27.október 2021

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     NA ZAMYSLENIE

    „Bolesť ako imanentná danosť nemôže človeka vyradiť ani zo seba samého, ani z toku spoločného nažívania ľudí. Žiť znamená v určitej forme vždy trpieť. Utrpenie patrí k životu ako noc ku dňu. A niektorý život dostane tvorivý akcent až pri dotyku s bolesťou, chorobou, so smrťou. Niekto sa až vtedy stane evidentným, keď trpí, ba keď zomrie.”

~PAVOL STRAUSS~

12.06.2003 - (čítanosť2924 reakcie14)


Lk 9, 18-27

      18 Keď raz osamote modlil a boli s ním učeníci, opýtal sa ich: „Za koho ma pokladajú zástupy?“ 19 Oni mu odpovedali: „Za Jána Krstiteľa, iní za Eliáša a iní hovoria, že vstal z mŕtvych jeden z dávnych prorokov.“ 20 „A vy ma za koho pokladáte?“, opýtal sa ich. Odpovedal Peter: „Za Božieho Mesiáša.“ 21 Ale on im dôrazne prikázal, že to nesmú nikomu povedať, 22 a dodal: „Syn človeka musí mnoho trpieť, starší, veľkňazi a zákonníci ho zavrhnú, zabijú ho, ale on tretieho dňa vstane z mŕtvych.“
      23 A všetkým povedal: „Kto chce ísť za mnou, nech zaprie sám seba, vezme každý deň svoj kríž a nasleduje ma. 24 Lebo kto by si chcel život zachrániť, stratí ho, ale kto stratí svoj život pre mňa, zachráni si ho. 25 Veď čo osoží človekovi, keby aj celý svet získal, a seba samého by stratil alebo poškodil?! 26 Lebo kto sa bude hanbiť za mňa a za moje slová, za toho sa bude hanbiť Syn človeka, keď príde v sláve svojej i Otcovej a svätých anjelov. 27 Veru, hovorím vám: Niektorí z tých, čo tu stoja, neokúsia smrť, kým neuvidia Božie kráľovstvo.“

18-21.      Mt 16, 13-20; Mk 8, 27-30.
22.      Mt 16, 21; Mk 8, 31.
23-27.      Mt 16, 24-28; Mk 8,34 – 9,1.
12.06.2003 | Čítanosť(3221)
Lk 9, 37-50
12.06.2003 | Čítanosť(3085)
Lk 9, 1-9
12.06.2003 | Čítanosť(2598)
Lk 9, 51-62


30.11.2006 - 18:35   a.o.  
» Lk 9,18-22

Ty jsi Boží Mesiáš. Syn člověka bude muset mnoho trpět.
Vyznání Ježíše jako Mesiáše (h. „Mašíach“, ř. „Christos“, „Pomazaný“) zatím roste jen v srdcích učedníků (reprezentovaných Petrem), a to opět při Ježíšově modlitbě (srov. 3,21; 6,12; 9,28). Do velikonoc (smrt a vzkříšení) to však nemá být obsahem zvěsti o Ježíši.


16.11.2006 - 05:55   a.o.  
» Lk 9,22-25

Kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.
Slovo o (u Lukáše každodenním) nesení kříže a zapření sebe sama je slovem o následování Krista směřujícího do Jeruzaléma - k vyvrcholení svého života ve smrti a vzkříšení. „Nést svůj kříž“ neznamená přijímat každou bolest a překážku jako Bohem chtěnou (to by byl fatalismus a nekřesťanský obraz Boha!). Znamená to být ochoten dát na cestě následování Krista všanc své pohodlí, svoji čest, svůj život. Pouze tehdy, když učedník zůstane s Ježíšem solidární až do konce, bude prožívat a rozdávat společenství a radost, které jsou plody vzkříšení. I zde jde o (životní) volbu.


10.02.2006 - 14:43   JR  
» Lk 9, 22-25

Následuj mě!
Známá anglická koleda „O dobrém králi Václavovi“ se týká našeho národního světce. Vypravuje se, že nosí almužnu chudým a jde přitom bosýma nohama ve sněhu. Páže ho následuje, ale je mu tuze zima. Světec mu radí, aby šel za ním a vstupoval nohama v jeho stopy. A stane se div. Páže už necítí zimu, nezebe ho do nohou. je to legendární výraz zkušenosti mnoha světců. Vědomí, že následují Krista, jim ulehčilo všecky potíže životní a někdy i těžká utrpení a mučednictví. I psychologicky to pomáhá, když víme, že trpí s námi někdo, kdo nás má rád. Ale v tomto případu nejde jenom o útěchu psychologickou. Kdo následuje Krista, vniká do jeho smýšlení, do jeho života. A naopak zase Kristus proniká jeho duši. Začíná tedy chápat i on pozitivní smysl utrpení, protivenství a dostává zvláštní sílu od Boha, aby svůj kříž nesl spolu se Spasitelem světa. Udělá tedy zvláštní zkušenost, která je vyjádřena ve větě: Kříž, který posílá Bůh, není těžký, těžký je jenom ten, který si bereme a neseme sami.


10.02.2006 - 14:43   JR  
» Lk 9, 22-25

Den co den ber na sebe svůj křiž
Překážek na cestě k ideálu je mnoho. Silný má důvěru, že je přemůže. V tom smyslu píše Svatopluk Čech: Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru, a malý ten, kdo má jen malý cíl. jsou to slova povzbudivá, ale příliš optimistická. Víme, že je denně dost obtíží, které musíme snést. Říká se, že trpělivost je ctnost svatých. Ale patří k dennímu životu všech normálních lidí. Definuje se jako ctnost umět se smířit s tím zlem, kterému nemůžeme zabránit, protože to není v naší mocí. Spěcháme a nejede autobus, jsme unaveni a mladý svěží člověk sedí, zatím co my musíme při jízdě stát. Rádi bychom si klidně pohovořili, ale společníci jsou právě ve špatné náladě. Nezbývá než mít trpělivost. Někdy se ovšem zdá, že je té trpělivosti potřeba tuze mnoho, zvláště když přijde nemoc, bolesti nebo velká nedorozumění v rodině, rozpory v práci. Tu ovšem bývá pokušení k tomu, abychom kříž odhodili a utekli daleko. A přece my křesťané máme dvojí pomoc. Je to na prvém místě příslib, že Bůh neukládá kříž větší než můžeme unést. Na druhém místě je to pak ujištění, že v těžkých okamžicích přijde i zvláštní Boží pomoc: Nouze nejvyšší - Bůh je nejbližší.


10.02.2006 - 14:43   JR  
» Lk 9, 22-25

Syn člověka musí mnoho trpět
Těžko je to odůvodnit teoreticky, ale všeobecná lidská zkušenost došla k závěru, že každé dobré dílo stojí námahu. Historie potvrzuje mnoha příklady, kolik museli vytrpět tzv. dobrodinci lidského pokroku: umělci, vědci i dobří politikové. Díváme-li se na Krista jako na hrdinu lidstva, nedivíme se, že měl těžkosti a že ho pronásledovali. Vysvětluje se ta okolnost i psychologicky. V přírodě existuje zákon setrvačnosti. Stojí velkou námahu obrátit směr kola, které se roztočilo, nebo zastavit vůz, který se rozjel. I lidská společnost se vyvíjí jistým rytmem. Veřejné mínění je jako tok řeky. Voda strhne ty, kdo neplavou po proudu. Smysl Kristova utrpení je ovšem daleko hlubší. Můžeme se ale přiučit i z přirozené lidské zkušenosti. Statečnost znamená nebát se potíží. Zdravé rodiny k tomu vychovávají i děti. Naučí-li se nebát, dostanou velký dar do života. Na vysoké hory vystoupí jen ten, kdo se nepoleká větru a deště. Úspěch v životě je zaručen jenom těm, kdo mají podobný postoj ke skutečnosti.


05.01.2006 - 16:03   JR  
» Lk 9, 18-22

Syn člověka musí mnoho trpět
Je snadné vidět v lidech Boha? Pokud v nich objevíme něco velkého, úžasného, snadno řekneme, že je tu něco „božského“. O velkých umělcích se tvrdí, že mají „božský talent“. Vytvoří díla „nebesky krásná“. „Vystupuje až do nebe“ ten, kdo má obrovský úspěch. Rozhodně se takové výroky nehodí na těžce nemocné, na odstrčené, pronásledované. A přece Kristus ukazuje své božské poslání i v tomto případě. Upozorňuje apoštoly, že bude mnoho trpět, právě v tom okamžiku, když vyznali, že je Bůh, Boží Mesiáš. Cítíme, že je s námi Bůh, když se nám všechno daří. Světci dovedli pochopit, že to platí i pro těžké okamžiky a že právě v těch okolnostech si musíme tu víru zachovat. Jinak by totiž existovalo ve světě něco, co Boží moci uniká. Utrpení má ďábelský původ, ale v Kristu má Boží cíl.


05.01.2006 - 16:03   JR  
» Lk 9, 18-22

A vy? Za Božího Mesiáše!
Je tu zřejmý protiklad mezi tím, co říkají o Kristu lidé a tím, co si o něm mají myslet apoštolové. Oni mu byli blízcí, slyšeli jeho slova, viděli jeho skutky. Mají mít tedy obraz o něm daleko dokonalejší. Jakými slovy to vyjádřit? Matoušovo evangelium cituje plné vyznání Petrovo: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého“ (Mt 16,16). U Lukáše máme výraz všeobecnější: „Boží Mesiáš.“ Obojí však vyslovuje základní článek křesťanské víry. Mesiáš, řecky Christos,je ten, ke kterému směřují biblické dějiny, je cíl vývoje lidstva, které Bůh slíbil spasit. Ta spása pak přichází jenom od Boha, proto je on „Boží“, „Syn živého Boha“. Ten, kdo pochopí Krista, tedy pochopí Boha, on je „brána k Otci“ (Jan 10,7). Apoštolové poznali Krista jako člověka, kterého následovali, ve kterém viděli ideál. Teď pochopili, že by ten ideál brzo vybledl, kdyby tu nebyl Bohočlověk. I nejlepší lidé ztrácejí v našich očích hodnotu, nevidíme-li za nimi Boha.


05.01.2006 - 16:02   JR  
» Lk 9, 18-22

Za koho m lidé pokládají?
Často vidíme natištěné vedle sebe různé obrazy Krista. Dobrý pastýř z římských katakomb, byzantský Vševládnoucí, gotický Trpitel, renesanční Člověk-Bůh, atd. Každý umělec vidí v Kristu část z jeho dokonalosti, právě tu, kterou on sám hledá, výraz svého ideálu. Je zajímavé, že i ateisté, kteří nenávidí církev, o Kristu obyčejně mluví s úctou.Vidí v něm lidumila, sociálního reformátora apod. Jak to vysvětlíme? Pro Otce církve to byl jasný důkaz pro pravdu, že jsme všichni stvořeni podle prvního Božího obrazu. Tím je Ježíš, „prvorozený ze všeho stvoření“ (Kol 1,15). V něm tedy nacházíme nejpěknější črty, které jsou v nás samých. jsou ovšem velmi částečné. Je proto potřeba je stále doplňovat, abychom dorostli v dokonalé lidi podle míry plnosti Kristovy (srv. Ef 4,13). Od nejstarších dob rádi četli křesťané životopisy svatých. V každém světci je totiž jistý odlesk Kristovy dokonalosti, to pak nám pomáhá lépe pochopit celek.


11.12.2005 - 21:26   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Lk 9, 22-25

      Možno skutočne získať celý svet, a seba stratiť? Samozrejme, taký je osud človeka, pre ktorého je dôležitejšie „mať", než „byť". Ak niekto chce vlastniť poklady sveta za cenu zrieknutia sa kresťanských ideálov - musí sa stratiť v chaose falošných ideálov. Dostal som sa do srdca džungle, kto mi pomôže dostať sa stade - žaluje sa ktosi (D. Sade). Egoizmus, svojvôľa, lakomstvo, zmyselnosť, prehnané ambície - môžu človeka zatiahnuť do samého srdca džungle, do samotného stredu tmy, kde stratí seba a svoj život.
      Samozrejme, svet je pre človeka, voči svetu treba byť v značnej miere otvoreným. Ale prichádzajú chvíle a situácie, keď človek, ktorý si váži seba, musí povedať: nie! Ďalej ísť nemožno, túto hranicu nemôžem prekročiť. A treba to jasne povedať: niet kresťanstva bez odporu. Kto vie v kritickej chvíli vyjadriť svoj odpor, odpor voči falošným zásadám a postojom, ten si zachová život, zachová si svoju identitu, zachová seba.
      Obeta sv. omše nám pripomína, že aj Kristus stratil svoj život pre svoju ideu, stratil ho pre nás. Navzájom aj my, zachovávajúc mu vernosť, strácame svoj život pre neho, strácame ho každý deň v časnom živote, aby sme si ho zachovali naveky.


16.06.2004 - 16:28   Angelo Scarano  
» Lk 9, 18-24

      Vyznávám, že chci jít za tebou, ale jen za tu cenu, že mě to nebude nic stát.
      Dávám ti všechno, ale jen do té doby, dokud nebudeš ode mě nic chtít.
      Dávám ti všechno – ale zároveň nechci nic ztratit.
      Chci jít kamkoli s tebou, ale jen do té doby, dokud se „mi to bude líbit“ – a dokud budeme kráčet „po stezkách mých“.
      Chci, Pane, konat všechno, co chceš ty – ale jen pokud tvoje vůle bude „podle představ mých“.
      Chci jít za tebou – ale jen pokud ty budeš kráčet za mnou.
      Chci druhým vyznávat, že ty jsi ten jediný Zachránce – ale jen pokud nesklidím výsměch a úšklebky.
      Stejně jako Petr bych moc rád, abys v mém životě byl ten „úspěšný divotvůrce“, s kterým se mi bude všechno dařit – v práci, doma, v osobním životě. Ten, který mě ochrání od nemocí, temnoty a tápání. Ten, který požehná mé rodině, který vleje harmonii do mého vztahu k partnerovi. A přesto vidím, že stále znovu „musím odevzdávat své představy“ o svém životě – a kráčet za tebou.


16.06.2004 - 16:28   Angelo Scarano  
» Lk 9, 18-24

      18-19 Ježíšova modlitba (o samotě) je častým tématem Lukášova evangelia. A po takové modlitbě se Ježíš učedníků ptá, co si lidé o něm myslí. Tato otázka není ze zvědavosti – je spíš zaměřená k tomu, aby se kontrastem zvýraznilo mínění učedníků. Prvním třem výpovědím („Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků“) bylo společné to, že Ježíš byl považován jen za předchůdce očekávaného Mesiáše. Jedni pokládali Krista za zmrtvýchvstalého Jana Křtitele, jak mínil i Herodes (14,2), jiní za Eliáše (byl ve velké úctě, jeho návrat měl předznamenat mesiánskou dobu, viz Mal 4,5n.) anebo za jednoho z proroků, např. za Jeremiáše (kolem jeho postavy a života vznikla spousta legend).
      20 Kristus však neskončil se svými otázkami: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „Za Božího Mesiáše.“ Není to nic nového, že apoštol Petr vystupuje jako mluvčí všech apoštolů. Otázku klade Ježíš všem učedníkům, ale odpovídá jen jeden - Petr. Vyznává, že Ježíš je Mesiáš, a to je to podstatné a rozhodující.
Petrovo vyznání je prvním krokem k poznání Ježíše. Nyní následuje druhý krok – Ježíš je Mesiáš, ale Mesiáš trpící.
      21 Opět se setkáváme s tajemstvím Mesiáše. Apoštolové nemají šířit zvěst o tom, že Ježíš je Zachránce, protože tehdejší očekávání Mesiáše byla příliš „pozemská“ (Mesiáš jako osvoboditel od Římanů a dárce pozemského blahobytu). Ježíš-Mesiáš je však jiný, je „trpící“ – a proto bude možné ho pochopit a přijmout „ve skutečné podobě“ až po kříži.
      22 V této první předpovědi o utrpení se nejprve uvádí, že Ježíš musí jít do Jeruzaléma. Sloveso „muset“ je v evangeliu často synonymem pro Boží vůli – Ježíš musí, protože tak Otec ustanovil. A k naplnění tohoto plánu Bůh používá konkrétní lidi, všechny patřící k duchovní elitě, k duchovním vůdcům Izraele: starší (lidi úctyhodného věku, zkušenosti a zbožnosti), velekněze (patrně se míní velekněz úřadující a předcházející) a učitele zákona (profesionální vykladači Mojžíšova Zákona). Ježíš podstoupí utrpení a smrt, ale třetího dne vstane z mrtvých. Třetí den je v Bibli den rozhodující – viz Oz 6,2 a především „Jonášovo znamení“ (tři dny a tři noci v břiše velryby – Jonáš je v tom předobrazem Mesiáše).
      23 Ježíšova cesta „kříže“ má být cestou i pro učedníky – proto nyní následují slova o učednících. Jsou to slova týkající se všech učedníků (nejen apoštolů) – proto neurčité zájmeno „kdo, kdokoliv“ („kdo chce jít …“ - v. 24). Cesta do Jeruzaléma není snadná ani pro Ježíše, ani pro jeho následovníky. Proto se hned na začátku vybízí „zapři sám sebe“, které se může chápat jako zapření „svého já“ („já“, které si chce „zachránit život“, vyhnout se nepříjemnostem kvůli víře).
      Výzva „zapři sám sebe“ je velmi podobná výzvě druhé „vezmi svůj kříž“. Kříž není obrazem všech možných životních trampot a problémů (nemocí): tento význam je běžný v době dnešní, ale ne v té novozákonní. Tam je „kříž“ obrazem potupné smrti, vyloučení ze společenství, hanby. Už samotné slovo „kříž“ vyvolávalo takový úděs, že řečník Cicero řekl, že má být daleko od rtů římských občanů. Díky Novému zákonu slovo „kříž“ nabývá ještě další význam: přijmout kříž znamená především darovat svůj život a přijmout samotný Kristův úděl. Můžeme tedy shrnout, že „vzít kříž“ znamená snášet „své umírání“ v podobě nepřijetí, pohrdání ze strany okolí, pronásledování, dokonce mučednictví. To vše kvůli Kristu a jeho slovu.
      V zásadě tedy vidíme, že slova „vzít na sebe kříž“ a „následovat“ Krista jsou významově prakticky totožná. A protože se jedná o náročnou cestu, je třeba „zapřít sám sebe“, jak se říká na začátku verše.
      24 Zachránit život (tj. odmítnout kříž – potupu, pronásledování kvůli evangeliu) znamená vposledku ztratit jej. A ztratit svůj život (tj. následovat Krista i za cenu osobních nevýhod) znamená získat život v plnosti.
      Tak jako Ježíš „překvapil“ učedníky jiným pojetím údělu Mesiáše, zrovna tak musel překvapit novým obrazem učednictví. Oni očekávali slávu a triumf, avšak Ježíš zve na cestu kříže. Očekávaná sláva se skutečně dostaví, avšak skrze kříž. A závdavek této slávy se ukazuje na hoře proměnění (bezprostředně následující perikopa – Lk 9,28n.). Proměnění má také posílit učedníky, aby nezemdleli na cestě kříže do Jeruzaléma, na cestě následování Krista až do krajnosti.


16.06.2004 - 16:27   Angelo Scarano  
» Lk 9, 18-24

      Kontrast mezi míněním lidí a vyznáním učedníků (ústy Petra) má zvýraznit pravou identitu Ježíše. Na toto vyznání pak navazuje Petrovo poslání. Petr má být skalou, základem nového společenství (nezapomeňme však, že prapůvodní skalou je Kristus!). Petrovy klíče jsou znamením moci. Vyznání Krista otevírá učedníky pro pochopení pravé tváře tohoto Mesiáše: je to trpící Služebník. Jaké jsou důsledky pro život učedníka? Nekráčet před Kristem (určovat mu „přijatelný osud“), ale za ním.


29.02.2004 - 15:19   pd  
» Lk 9, 24

Kto zachráni svoj fyzický, prirodzený a biologický život pre svoje potešenie, stratí vyšší, duchovný život, ale ak si človek pre svoju spásu vyberie vyšší život ducha, bude musieť nižší, fyzický život podriadiť krížu a sebadisciplíne. Jestvujú prirodzené čnosti bez kríža, ale bez neho nikdy nedosiahnu dokonalosť.
Nesenie kríža, ako povedal, je založené na výmene. To značí, že sú veci, bez ktorých sa človek zaobíde, ale sú aj také, bez ktorých sa nezaobíde. Človek dokáže prežiť bez peňazí vo vrecku, ale nedokáže prežiť bez chleba, ktorý si môže za peniaze kúpiť, takže nasleduje výmena jednej veci za druhú. Obetovať neznamená „vzdať sa“ niečoho, akoby to bolo stratené; je to skôr výmena: nižších hodnôt za vyššie radosti. Nič na svete však nie je hodnotnejšie ako duša. (F. Sheen)


10.09.2003 - 19:50   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 9, 18-22

      Prečo Pán Ježiš tak prísne zakazoval rozhlasovať, že je Mesiášom? Preto, že s pojmom Mesiáša a s jeho misiou sa spájali predovšetkým politické nádeje; s objavením sa Mesiáša mohlo dôjsť k rozruchu, ktorého následky bolo ľahké predvídať. Pán Ježiš teda chcel, aby Židia sami v ňom spoznali Mesiáša a aby zmenili svoje názory na rolu, akú mal zohrať. Za týmto účelom nešetril vysvetleniami, poučeniami a zázračnými znameniami.
      Je v tom poučenie aj pre nás. Pretože vôbec nie je nám ľahostajné, za koho nás ľudia považujú, čo si o nás myslia a hovoria. Záleží nám, aby si o nás mysleli a hovorili čo najlepšie – hoci by sa tieto mienky nezhodovali s pravdou (!). Samozrejme, pochlebuje nám, keď nás neprávom vychvaľujú – veľmi nás boli, ak nás neprávom kritizujú. A to je smutné: že viac nám záleží, aby nás považovali za múdrych a dobrých, než aby sme sa skutočne takými stali. A za týmto účelom radi vytvárame okolo svojej osoby falošné zdanie a mystifikácie – nerátajúc s tým, že skôr či neskôr, na naše zahanbenie, ukážeme sa ľudským očiam v pravom svetle. Oveľa ľahšie a normálnejšie je byť takým, za akého chceme byť považovaní. Nie je potrebné hlásať svoje dobré vlastnosti a dôstojnosť, pretože ony samy sa musia prejaviť.
      Pán Ježiš bol skutočne Mesiášom – a konal zhodne s povolaním Mesiáša a s predpoveďami prorokov. Kto chcel, kto mal dobrú vôľu, ten ľahko mohol vidieť v ňom Mesiáša; a ak niekomu táto vôľa chýbala – tým horšie pre neho.
      Vo svetle Najsvätejšej obeti sa nám tiež zjavuje ako Mesiáš – Spasiteľ – a to práve ako odvrhnutý a trpiaci, ale nakoniec slávne zmŕtvychvstalý.



© 2003 - 2020 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet