23.jún 2021

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     NA ZAMYSLENIE

    Súhrnom nášho života sú hodiny, v ktorých sme milovali.

~WILHELM BUSCH~

12.06.2003 - (čítanosť1902 reakcie5)


1 Kor 10, 23-33

      23 „Slobodno všetko.“ Ale nie všetko osoží. „Slobodno všetko.“ Ale nie všetko buduje. 24 Nech nik nehľadá vlastné záujmy, ale záujmy iného. 25 Jedzte všetko, čo dostať v jatkách a na nič sa nevypytujte kvôli svedomiu. 26 Veď Pánova je zem i všetko, čo ju napĺňa.
      27 Ak vás niekto z neveriacich pozve a chcete ísť, jedzte všetko, čo vám predložia, a na nič sa nevypytujte kvôli svedomiu. 28 Ale keby vám niekto povedal: „Toto bolo obetované modlám,“ nejedzte to kvôli tomu, čo vás upozornil, a kvôli svedomiu, 29 pričom nemyslím na tvoje vlastné svedomie, ale na svedomie toho druhého. Veď prečo by malo svedomie iného odsúdiť moju slobodu? 30 A keď ja niečo s vďakou požívam, prečo by ma mal niekto tupiť za to; za čo ja vzdávam vďaky?!
      31 Či teda jete, či pijete, či čokoľvek iné robíte všetko robte na Božiu slávu. 32 Nebuďte na pohoršenie ani Židom ani Grékom ani Božej cirkvi, 33 ako sa aj ja chcem páčiť všetkým vo všetkom a nehľadám, čo mne vyhovuje, ale čo osoží mnohým, aby boli spasení.
12.06.2003 | Čítanosť(1795)
1 Kor 10, 01-22


18.07.2008 - 21:58   Alžbeta Hegedušová  
» Re: 1 Kor 10, 23-33

prosím Vás, keby ste mi mohli pomôcť, píšem seminárku z biblistiky z 1 Kor 10,23-33 - rozbor úryvku. Vďaka


18.07.2008 - 21:58   Alžbeta Hegedušová  
» Re: 1 Kor 10, 23-33

prosím Vás, keby ste mi mohli pomôcť, píšem seminárku z biblistiky z 1 Kor 10,23-33 - rozbor úryvku. Vďaka


30.04.2007 - 16:58   Karl Rahner  
» 1 Kor 10,31

Či teda jete, či pijete, či čokoľvek iné robíte, všetko robte na Božiu slávu! (1 Kor 10,31)
Ako sa stane všedný deň modlitbou? Nezištnosťou a láskou.
Ach, keby sme boli rozumní a ochotní žiaci, nemali by sme pre svoj duchovný život lepšieho učiteľa, akým je sám všedný deň! Dlhé, monotónne ubiehajúce hodiny, fádnosť povinností a práce, ktorú si každý samozrejme nájde, dlhé a trpké námahy, za ktoré sa nikto nepoďakuje, starobná zošlosť a obetavosť, sklamania a neúspechy, nedorozumenia a nepochopenia, nesplnené želania, malé uponíženia, nevyhnutná bezcitnosť mladých voči starším, menšie telesné ťažkosti, nepríjemné počasie, trenice v úzkom spolunažívaní s inými.
Takéto a tisícero iných vecí, ktoré sú náplňou všedného dňa, môžu a mohli by urobiť človeka nesebeckým a tichým, keby si osvojil túto takú ľudskú a predsa aj takú božskú pedagógiu, keby vedel povedať svoje «áno», keby sa ne-spriečal, keby taký všedný deň vzal na seba ako niečo celkom samozrejmé, bez náreku a bez toho, že by na seba upozorňoval!
A keby tak človek nechal všedným dňom voľnú ruku, aby zničili jeho samoľúbosť -, Božie riadenie pôsobí vo všedný deň nevšedne! - potom by vyrástla v jeho srdci akoby sama od seba láska čistá a tichá... Na tom sa vlastne všetko zvrtne, ako trávime všedný deň. Môže byť všedným, ale môže nás oslobodiť od nás samých ako nič na svete.
Keby sme však vedeli byť slobodnými a nesebeckými, potom by tá láska, ktorá sama od seba povstáva, prenikla vecami, prenikla srdcom vecí a vyšvihla by sa do nekonečných diaľav Božích s túžbou a so želaním pojať aj všedné veci do oslavnej hymny na Božiu velebnosť... (Karl Rahner)


14.10.2006 - 08:35   Angelo Scarano  
» 1 Kor 10,31-11,1

      Pavlova řeč se stále točí kolem „svobody podřízené lásce“. I pokud se týká obyčejných záležitostí, křesťan má „hledat prospěch druhých“ (a, nakolik je to možné, nepůsobit pohoršení). Jinými slovy: ať se hledá vždycky Boží oslavení, které je spjaté s prospěchem druhých. Tak se napodobuje příklad Pavlův a, tedy vlastně Kristův.


20.12.2005 - 21:33   -ls-  
» 1 Kor 10,31-11,1

   „Všechno dělejte tak, aby to sloužilo k Boží oslavě!“
Povzbuzen touto výzvou v epištole svatého Pavla začal před třiceti lety horlit v kázání mladý kněz:
   „Správná bohoslužba není v tom, že by jeden - kněz - sloužil mši a ostatní jen pasivně přihlíželi. Správná bohoslužba, to je společné dílo všech. Každý, kdo je v kostele, má činně pomáhat. Každý má posloužit tím, co umí, k společnému dílu!“
   Tohle o tom sloužení a pomáhání zámožní a sebevědomí farníci z Hané nechtěli slyšet. Hned po mši na něj čekali a spustili: Velebné pane, vy ste k nám holt přišel z té horácké žebroty, kde lidi nic nemajó. Hale my sme tu chvala Bohu zámožní dost, abesme si mohli zaplatit kostelníka a milistranty a varhaníka, ha my habesme mohli mít v kostele pokoj. Dyš na tó bohosložbo teda takhle nestačíte, připlaťte kostelníkovi a hoděléte na to sbírko. Me vám předáme, hale nás nechte na pokoju.“
   A tak kněz musel příští neděli začít znovu vysvětlovat:
   „Když chceš něco oslavit, neslavíš sám. Oslavovat něco sám, co by to bylo za oslavu, to ani nejde. Pozveš si přátele, kamarády, slavíte společně. Ten donese lahvinku, ten harmoniku, ten umí dobře zpívat, ten umí vykládat legrační historky, každý přispěje něčím - a už slavíte. A o něco podobného nám jde tady v kostele. Když tu máme oslavovat Pána Boha, a svatý Pavel říká, že právě to tu máme dělat, - pak musíme také slavit společně. Každý má na tu slavnost přispět tím, co je, tím, co umí.“
   Vy, zde v této farnosti, už to takhle dávno děláte: Mužská mládež ministruje, děvčata zpívají žalmy, ženy uklidí a vyzdobí kostel, muži opraví, když je to potřeba, jiní z vás dělají lektory a předčítají slovo Boží.
   Jen dvojí nám ještě schází. Náš společný zpěv není ještě opravdu společný, mnozí nezpívají, ostýchají se. Naše společná, svátostná hostina není ještě společná - někteří ještě nejdou spolu s ostatními ke stolu Páně, ostýchají se.
   Někteří z vás se ostýcháte zpívat, protože si říkáte: „Nejsem přece takový zpěvák, abych vyzpěvoval na veřejnosti!“ - Ale i když nejsi sólista pro zpěv na kůru, máš dost hlasu, aby ses mohl přidat k ostatním a vyzpěvovat si chutě s ostatními. Varhany už nějakou tu drobnou nerovnost překryjí. A je to krása převeliká, když se přijde do kostela, kde chutě zpívají všichni. To pohne i studeným a i probudí mrzouta.
   A tak tedy první povzbuzení je: a zpívejme společně chutě všichni.
   A druhé povzbuzení: Neostýchejte se jít ke stolu Páně.
   Představte si, jak by to bylo, kdyby některý z apoštolů při poslední večeři nechtěl od Pána Ježíše vzít svatý pokrm, když říkal: vezměte a jezte! - Ale to se nestalo: Přijímali všichni.
   Představte si, jaké by to bylo, kdyby řekla polovička lidí, které Pán Ježíš chtěl nasytit na poušti: My jíst nebudem. My nechcem! Ale to se tenkrát nestalo: Pán Ježíš je všechny pozval k jídlu, a oni k tomuto svatému přijímání šli všichni. Evangelista to zvlášť zdůrazňuje. Říká: „Všichni se najedli.“
   Na nás tu také Pán Ježíš volá: Pojďte ke mně všichni, já vás občerstvím. Já se s vámi podělím o vaše starosti. Já ponesu vaše břemena.
   Že si netroufáš, že se ostýcháš? Když nejsi jistý, poraď se s knězem, od toho tu je. Máš-li neklidné svědomí, zajdi do zpovědnice a dej si svědomí do pořádku.
   Kdybychom tu nevytvořili živé společenství, kdyby tu z nás nevzniklo společenství lásky a vzájemné služby, nebyli bychom viditelnou církví Kristovou.
   Ať je tedy naše nedělní bohoslužba radostnou slavností, ve které každý podle svých sil přispívá k Boží oslavě a při níž každý u stolu Páně společně hoduje, přijímá pokrm síly pro tělo i duši.
   Pojďme se do tohoto živého společenství Božích přátel přihlásit společným vyznáním víry.



© 2003 - 2020 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet