            2) „Podobenství o velké večeři“ bylo předloženo mnohem dříve, a to ve farizeově domě
      b. Aplikace je jiná
            1) „Podobenství o svatební hostině“ se zdá být směřováno spíše k izraelskému národu jako celku, v jeho odmítnutí Králova Syna – srv. Mt 22:1–3
            2) „Podobenství o velké večeři“ se nezdá mít takto omezený záběr, a tak jeho aplikace může být více na tělo (? – hit a little closer to home)


15.12.2004 - 09:22   Mark A. Copeland  
» Re: Lk 14, 15-24

A. PROSTŘEDÍ…
1. Opět, Ježíš jí v domě jednoho z farizejských vůdců, spolu s mnoha zákoníky a farizeji – Lk 14:1–6
      a. Právě dovyprávěl „podobenství o zaujímání nejposlednějšího místa“ – Lk 14:7–11
      b. Poté říká svému hostiteli, že když pořádá oběd nebo večeři, že by měl pozvat ty, kdo mu to nemohou oplatit – Lk 14:12–14
            1) Ježíš neříká, že nemůžeme „nikdy“ pozvat své přátele, atd.
            2) Jazykové vyjádření, které zde používá, je podobné tomu, které se nachází v J 6:27
                  a) Z tohoto místa, kdyby se vzdalo doslovně, by mohl člověk učinit závěr, že je špatné si vydělávat na živobytí
                  b) Ale „nedělejte toto…ale dělejte toto“ je gramatický způsob, jak položit důraz na to, co má být zdůrazněno
                  c) V tomto případě, duchovní pokrm je důležitější než fyzický
                  d) Jiný příklad tohoto typu jazykového vyjádření se nachází v 1 Pt 3:3–4
            3) Tedy zdůrazňuje pohostinnost vůči těm, kdo nám v tomto životě nemohou odplatit
2. Ježíšovy poznámky vyvolaly odezvu jednoho z těch, kdo jej slyšeli – Lk 14:15
      a. „Blahoslavený, kdo bude jíst chléb v království Božím.“
      b. Tento výrok byl pravděpodobně reakcí na Ježíšovu poznámku o odplatě při zmrtvýchvstání spravedlivých – Lk 14:14
      c. „Jazykové prostředky používané Ježíšem ukazují na to, že sám Bůh bude hostit ty, kteří hostili chudé, a tato implikace je v souladu s židovskou tradicí, že Boží království začne velkou slavností. Inspirován touto myšlenkou, a s pocitem jistoty, že by měl být účastníkem slavnosti, tento host vykřikl na základě očekávaného požehnání.“ (MCGARVEY)
      d. Že se hovořící mohl odkazovat na eschatologická požehnání symbolizovaná nebeskou hostinou nebylo nemístné – srv. Mt 8:11–12; Zj 19:9 –– Je to tato poznámka jednoho z hostů, která vede Ježíše k vyprávění dalšího podobenství…


15.12.2004 - 09:21   Mark A. Copeland  
» Re: Lk 14, 15-24

VLASTNÍ PODOBENSTVÍ…
      1. Jistý muž pořádá velkou večeři a rozesílá své pozvání – Lk 14:16–17
      2. Avšak ti, kdo byli pozváni, se začínají vymlouvat…
            a. Jeden si koupil kus půdy, a říká, že se na něj musí jít podívat – Lk 14:18
            b. Jiný si koupil pět párů volů, a chce je vyzkoušet – Lk 14:19
            c. Třetí říká, že se oženil, a nemůže přijít – Lk 14:20
      3. Pán v rozhněvání posílá svého služebníka, aby vyšel a pozval jiné…
            a. Nejprve chudé, zmrzačené, chromé a slepé (tj. společností vyvržené) – Lk 14:21
            b. Ale protože stále zbývá místo, služebník je poslán znovu, aby přinutil lidi na cestách a u ohrad, aby přišli – Lk 14:22–23
      4. Ale ti pozvaní, kteří se vymluvili, jeho večeři neokusí – Lk 14:24

[Ježíš význam tohoto podobenství nevysvětluje, takže je toto ponecháno na nás.]


15.12.2004 - 09:21   Mark A. Copeland  
» Re: Lk 14, 15-24

APLIKACE PODOBENSTVÍ

A. BŮH PŘIPRAVIL NÁDHERNÁ ZAOPATŘENÍ PRO BUDOUCNOST…
      1. Velká večeře pravděpodobně symbolizuje období po zmrtvýchvstání – srv. Lk 14:14–15
      2. Jak již bylo naznačeno dříve, požehnání království nebeského v jeho věčném stavu jsou často líčena obrazem velké slavnosti – srv. Mt 8:11–12; Zj 19:9
      3. Pavel píše o nádherných požehnáních, která mají přijít – srv. Ef 2:7
      4. Jan píše o svém vidění vztahujícím se k těmto požehnáním – Zj 21:1–7, 9–12; 22:1–5
       –– Ať tyto symboly představují cokoliv, kdo by to nechtěl zakusit?

B. NE VŠICHNI POZVANÍ ZAKUSÍ TATO POŽEHNÁNÍ…
      1. Bůh štědře rozšířil pozvání ke spasení, spolu s jeho budoucími požehnáními, k mnoha lidem
            a. Nejprve k Židům, a také k Řekům (tj. pohanům) – srv. Ř 1:16
            b. Bůh zajisté touží, aby byli všichni spaseni, nechce, aby někdo zahynul – 1 Tm 2:3–6; Tt 2:11; 2 Pt 3:9
            c. A tak byli pozváni všichni – srv. Zj 22:17
      2. Třebaže je to smutné, mnoho lidí nepřijme toto pozvání, a namísto toho se budou vymlouvat
            a. Tyto výmluvy mohou zahrnovat věci, které oni sami považují za ušlechtilé
                  1) Jako jsou obchodní závazky – srv. Lk 14:18–19
                  2) Jako jsou rodinné závazky – srv. Lk 14:20
            b. Problém je v tom, že jsou zpřeházeny priority – člověk by neměl dovolit pozemským záležitostem, aby dostaly přednost před duchovními – srv. Mt 6:33; Lk 10:38–42

C. MOŽNÁ BUDEME PŘEKVAPENI, KDO BUDE ZAKOUŠET POŽEHNÁNÍ!
      1. Mnozí rozumí podobenství tak, že se jedná o první zmínku o nabídce evangelia pohanům po jeho odmítnutí Židy – např. Mt 21:43
      2. Další zde spatřují odkaz na nabídku spasení publikánům a hříšníkům po jeho odmítnutí náboženskými vůdci té doby – např. Mt 21:31–32
      3. Nemohli bychom jej aplikovat v dnešní době na nás?
            a. Mnoho lidí „v církvi“ se často omlouvá za to, že neslouží Pánu tak, jak by měli
            b. Ale s duchem sebespravedlnosti očekávají, že budou „hosty na této velké večeři“
            c. Ale nakonec to budou skromní, často opovrhovaní, ale přesto věrní Pánovi služebníci, kteří „okusí mé večeře“ – srv. Lk 14:24


15.12.2004 - 09:20   Mark A. Copeland  
» Re: Lk 14, 15-24

ZÁVĚR

      1. Pán zajisté připravil nádhernou „večeři“ a pozval na ni všechny: „Blahoslavení, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.“ (Zj 19:9) „A Duch i Nevěsta praví: ‚Přijď.‘ A kdo slyší, ať řekne: ‚Přijď.‘ A kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať si vezme vodu života zdarma.“ (Zj 22:17)

      2. Nebezpečí spočívá v povolení záležitostem tohoto života, aby nás oddělily od tohoto štědrého pozvání:

      „I začali se všichni stejně vymlouvat…“ (Lk 14:18a)

      Jste náchylný(á) k vymlouvání se vůči Pánovu volání? Nechť nám všem „podobenství o velké večeři“ slouží jako varování!


17.11.2004 - 09:43   JR  
» Re: Lk 14, 15-24

Pojďte, už je připraveno! Začali se vymlouvat
Je známá německá povídka Wolfgang na cestě do Prahy. Mozart cestuje kočárem, který na chvíli zastaví v lese. Jde tedy s ženou na procházku. Vidí větve, kvítí na zemi a najednou mu přijde velice líto jedné věci. Žijeme uprostřed krásného světa a nenajdeme si chvilku, abychom se z něho radovali. Pořád jsme zaměstnáni něčím jiným, nějakými starostmi. Platí-li to o vnímání světa ve smyslu estetickém, tím smutnější je situace, když jde o užívání světa ve smyslu duchovním. Vidíme obilí. První myšlenka, která nás napadne je: „Kolik to letos vynese?“Jedeme po cestě lesem. Zanaříkáme si: „Jak je to dlouhé a nudné!“ Zastavíme se před krásným rozhledem do krajiny a hned nás napadne: „Už abychom byli doma!“ A přece,jak by to bylo jednoduché, kdybychom se naučili myslet jinak, např. ;Jak je to údolí krásné! Jak krásnější bude Boží království! Obilí se vlní a zraje. Jak se o nás Bůh stará!“ Kdo se naučí takto myslet, celý svět se mu stane duchovní četbou, příležitostí k modlitbě.


17.11.2004 - 09:43   JR  
» Re: Lk 14, 15-24

Hostina viditelného světa
Je-li svět školou duší, pak se tam musíme chovat jako dobří a pozorní žáci. Tak radí sv. Basil ve svých homiliích na první kapitolu Genese, Hexameron, dílo šesti dní. Probírá tam všecko, co tehdejší věda o přírodě znala. Je to tedy jakoby příručka přírodopisu, ne světského, ale duchovního. Hledá u všeho co o přírodě víme, ně jakou pěknou myšlenku duchovní. Pozoruje moře, které odděluje ostrovy a přece je i spojuje, protože lodi plují od jednoho k druhému. Tak i nás odděluje svět jednoho od druhého, jsme si cizí. Ale láskaje loď, která spojuje osamělé. Chobotnice mává svými rameny, aby chytila, co je okolo. Je obrazem chamtivého člověka. Chameleon mění barvy. Takoví jsou lidé neupřímní. Všecko, co ve světě vidíme, se tedy stává obrazem nějaké duchovní pravdy, o kterou usilujeme. Kdo si takto navykne o věcech rozjímat, stává se mu příroda „duchovní knihou“, ve které čte a která je pro něho otevřená, kamkoli půjde.


17.11.2004 - 09:43   JR  
» Re: Lk 14, 15-24

Bohem připravená hostina
Každé přirovnání se dá přizpůsobit různým okolnostem. I toto tedy mívá v kázání vícero aplikací. Myslí-li evangelium především na nebe, Otcové církve nezapomínali na hostinu, kterou nám Bůh připravil už zde na zemi, tj. celý viditelný svět. I dnešní kazatelé rádi poukazují na to, kolik krásných věcí nám Stvořitel denně dává: stravu všeho druhu, podmínky podnebí, krásu. přírody atd. Otcům církve by se tento druh kázání jevil příliš materialistický. Bůh nestvořil svět jenom k jídlu a k hmotným potřebám, ale především jako překrásnou a užitečnou podívanou. Sv. Basil jej nazývá „školou duší“. Z každé věci, která nám padne do oka, se můžeme něco užitečného naučit. Každá věc je umělecké dílo, které zjevuje duši umělce. Je tedy svět galerii Božího umění.


13.10.2004 - 07:21   PaedDr. František Dancák  
» Lk 14, 21

      Mesto Florencia v Taliansku je známe tým, že sa v ňom nachádza veľké množstvo drahocenných umeleckých pamiatok. Medzi nimi významné miesto zaujíma Michelangelovo súsošie znázorňujúce Dávida, ako premohol Goliáša. Dávidova postava, ktorá v praku drží kamienok, je tak dobre vystihnutá, že sa každému zdá, ako by bol Dávid živý. Je pozoruhodné, že toto súsošie bolo vytesané z kusa mramoru, ktorý viacerí umelci odhodili. Teda aj bezcenné veci, v rukách veľkého umelca, môžu dostať novú hodnotu.
      Aj sv. apoštol Pavol vysvetľuje, prečo sú do Božieho kráľovstva pozvaní takí ľudia, na ktorých sa často v živote zabúda: „Čo je svetu bláznivé, to si vyvolil Boh, aby zahanbil múdrych, a čo je svetu neurodzené a čím pohŕda, to si vyvolil Boh...“ (1 Kor 1, 27-28). To sú tí, ktorí sú si vedomí svojej vlastnej nehodnosti, ale prijímajú vďačne pozvanie. Veľmi rýchle pochopili slová: „Blahoslavený, kto bude jesť chlieb v Božom kráľovstve“ (Lk 14, 15).


09.08.2004 - 20:02   PaedDr. František Dancák  
» Lk 14, 17-18

      Dr. Jiří Mrázek, CSc., významný český vedec, hovorieval: „Pamätaj si, že každou informáciou, ktorá ti unikne, sa začínaš v živote omeškávať.“
      Ak to platí v oblasti vedy, platí to tým závažnejšie v oblasti rozhodujúcej pre naplnenie životného poslania každého z nás: spásu duše. Preto neposlušnosť k Pánovým slovám: „Poďte, už je všetko pripravené“ (v. 17) je trestuhodným prehliadnutím Boha a jeho pozvania. Ak Boh volá, musí ustúpiť všetko ostatné – biblickou rečou povedané: pole, voly, rodina... Kto to pochopí, bude „blahoslavený... v Božom kráľovstve“ (v. 15). Kto to nepochopí a pozvanie odmietne, podľa Pánových slov „neokúsi moju večeru“ (v. 24).


11.10.2003 - 10:26   PaedDr. František Dancák  
» Lk 14, 24

      Slávny taliansky básnik A. Dante bol z politických dôvodov vyhnaný zo svojej vlasti. Zomrel vo vyhnanstve v Ravene. Sotva zavrel oči, otvorili sa oči jeho rodákov vo Florencii a chceli básnika pochovať so všetkou slávou vo svojom meste. Obyvatelia Raveny však povedali: „Nestali ste o neho zaživa, nedostanete ho ani po smrti.“
      Ak nestojíme o Boha v živote, nedostane sa nám ho ani po smrti. „Odíďte, odo mňa, zlorečení, do večného ohňa...“, povie Ježiš pri Poslednom súde tým, čo o neho nestali za života (Mt 25, 41). A toľko sa k nám prihováral a pozýval, ako to vidíme aj v podobenstve o veľkej večeri (Lk 14, 16-24).


02.10.2003 - 20:34   PaedDr. František Dancák  
» Lk 14, 16-18

      Chýrny grécky rečník Demostenes rečnil raz pred veľkým zástupom o láske k vlasti. Hovoril s ohromným nadšením, ale ľudia ho vôbec nepočúvali. Jedni kašľali, iní sa zasa bavili. Keď to videl rečník, nebadane začal hovoriť obyčajnú detskú rozprávku. Tu všetci stíchli, napínali uši, ba aj vstávali zo sedadiel, akoby im išlo o život.
      Takí sme my ľudia! Starostlivosť o pozemské veci nás tak často záujme, že nemáme čas pre vyššie záujmy. V obsadenom rozvrhu hodín niet miesta pre spásu duše. Z týchto príčin sa začíname vyhovárať, ako tí pozvaní z podobenstva. A ich výhovorky sú tak typické aj pre dnešných kresťanov!


19.08.2003 - 08:53   Miron  
» Re: Lk 14, 15-24

AI      Masmédia nám často predstavujú ľudí, ktorí majú zaujímavé hobby. V jednej televíznej relácií predstavili staršieho muža, ktorý staval rôzne modely vo fľašiach. Cez úzke hrdlo fľaše dlhou pinzetou trpezlivo vkladal jednotlivé časti, až nakoniec z toho bol pekný model domu, či lode. Musel byť veľmi trpezlivý, pretože každý model pozostával z viac než tisíc malých kúskov.
      Keď sa ho redaktor spýtal, ako sa k tomu dostal, odpovedal: „Bol som na jednej výstave a tam som sa nadchol pre tento druh modelárstva. Nie je to vždy jednoduché vydržať pri stavbe modelu. Človek sa musí rozhodnúť, že to dokáže a toto rozhodnutie si musí každý deň opakovať.“
KE      My máme trpezlivo pracovať, aby sme dosiahli večný život. Ale i tu platí, že na začiatku musí byt pevné rozhodnutie, ktoré si máme každý deň pripomínať.
DI      To prvé rozhodnutie za nás urobili rodičia a krstní rodičia pri sv. krste. V živote máme nadviazať na toto rozhodnutie tým, že si ho budeme neustále pripomínať. Boh nám ponúka spásu. Je to stála a neodvolateľná ponuka, na ktorú máme reagovať.
      Podobenstvo o veľkej večeri pripomína tragédiu vyvoleného národa. Židia, ktorí ako vyvolený národ mali prví vstupom do Cirkvi dosiahnuť spásu, odmietli túto ponuku. Zavolaní z ulíc sú pohania, ktorí neodmietli Božie pozvanie.
      I keď sme však pokrstení, i keď sme údmi tajomného tela Kristovho, ktorým je Cirkev, predsa dokiaľ žijeme na tejto zemi, sme v nebezpečenstve, že opustíme správnu cestu a tak odmietneme Božie pozvanie k spáse. Preto je dôležité neustále si pripomínať rozhodnutie pre nebo, pre nášho Boha.
PAR      Diela cirkevných Otcov nám prinášajú zmienku o rozvážnom biskupovi Nonnovi. V Antiochií bola synoda biskupov. Keď sa na nádvorí pred bazilikou rozprávali o rozličných teologických problémoch, prešla popri nich Pelágia, známa tanečnica so svojím služobníctvom. Bola oblečená, ako obyčajne. Veľmi neprístojne...
      Keď prešla, biskup Nonno povedal: „Čo si myslíte, koľko hodín strávi táto žena vo svojej izbe, umývajúc sa a pripravujúc, parádiac a maľujúc sa, aby nič nechýbalo jej zdanlivej kráse, aby sa nezdala škaredou pre milencov, ktorí dnes sú a zajtra pominú? My naopak, my, ktorí máme všemohúceho Otca nebies, nesmrteľného Manžela, ktorý nám pripravil veci, aké ani oko nevidelo a ani ucho nepočulo, my, ktorí máme prísľub vidieť jeho tvár (Zj 22, 4), tvár, na ktorú sa nesmú pozerať ani cherubíni, (1 Pt 1, 2), neparádime sa a nevenujeme toľko času svojej nesmrteľnej duši, ako táto svojím pominuteľným milencom a nechávame svoju dušu takou, aká je...“
      Keď sa biskupi rozišli, biskup Nonno sa vrátil do svojho bytu, hodil sa na zem a bijúc sa do hrude vzlykal a hovoril:
      „Pane Ježišu Kriste, odpusť mne hriešnikovi nehodnému, pretože parádenie tejto neviestky za jediný deň, prekonáva parádenie sa mojej duše počas celého života. S akou tvárou sa na teba pozriem? Akými slovami sa pred Tebou ospravedlním? Ona sľúbila, že sa bude páčiť mužom a svoje slovo dodrží a ja som sľúbil páčiť sa Tebe a nedodržal som svoje slovo pre svoju lenivosť. Nemám nijakú nádej pre moje skutky, ale moja nádej sa spolieha iba na tvoje milosrdenstvo, pre ktoré verím, že budem spasený.“ (Podľa: Jozafát V. Timkovič, OSBM, Čistota; Krásnobrodský zborník 1/1997, s.50.)
MY      Možno aj my sa teraz cítime usvedčení z duchovnej lenivosti. Možno aj my teraz cítime svoju nehodnosť a neschopnosť pred Božou tvárou. Možno aj my teraz vkladáme svoju nádej v nesmierne Božie milosrdenstvo. A robíme dobre. Ale nech nás toto zamyslenie privedie tiež k pevnému rozhodnutiu urobiť všetko, čo je v našich silách pre spásu duše. Či nás k tomu neženie aj láska k nebeskému Otcovi?
ADE      Ten modelár, ktorého som na začiatku spomínal, sa nedal ničím odradiť. Trpezlivo kúsok po kúsku staval model vo fľaši s úzkym hrdlom. Nasledujme jeho príklad pri úsilí o dosiahnutie neba.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet