11.máj 2021

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     NA ZAMYSLENIE

    „Každá minulosť je pobádaná budúcnosťou a každá budúcnosť plynie z minulosti. Každá minulosť i budúcnosť naberajú svoju podstatu a svoj tok z prítomnosti, ktorá vždy je.”

~SV. AUGUSTÍN~

12.06.2003 - (čítanosť2848 reakcie14)


Mk 9, 38-50

      38 Ján mu povedal: „Učiteľ, videli sme kohosi, ako v tvojom mene vyháňa zlých duchov. Bránili sme mu to, veď nechodí s nami.“ 39 Ježiš vravel: „Nebráňte mu! Lebo nik, kto robí divy v mojom mene, nemôže tak ľahko zle hovoriť o mne. 40 Veď kto nie je proti nám, je za nás. 41 A kto by vám dal piť čo len za pohár vody preto, že ste Kristovi, veru, hovorím vám: Nepríde o svoju odmenu.
      42 Ale pre toho, kto by pohoršil jedného z týchto maličkých, čo veria vo mňa, bolo by lepšie, keby mu zavesili mlynský kameň na krk a hodili ho do mora.
      43 Ak by ťa zvádzala na hriech tvoja ruka, odtni ju: je pre teba lepšie, keď vojdeš do života zmrzačený, ako keby si mal ísť s obidvoma rukami do pekla, do neuhasiteľného ohňa. (44)
      45 Ak ťa zvádza na hriech tvoja noha, odtni ju: je pre teba lepšie, keď vojdeš do života krivý, ako keby ťa mali s obidvoma nohami hodiť do pekla. (46)
      47 A ak ťa zvádza na hriech tvoje oko, vylúp ho: je pre teba lepšie, keď vojdeš do Božieho kráľovstva s jedným okom, ako keby ťa mali s obidvoma očami vrhnúť do pekla, 48 kde ich červ neumiera a oheň nezhasína. 49 Lebo každý bude ohňom solený. 50 Soľ je dobrá. Ale ak soľ stratí svoju slanosť, čím ju napravíte? Majte v sebe soľ a žite jeden s druhým v pokoji.“

38-41.      Lk 9, 49-50; Mt 10, 42.
42-50.      Mt 18, 6-9; Lk 17, 1-2; Mt 5, 13; 5, 29-30; Lk 14, 34.
48.      Iz 66, 24.
12.06.2003 | Čítanosť(3478)
Mk 9, 14-29
12.06.2003 | Čítanosť(2662)
Mk 9, 2-13
12.06.2003 | Čítanosť(2308)
Mk 9, 30-37


30.11.2010 - 12:23   smn  
» Mk 9, 50

„Soľ je dobrá“ (Mk 9, 50), pripomína Ježiš svojím stúpencom, ale keď stratí svoju podstatu – slanosť – stane sa nepotrebná. Keď žijeme ako Boží ľud, prijímame požehnanie i požiadavky jeho zmluvy, stávame sa skutočnými ľuďmi. Sme obnovení po páde našich prvých rodičov a „chránení“ pred ďalším pádom. Čím sme bližšie pri Pánovi, tým viac sme „ochutení“ jeho soľou a viac sa mu podobáme. Toto ochutenie nás robí príťažlivými pre ľudí okolo nás, lebo keď v nás žije Ježiš, stávame sa viac podobnými jemu. Staneme sa pre svojich bratov a sestry Kristom.


28.11.2006 - 19:51   a.o.  
» Mk 9,41-50

Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla.
Po výzvě k velkorysosti vůči druhým (včera) je nyní „dvanáct“ (viz 9,35) vedeno k důslednosti vůči sobě samotným: Od toho, co je „svádí k odpadu“ od cesty následování (v. 43.45.47), se musí radikálně oddělit. Jen tak „nesvedou z cesty“ ony „nepatrné“ (tj. přehlížené z obce učedníků). Navzdory Boží dobrotě člověk totiž může zabloudit! Proto je nutné mít odvahu k nutně bolestnému (oheň, který čistí) procesu proměny (sůl, která konzervuje; v. 50 srov. s 9,34).


28.11.2006 - 19:48   a.o.  
» Mk 9,38-40

Kdo není proti nám, je s námi.
Ježíšova slova jsou školou velkorysosti a lékem na úzkoprsost učedníků, kteří chtěli službu v Ježíšově jménu vázat jen na sebe - opět nezralost a nepochopení (přesně přeložený závěr v. 38: „...protože nás nenásledoval“!).


29.09.2006 - 11:34   -ls-  
» Mk 9,38-43.45.47-48

Když si řeč dnešního evangelia přemyslíme do představ našeho dnešního života, vyznívá nám z ní trojí napomenutí:
Nebuď závistivý!
Nebuď bezohledný!
Buďme snášenliví!
Nebuď závistivý!
„Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu, ale není tvým učedníkem! Zakaž mu to!“
Nic zlého nedělal ten člověk, naopak, zastával se dobra, bojoval proti zlu - v biblické mluvě vyháněl zlé duchy -, a přesto to apoštolům vadí. Jen oni mají právo tyhle věci dělat, jen oni a nikdo jiný!
Už na prvních stránkách bible je závist příčinou první vraždy: Kain záviděl Ábelovi úspěchy v živočišné výrobě.
Tohle smýšlení je často i v nás. Jen my jsme hodní, slušní, správní lidé, my katolíci, my věřící. A ti, co s námi nechodí do kostela, to jsou ti špatní.
Pán Ježíš nás dnes učí, že to není jeho smýšlení, že to není v jeho duchu, když tak smýšlíme.
I mimo církev lze najít hotové divy lásky k bližnímu, i v jiných křesťanských církvích lze najít pravou zbožnost a svatost, i mezi pohany jsou lidé ušlechtilí a čestní, ochotní podat vodu žíznícímu a přiodět nahého.
Nebuď bezohledný!
Po těchto smířlivých a krásných slovech zaměřených mimo křesťanské řady, Pán Ježíš jako by v dnešním evangeliu měnil tón v pravý opak. Ozývá se najednou tvrdé: běda vám! Proti komu to tak brojí?
„Kdo by svedl ke hříchu jednoho z maličkých, tomu by bylo lépe, aby si dal na krk mlýnský kámen a vrhl se do vody! Běda tomu, skrze koho pochází pohoršení!“
Možná si řekneš: Tak tohle se mne netýká! Já děti vychovávám, já je nekazím!
Jenže my ponejvíc kazíme děti, když si to nejmíň uvědomujeme, svým špatným příkladem, svým špatným jednáním. Lžeme před nimi, hádáme se před nimi, pomlouváme se. Ale ani o přímé kažení není nouze.
Nedávno byl publikován výsledek ankety na Kde jsem se naučil pít? - Tuhle otázku dávali mladým alkoholikům. Prvenství měla nejneuvěřitelnější odpověď: DOMA! Na druhém místě bylo: V PRÁCI. Na třetím stálo: V PARTĚ.
Já si vždyckym myslíval, že mladí se učí pít jen v partě. Jak se doma učí pít? Poslechněme odpovědi alkoholiků:
Doma přišla návštěva, něco se slavilo, připíjelo se. Dávali mi, abych si také lízl, abych ochutnal. Ochutnával jsem tak dlouho, až mi zachutnalo...
V práci. Slavily se tam narozeniny každého, každý dal lahvinku. A ten byl větší kabrňák, kdo víc snesl, vypil. Tak jsem se snažil.
V partě, ve společnosti. Však to znáte, jak to chodí ve společnosti. Cigaretu je možno odmítnout s tím, že nekouřím, třebaže se i tady najdou zarytí, kteří jsou přesvědčeni, že když kouří oni, musí kouřit i každý kolem. Ale cigaretě se ubránit dá. - Zkuste se však ubránit nabízené štamprdli, sklenici vína. Budou se na vás dívat jako na náměsíčníka, který chce kazit partu. Budou tak dlouho nutit až vy uhnete: „Do dna, do dna...!“ A při tom jednom nezůstane. Tož se pije až si člověk na to zvykne...
Když se vypravuje někde ve společnosti, jak se včera tamatam mazala deka, zní to bohatýrsky. Když to vypravuje mladistvá troska na alkoholické záchytné stanici, už to tak parádně nezní.
Buďme snášenliví
Ale vraťme se k dnešnímu evangeliu, co nám Pán Ježíš říká: „Pokouší-li tě ke zlému tvá ruka, usekni ji a odhoď od sebe!“
Ježíš chromé ruce uzdravoval, slepým zrak otevíral - zná tedy cenu zdravého těla, zraku. A přece tu říká, že jsou ještě větší a důležitější hodnoty v lidském životě, než zdravá ruka, zdravé oko. Že je řád hodnot: Tělesné zdraví je důležité, ale věci Božího království, snášenlivosti a lásky, ty jsou důležitější.
Kdo ztratil lásku, ztratil víc než ruku, než vlastní oko. „Lásky však kdybych neměl, nic nejsem“ - rozvádí tuto myšlenku později svatý Pavel. Nepohoršuj se nad bližním, že má jiné záliby, názory, že jde jinou cestou. Nechtějme mít vždy pravdu, nevnucujme svou pravdu.
Musíme tedy brát vážně i toto slovo Pána Ježíše: Lépe je pro člověka přijít do nebe s jedním okem, než si zachovat obě oči, ale vidět s nimi peklo: tj. ztratit smysl života, ztratit Boží a lidskou lásku.
Když přišel kterýsi kaplan - začátečník po vysvěcení - na první štaci, říkal mu starý, zkušený kněz: „Největší trápení nebudeš mít s hříšníky, ale se spravedlivými. S hříšníky je to snadnější, ty můžeš vyzpovídat, přivést na správnou cestu, obrátit. Ale spravedliví - ti budou chtít obrátit tebe.“
A tak si pojďme, my hříšníci, zapamatovat trojí poučení z dnešního evangelia:
- Nebuďme závistiví. I mimo naši církev působí týž Duch svatý, jako v nás.
- Nebuďme bezohlední - nedávejme špatný příklad.
- Buďme snášenliví. Nevnucujme nikomu svou pravdu.
Děti možno vychovávat, dospělé nutno už jen milovat!


03.03.2005 - 22:23   JR  
» Mk 9, 40-49

Svádí-li tě oko...
Starý princip filosofický tvrdil, že není v myšlenkách nic, jen to, co dříve bylo ve smyslech. Nejdříve musím něco uvidět a pak se tím zabývám a přemýšlím o tom. Proto také schováme to, o čem se nemá mluvit. Materialističtí filosofové (a takoví byli už stoici ve starověku) tvrdili, že tu jde o docela mechanický proces. Na něco se podíváš, začne se ti to líbit. Po čase tě to přitahuje tak silně, že neodoláš a rozhodneš se, že se toho zmocníš. V tom smyslu je známý výraz z Bible: „Kdo se podívá na ženu, už s ní zhřeší“ (Mt 5,28). Duchovní autoři, kteří ten text citovali, uváděli jako příklad Davida, který se díval na Bersabeu, když se koupala, došlo pak k cizoložství a k vraždě (2 Sam 11,2). Ale přece křesťanští autoři ne jsou materialisté. Uznávají, že má psychologický proces sílu. Pohled se může stát těžkým pokušením, ale přesto všecko máme svobodu a sílu odvrátit se, obrátit oči jinam. Je to velmi aktuální pro dnešní společnost, plnou obrazů na ulici a sycenou obrazovkou doma. Kdo neumí ovládat oči, i když se vyvaruje hříchu, klidu nikdy nedojde.


03.03.2005 - 22:22   JR  
» Mk 9, 40-49

Svádí-li tě noha...
Nohy jsou orgánem pohybu, přenášejí nás z místa na místo, z jednoho prostředí do druhého. Prostředí ovšem na člověka působí. jsou místa, která nás uklidňují a jiná, která znepokojují a dráždí. Některé situace pak vysloveně pohoršují, svádějí. Kdo má náklonnost k pití, může si už předem vypočítat, jak to dopadne, když zajde do známého výčepu. Do nočních lokálů se také nikdo nechodí modlit. Rozumní rodiče nepouštějí děti tam, kde je nebezpečí nakažlivé nemoci, ale ani ne tam, kde by podlehly špatným vlivům. My se ovšem dokážeme ospravedlnit, že už jsme dospělí a víme, co chceme. Otcové církve na to odpovídali: „Nejsi silnější než David ani moudřejší než Šalamoun, a přece oba hluboko poklesli, když se k tomu naskytla příležitost.“ Nezní to statečně, ale je to stará osvědčená zkušenost. V příležitosti ke zlu nejjistěji vyhraje ten, kdo uteče. Zdá-li se to někomu zbabělým, dá se to opravit jiným přirovnáním: Není slaboch houslista, který hraje jenom na místech, kde ho neruší jiné zvuky Má-li si náš život zachovat čistou harmonii, nezbývá než hledat ta místa, kde může zaznít nerušeně.


03.03.2005 - 22:22   JR  
» Mk 9, 40-49

Svádí-li tě ruka...
Vidíme mnoho věcí, setkáváme se s různými lidmi, napadá nás mnoho myšlenek. Ale ne všecko „svádí“. Je to výraz obrazný. Někdo nás vede po neznámé cestě. Necháme se vést, protože mu důvěřujeme. Ale může to být člověk falešný a ten nás zavede jinam, než jsme chtěli: vedl nás, aby nás svedl. Ve velkých městech se najdou nepoctiví taxikáři, kteří vozí cizince velkými okruhy, aby si pak napočítali vysokou cenu za jízdu. Ten se dal vést a svést současně. Svedené děvče je to, které začalo známost s někým, kdo ji zavedl na scestí v morálním slova smyslu. Někteří mají k tomu zvláštní schopnosti. Říká se jim „svůdci“. Ale i věci svádějí. Toho, kdo má náklonnost k pití, svádí láhev, která je na dosah ruky. Lakomého svádí možnost vydělat si peníze, třeba i nepoctivě. Evangelium mluví o tom, že svádí ruka. I To je zřejmě výraz obrazný. Ruka znamená práci, skutek. Označuje se tím tedy všeobecné nebezpečí, nápady udělat něco, čeho bychom pak museli litovat. Utnout si ruku tedy znamená vyvarovat se příležitosti ke skutkům proti Božímu zákonu. Stará zkušenost potvrzuje, že „příležitost dělá zloděje“. Snadno se dáme svést tam, kde se to zdá snadné, kde je to „po ruce“.


28.07.2004 - 18:11   JR  
» Mk 9, 37-39

Nebraňte mu!
Spolu s ustanovením o katolickém ekumenismu vydal II. vatikánský sněm prohlášení o náboženské svobodě. Nakonec bylo prohlášení skoro jednomyslně schváleno, ale na počátku mělo proti textu mnoho Otců výhrady. Jsme-li věřící katolíci, přesvědčení o pravdě naší víry, nemůžeme přece připustit, že by byla všechna náboženství rovná. Je-li na jedné straně pravda a na druhé omyl, jak by mohla mít stejné právo na existenci a propagaci! Ale brzy se tato potíž vyjasnila. Koncil nemluví o náboženských vyznáních, ale o lidech, kteří je vyznávají, tj. kteří si je zvolili a hledají v nich pravdu. K tomu se zaujímá zásadní postoj: každý člověk má přirozené právo, aby pravdu a styk s Bohem svobodně hledal. Když vidíme, že tápe, můžeme mu s láskou ukazovat správnější cestu, ale odsuzujeme jakékoliv násilí a zabraňování, které by se příčilo svobodě. Respektovat lidskou svobodu je křesťanský skutek lásky.


28.07.2004 - 18:10   JR  
» Mk 9, 37-39

Nikdo přece, kdo vykoná mocný čin v mém jménu, nemůže hned potom mluvit o mně špatně
Vzali-li jsme první větu za základ ekumenismu všelidského, tato druhá může sloužit k tomu, aby nás povzbudila k ekumenismu v hranicích křesťanských vyznání. Víra v Ježíše Krista je společná, bohužel se jeho vyznavači rozpadli na mnoho církví. Právně, institučně a často i věroučně se od katolické církve mnoho pokřtěných odloučilo. Ale ne docela. Zůstávají s všeobecnou církví spojeni dobrými skutky ve jménu Ježíše Krista. A přece nezřídka mluví špatně o církvi, o nás, katolících. Jak to vysvětlit? jsou-li dobré vůle, dělají to z omylu, protože myslí, že jsme se od Krista odloučili. Sv. Augustin mluvil také zle o církvi v době, kdy byl v manichejské sektě. Ale později dodává: jsem rád, že jsem vlastně nikdy proti církvi nemluvil, bojoval jsem proti pomýlené představě, kterou jsem o ní měl. Smysl ekumenismu mezi křesťany by měl spočívat ve snaze opravovat pomýlené mínění jedněch o druhých. (T. Špidlík)


28.07.2004 - 18:09   JR  
» Mk 9, 37-39

Kdo není proti nám, je pro nás
V mravouce se rozlišují skutky dobré, zlé a tzv. indiferentní. Ty poslední samy o sobě ne jsou ani dobré ani zlé, záleží na tom, Kdo je dělá a s jakým úmyslem. Je dobré zůstat doma nebo vyjít ven na procházku? Když neznáme člověka a okolnosti, abstraktně tu otázku nevyřešíme. Jinak tomu však je, jde-li o živé osoby, kterým byl svěřen nějaký úkol. Buď tu práci dělají dobře, nebo ji kazí, nebo zahálejí. Jinými slovy: buď dělají dobře, nebo zle. V Božím plánu bylo každému člověku něco svěřeno, májisté poslání. Plní-lije, dělá dobře. Ten pak, kdo dělá dobře, je ve spojení, třebas o tom neví a na to nemyslí, s nejvyšším dobrem, tím pak je Bůh a vtělené dobro je Kristus. Na tomto principu se zakládá tzv. katolický ekumenismus. Církev, v nejširším slova smyslu, je velká rodina všech lidí, kteří konají dobro. Takoví ovšem nemohou být jeden proti druhému. Respektují se navzájem a pracují společně k jednomu cíli: aby zvítězila láska všech ke všem. (T. Špidlík)


08.10.2003 - 20:59   Miron  
» Mk 9, 43

      Vhodný príklad k Mk 9, 43.


04.10.2003 - 17:50   Miron  
» Mk 9, 50

      K tomuto veršu pozri:príklad č. 2905.


19.09.2003 - 20:04   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mk 9, 41-50

      Trikrát a jasne spomína Pán Ježiš miesto odvrhnutia: peklo, neuhasiteľný oheň, kde červ neumiera. Má to odstrániť pochybnosti u tých, ktorí neveria v túto ponurú krajnosť.
      Zároveň však Pán Ježiš poukazuje na radostnú skutočnosť Božieho kráľovstva, ktoré vo svojom úplnom naplnení je kráľovstvom šťastného, večného života. Toto kráľovstvo je určené pre ľudí odvážnych, rozhodných, ochotných prinášať obety a zriekať sa: Lepšie je pre teba, keď vojdeš do života zmrzačený..., krivý..., keď vojdeš do Božieho kráľovstva s jedným okom, než celý byť vylúčený z tohto kráľovstva. Pán Ježiš hovorí o potrebe – v niektorých situáciách – zbaviť sa ruky, nohy či oka. Samozrejme, v zhode s duchom východnej reči, Pán Ježiš tu používa prirovnania veľmi prehnané: Božie kráľovstvo je jednoducho hodné najvyššej ceny. Keď si preložíme tieto radikálne formulácie do praktickej reči: človek, ktorý chce vojsť do nebeského kráľovstva, musí od seba odhodiť „odťať, vylúpiť“ príležitosti k hriechu, hoci by mu boli také drahé ako ruka, noha alebo oko.
      Taká je cena kráľovstva: umŕtvovanie, premáhanie svojich falošných záľub a hnutí. Ale nepredstavujme si, že istého pekného dňa sa prebudíme v nebeskom kráľovstve, nevediac ako sme sa tam dostali...
      Obeta utrpenia Ježiša Krista to je vlastne cena, akú predovšetkým on zaplatil za náš vstup do kráľovstva.


18.09.2003 - 22:07   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mk 9, 38-40

      Keď hľadáme znamenia, ktoré by mohli zbližovať a spájať navzájom ľudí, spoločnosti a národy – nachádzame ich v osobe a v mene Ježiša Krista. Dnes nám poukazuje na také znamenie, keď nebráni, aby ľudia zdanlivo mu cudzí, konali v jeho mene: Kto nie je proti nám, je za nás.
      Povedzme jasne: s Ježišom Kristom je nielen ten, a nie natoľko ten, kto má na perách výlučne jeho meno – ale každý, kto koná dobro, kto vykonáva diela lásky, kto obetavo účinkuje v mene pravdy a spravodlivosti; takýto človek, hoci by bol ateista, komunista, svedok Jehovov – patrí ku Kristovi a patrí aj k nám, hoci by o tom nevedel, a dokonca si to ani neprial. My, veriaci a praktizujúci kresťania, nemáme predsa monopol na poctivý život a šľachetné činy. Zhodne s kresťanským evanjeliom koná mnoho nekresťanov.
      Hovorí sa tiež – s oprávnenou ľútosťou – o rozdelených kresťanoch, o „odlúčených bratoch“. Ale Kristovo evanjelium prinášalo nielen spory; prinášalo skôr zázrak pochopenia tak, že ponad časy a kultúry, samozrejme, ponad rôzne náboženstvá, ľudia v tomto mene nachádzajú seba (J. Ratzinger). V Kristovom mene, povedzme presnejšie: v Kristovom duchu prestanú byť pre seba cudzími či nepriateľmi.
      Samozrejme, z toho vyplýva tým väčšia povinnosť pre nás, ktorí sa otvorene legitimujeme týmto menom, ktorí sa zúčastňujeme na Kristových sviatostiach. Sme, vďaka tomu, určite lepší ako tí, ktorí stoja ďaleko od posvätných tajomstiev, ktorí nechodia s nami?



© 2003 - 2020 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet