12.december 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Duša vidí Boha podľa toho, aké čisté má srdce“

~Sv. Izák Sýrsky~

02.12.2004 - kc (čítanosť1749 reakcie2)


Svedomie

„V hlbinách svedomia človek odkrýva zákon, ktorý si on sám nedáva, ale je povinný ho poslúchať. Jeho hlas ho neprestajne vyzýva, aby miloval a konal dobro a vyhýbal sa zlu, a keď treba, zaznieva mu v hĺbke srdca... Lebo človek má v srdci Bohom vpísaný zákon... Svedomie je najskrytejším jadrom a svätyňou človeka, kde je sám s Bohom, ktorého hlas sa ozýva v jeho vnútri.“ (KKC 1776)
25.06.2003 | Čítanosť(643)
Téma: Svedomie
20.10.2004 | Čítanosť(558)
Téma: Hriech / Svedomie


18.01.2010 - 23:35   -ls-  
» Svedomie

ZPYTOVÁNí SVĚDOMÍ - SEBEPOZNÁNÍ
Celá postní doba patří do svátosti smíření, - řekli jsme si minule. Ale copak je to k vydržení, připravovat se pět neděl na velikonoční zpověď?
Třeba hned první část svátosti - zpytování svědomí. Není to žádný požitek, hrabat se ve zmatcích svého života půl hodiny - natož celý měsíc. Ja, kdybychom tak měli kádrovat druhé lidi - to by nám šlo líp. Šťavnatá slova odsouzení druhých nám jdou na jazyk sama. Ale sahat do svědomí sobě, to nebaví.
Zvlášť ale těžko to jde tam, kde člověk nechá své svědomí zajít špínou, kdo do toho zrcadla celý čas nenahlédne. To pak není divu, že je tolik nesvědomitosti v mezilidských vztazích.
Svědomí je kompas v duši, citlivý jak lékarnická váha. Ale když se správně neužívá, může otupět a zarezavět jako váha kravská, kde na nějakém půlcentu nesejde.
Říká se, že svědomí je Boží hlas v duši. Ale Boží hlas, to jsou vlastně Boží přikázání. Člověk má své svědomí podle Božích přikázání udržovat citlivé a naladěné.
Každé úmyslné jednání proti Božímu řádu, proti lásce, je rána, která svědomí otupuje. A když těch ran je moc, člověk si klidně omluví - aspoň na čas - kdejakou špatnost, kdejaký zločin: „Za téhle situace jsem nemohl jednat jinak.“ - „Já se necítím ničím vinen“ - slyšíme prohlašovat zločince, kteří mají na svědomí i lidský život.
Tak jako hodinky musí být občas nařízeny podle správného času, i svědomí musí být korigováno podle Božího zákona. Není to hlas vůle člověka, ale hlas vůle Boží.
Co pomáhá, aby naše svědomí bylo správně zaměřené, aby bylo citlivé?
- Je třeba jít každou neděli do kostela - slyšet slovo Boží, kázání.
- Je třeba vzít doma do ruky Písmo svaté. Také by měl být v každé rodině nový katechismus pro dospělé.
- Denně se máme při ranní modlitbě směrovat, jak správně a pěkně chceme den prožít. A večer kontrolovat, jak se nám to dařilo.
- Proto Pán ustanovil svátostnou slavnost smíření, aby se zatoulané ovečky a marnotratní synové mohli bezpečně vrátit do Boží náruče.
- Proto musí kněz tolik let studovat, aby byl při těchto návratech domů spolehlivým průvodcem.
- Proto by si měl každý dát práci s hledáním dobrého zpovědníka, a když ho najde, držet se ho, i když to stojí delší cestu či jinou námahu. Když jsi nemocen, to hledáš dobrého lékaře. Uzdravení svědomí by ti nemělo stát za stejnou námahu?
Zpytovat své svědomí, to není jenom snášet na hromadu, sepisovat na papír pokud možno všechny chybné kroky, hříchy uplynulých dní. Je třeba nahlédnout do hloubky, kde jsou kořeny mého špatného jednání. Byl jsem zlostný - zjišťuji. Tu se musím ptát: Čím to je, že jsem tak podrážděný, nervózní, mrzutý?
Jsem pracovně přetažený? Pak musím uvážit lepší uspořádání své pracovní zátěže.
Jsem alergický na někoho v rodině, v práci - jde mi na nervy? Pak je zase nutná úvaha, proč to tak je a co s tím udělat.
Zkrátka, při zpytování svědomí je třeba hledat, kde jsou otrávené kořeny, jaké jsou chorobné zárodky tvých špatných myšlenek, řečí, jednání.
Dobře zpytovat svědomí je možno jen ve vztahu důvěry k Bohu Otci, v důvěře, že Bůh mi naslouchá - a s milosrdnou láskou naslouchá. Proto každý pohled na sebe nejen začíná modlitbou, ale celé to zpytování svědomí je modlitební rozhovor s Bohem.
Každý diecézní kancionál má zpovědní zrcadlo pro děti, pro mládež, pro dospělé. Je pro všechny, proto nemůže být jinačí, než všeobecné. Je dobré si je při kající přípravě projít, ale celý svůj osobní život tam nenajdeš.
Sám si časem vytvoříš pořádek zkoumání svého svědomí. Jedni se zpytují podle desatera, podle Otčenáše, podle Zlatého pravidla. Jiní zpytují své svědomí podle tří základních otázek:
1. Jak jsem zacházel se sebou samým? S čím jsem spokojen, s čím nespokojen?
2. Jak jsem zacházel s bližním? Pomáhá tu Zlaté pravidlo: Co nechcete, aby jiní činili vám, to nečiňte jim.
3. Jak jsem zacházel se svým vztahem k Bohu? Modlitba denní, střelná, zájem o duchovní četbu, nedělní bohoslužba.
Myslím přitom nejen na přestoupení Božích přikázání, ale i na zanedbání dobra, vzdělávání v náboženských vědomostech, dávání dobrého nebo špatného příkladu, spoluúčast na veřejném životě a spolupráci ve farním společenství.
Nesmíme hned považovat za hřích všechno, co jsou jen hnutí mysli a přirozenosti, co se ozývá běžně ve všech lidech, i ve světcích. To by vedlo k úzkostlivosti. A taková přecitlivělost svědomí, ta umí člověka potrápit.
Někdo považuje za hřích samovolně se ozývající trpkost, vzpomínku na křivdu, kterou jsme utrpěli. To není hřích, to je jen pobolívání starých jizev.
Jindy člověka zaplaví vlna netrpělivosti, rozmrzení, zlosti, závisti. Zase by to bylo přecitlivělé svědomí, kdybychom to hned považovali za hřích. Takové věci přicházejí z hloubi podvědomí bez naší vůle, dokonce i proti naší vůli. Svatý Tomáš Kempenský to nazývá impetiae - malichernosti, hlouposti. Všelijaké takové nápady, pokušení, nás někdy pronásledují jako hejno komárů. Sotva se oženeš, už jsou tu zase. Není třeba se nad tím nějak trápit. Stačí, když si pomyslíš: to jsou ale hloupé nápady! Dobré zpytování svědomí není sebemučení.
Ovocem zpytování je lepší poznání, odkud a z čeho přichází do našeho života zlo. Je to lepší poznání, že Bůh nás má rád.
Někdo je přecitlivělý, jiný má hroší kůži. To je výhoda nás, katolických křesťanů, že je tu ve zpovědnici kněz, duchovní vůdce, který citlivého člověka uchrání od zmatků a přehánění - a toho povrchnějšího vede, aby zajel víc na hlubinu.
Výsledkem dobrého přijetí této svátosti je radost. Návrat marnotratného syna končí vždy slavnostní hostinou. Kdo své svědomí zkoumá pečlivě a častěji, ten s tím nemívá potíže.


02.12.2004 - 13:53   Iveta Jarabková  
» Re: Svedomie

Podľa mňa je svedomie vyšší cit.
Ak človek napojený na svoj vnútorný hlas, na svoju podstatu,
ku ktorej sa dostal bolesťou a utrpením,
počúva dôkladne svet vôkol seba,
vie, čo má robiť, vie ako sa správať, aby neporušil pravidlá Božieho evanjelia,
ktoré je tak prosté a jednoduché.
Netreba v ňom hľadať zložitosť.
Skutočne vyzýva k láske, k porozumeniu, k vzájomnému dopĺňaniu sa ľudských bytostí...
V jednoduchosti je krása.. .a dokonalosť.
Svedomie sa prejavuje, keď človek poprie svoje individuálne, zraniteľné EGO,
pretože ide o vyšší, ľudský záujem...
Našou podstatou predsa nemôže byť toto zraniteľné EGO.
Keď sa v človeku prepletú súkromné, individuálne emócie,
vytrhnuté rozumovým spôsobom z prežívania situácie
a vyššie spoločenské emócie, spojené s logickými postupmi riešenia,
je treba si sadnúť, zhlboka dýchať a spýtať sa Stvoriteľa na odpoveď...
Určite príde.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet