18.apríl 2021

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     NA ZAMYSLENIE

    „Sloboda nemá žiadnu cenu bez slobody zmýliť sa.”

~GÁNDHÍ ~

12.06.2003 - (čítanosť1901 reakcie13)


Lk 13, 1-9

      1 Niektorí z tých, čo tam boli v tom čase, rozprávali mu o Galilejčanoch, ktorých krv Pilát zmiešal s krvou ich obetí. 2 On im povedal: „Myslíte si, že títo Galilejčania boli väčší hriešnici ako ostatní Galilejčania, keď tak trpeli? 3 Nie, hovorím vám, ale ak nebudete robiť pokánie, všetci podobne zahyniete. 4 Alebo si myslíte, že tí osemnásti, čo na nich padla veža v Siloe a zabila ich, boli väčší vinníci ako ostatní obyvatelia Jeruzalema? 5 Nie, hovorím vám, ale ak nebudete robiť pokánie, všetci zahyniete podobne.“
      6 A povedal toto podobenstvo: „Ktosi mal vo vinici zasadený figovník a prišiel hľadať na ňom ovocie, ale nenašiel. 7 Preto povedal vinohradníkovi: „Pozri, už tri roky chodím hľadať ovocie na tomto figovníku, a nič nenachádzam. Vytni ho! Načo ešte aj zem vyčerpáva?“ 8 On mu odvetil: „Pane, nechaj ho ešte tento rok. Okopem ho a pohnojím. 9 Možno nabudúce prinesie ovocie. Ak nie, potom ho vytneš.“
12.06.2003 | Čítanosť(3071)
Lk 13, 10-17
12.06.2003 | Čítanosť(2755)
Lk 13, 18-21
12.06.2003 | Čítanosť(2474)
Lk 13, 22-30


30.11.2006 - 18:35   a.o.  
» Lk 13,1-9

Když se neobrátíte, všichni právě tak zahynete.
Ježíš zde využívá dobových zpráv o neštěstích k vyburcování ke konkrétnímu kroku obrácení, jenž je nesen vědomím, že čas k němu může být velice krátký. Zároveň rozbíjí tehdejší myšlenkovou souvislost mezi vinou a neštěstím (aniž by ovšem řešil další s tím spojené otázky). Podobenství o fíkovníku pak má především představené křesťanských obcí vést k trpělivosti s hříšníky a ke zvláštní péči o „neplodné“.


04.02.2006 - 14:10   -ls-  
» Lk 13,1-9

   “Přestaň už vést ten neplodný život, změň své smýšlení, začni znovu!” To je výzva Pána Ježíše.
   Úkol změnit svůj život, začínat znovu, je základním požadavkem na každého křesťana. Má dvojí podobu:
   Jednak se týká osobních katastrof, když nám něco nevyjde, když se nám zhroutí naše životní plány, když ztratíme blízkého člověka.
   Ale je to i stálý úkol pro každého křesťana, pro každý den znovu.
   Ad 1) Začít znovu po životních katastrofách
   Co dělá v životních katastrofách člověk bez živé víry v Ježíše, známe z každodenní zkušenosti kolem sebe: začne se litovat, oplakávat. Nebo začne zuřit a slibovat pomstu druhým. Nebo začne ničit sebe v dětinském vzdoru proti všemu a všem. A i když to má tu nejmírnější formu, zůstává člověk zahořklý, zatrpklý, k ničemu dobrý.
   Co dělá v životních katastrofách křesťan, nebudu popisovat teoreticky, ukážu to na životě ženy, jejíž památku si v tomto měsíci připomínáme, svaté Františky Římské, po níž mají jméno mnohé naše ženy.
   Vdala se za šlechtice, myslela, že je i šlechtic duchem, ale byl prý to opilec, hrubec, rváč a děvkař.
   Františka si poplakala, ale neutíkala od něj k mamince, ani když viděla, že jinačí nebude. Má děti, bude žít pro ně. Měla jich šest. Tři umřely hned jako nemluvňata, čtvrtá, Anežka, umřela dvouletá, pátý synek, v pěti letech. Zůstal jediný chlapec, Jan. K tomu se upnula.
   Po divoké rvačce, při níž její muž vypálil jakémusi Neapolitánovi statek, přišli mstitelé, zdemolovali dům a synka Jana unesli jako rukojmí. Syna už nikdy neuviděla. Muž se od té doby také už nikdy domů nevrátil.
   Teď snad měla Františka dost důvodů k zoufání. V prázdném domě, sama. Vdova - nevdova, manželka - nemanželka, matka - nematka. Poplakala si, ovšem, ale nezuřila, nezoufala.
   Její zpovědník jí řekl, co učí Ježíšova víra: sám zůstane jen ten, kdo chce být sám. Bezdětný je jen ten, kdo chce být bez dětí.
   Františka porozuměla a poslechla. Změnila celý svůj život. Je dost dětí v Římě, o které se maminka nestará. Je dost chudých v Římě, kteří nemají střechu nad hlavou. Je dost osamělých v Římě, kteří potřebují její dobré slovo, její úsměv, její ženskou službu.
   A tak ve Františčině domě je znovu živo. Františku zná jako hodnou tetu kdekteré děcko z ulice. Františku zná kdejaká babička, kdekdo, kdo má trampoty. Františka má pro všechny čas, poradí, povzbudí, pomáhá.
   Když Františka umírá, zná a miluje tuhle hodnou paní celý Řím. Nebylo ani potřeba procesu o jejím svatořečení. Každému bylo zřejmé, že pochopila, co je to žít křesťansky, že je světice.
   Už rozumíš, co je to zmrtvýchvstání? Zlo nezhubilo Ježíše, on žije dál. Zlo nezhubí Kristova věřícího, on je překoná, vstane z něho, žije dál. Vše zlé přežije a obrátí se k lepšímu. Přežije i svou smrt.
   Ad 2) Začínat znovu každé ráno
   Pak je tu ještě druhá, tak každodenní podoba změny smýšlen, nové začínání každé ráno, den co den znovu.
   Každé ráno se nově rodíme, vstáváme ze sna jako ze smrti. A máme začínat s novou vůlí po dobru, s novou chutí neprožít ten den neplodně a bez užitku, jako ten fíkovník jalový, ale máme přiložit svou ruku k dílu na vysvobození lidu Božího z egyptského zla. Znovu se vydat na cestu za Božím královstvím.
   Bez velkých slov, bez velkých hesel a řečí, jsme tu pro druhé kolem nás.
   “Změňte své smýšlení, změňte své jednání, změňte svůj život!” Tak nám dnes volá Pán. “Učte se ode mne a já vám pomohu. Ponesu vaše břemena s vámi.”
   Pochopils? Uslyšels? Půjdeš za ním?
   To už mu povězme každý sám za sebe.


14.12.2005 - 21:08   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Lk 13,1-9

      Pán Ježiš predpovedá tým, ktorí nebudú robiť pokánie, že zahynú. Ale prečo majú robiť pokánie? Veď tí, ktorým sa prihováral, neboli až takými hriešnikmi; naopak: predstavovali najnábožnejší prvok, vo väčšine preukazovali úprimný záujem o Ježišovu náuku, nasledovali ho s najlepším úmyslom. Avšak aj od nich žiadal robiť pokánie.
      Je to požiadavka adresovaná aj nám, lebo aj tu zhromaždení predstavujú skôr ten nábožný prvok; prečo máme robiť pokánie? Samozrejme: aby sme boli ešte nábožnejší, tak veľmi, ako len dokážeme, aby sme boli dokonalí, povedzme jasne: aby sme boli svätí.
      S pojmom pokánia sa spája tiež pojem cesty; cestu si môžeme pomýliť, môžeme ju stratiť, možno z nej zísť, a vtedy sa treba na ňu vrátiť, vrátiť sa do správneho smeru. Ten smer nám určil Boh už v samotnom stvoriteľskom akte; ako jasne píše apoštol: (Boh) nás ešte pred stvorením sveta vyvolil, aby sme boli... svätí (Ef 1,4), ...nepovolal nás pre nečistotu, ale pre posvätenie (1 Sol 4,7). Cesta svätosti, ktorou máme kráčať - to nie je prechádzková aleja, ale skôr prekážková dráha, a ešte lepšie povedané: horolezectvo. Niekto povie: nemám kondíciu, som obyčajný prízemný pešiak. Ale Ján Pavol II. povedal veľmi jasne: v Cirkvi nie je miesto pre nejakého obyčajného človeka, každý kresťan je povolaný pre vrcholy. A vrcholy, o ktorých hovorí pápež, to je pre každého z nás vrchol samého seba; sme povolaní na vrcholy svojich možností: na vrchol svojej trpezlivosti, na vrchol svoje ústupčivosti, na vrchol svojho ovládania a na iné takéto vrcholy. Na vrchol - to znamená, aby som sa uistil, že už nemôžem byť trpezlivejší, ústupčivejší, nemôžem sa viac ovládať. K tomu máme určite ďaleko - a preto potrebujeme stále konať pokánie.
      Len, na druhej strane, nedajme sa ovládať domýšľavosťou: skutočná svätosť je celkom neuvedomelá. Ale uvedomelé musí byť naše úsilie, aby, zhodne s tým dnešným podobenstvom, prinieslo očakávané ovocie, nečakajúc na vyťatie. Svätí ľudia - to je vlastné zrelé ovocie Božieho kráľovstva na zemi.


07.12.2005 - 16:45   -ls-  
» Lk 13, 1-9

Nikdo nepochybujeme, že v evangeliu o fikovníku, který nenese ovoce, se mluví o nás, o mně, o tobě.
Často si svou neplodnost, že nepřinášíme žádný užitek lidem kolem sebe, ani pořádně neuvědomujeme.
Přišli na faru mladí manželé. Před dvěma roky zde měli svatbu a teď nevěsta žádá, aby kněz splnil, co jí tenkrát nabídl: aby ji pokřtil. - „Váš manžel se vám jistě dobře věnoval, dobře vás ke křtu připravil," - raduje se kněz. - „Ale kdepak, kdybych čekala na něj, umřela bych jako pohanka a mé děti také. Od něj jsem neměla žádnou příležitost slyšet něco o náboženství. Ale bere mě s sebou do kostela a mně se líbilo, co jsem tam slyšela a viděla. A tak jsem tady s prosbou, abyste mne ke křtu připravil vy, pane faráři."
A pan farář se diví: „Pročpak tys zůstal vedle své ženy jako neplodný fík, proč jsi o své víře nemluvil, proč jsi jí nevysvětlil krásu evangelia?"
„Neměl jsem dosud čas dělat jí náboženské přednášky. A taky jsem si na to dosud netroufal. Když jsem uvažoval, jak jí něco povědět, vysvětlit, zjistil jsem, že jí jsou cizí náboženské výrazy, jak já je znám z vyučování katechismu. Později bych to byl jistě zvládl, ale má žena už nechtěla čekat."
Tuhle zkušenost mladého manžela jsme už asi někdy udělali všichni. Není snadné vysvětlit slovy to, co nám je ve víře známé a milé, třebas svátosti, modlitbu.
Ale je to řešení, co my často děláme jako ten manžel - že o své víře doma, mezi přáteli - nemluvíme? Ze nikomu neřekneme slovíčko pozvání, třeba jen to - pojď se s námi v neděli podívat do našeho kostela, nám se tam moc líbí a moc získáváme?
„Pane, ponech jej ještě rok. Okopám ho a pohnojím," - prosí nebeského hospodáře za nás Ježíš, náš zahradník, který nás chce zachránit. - „Snad příští rok už ovoce přinese."
Jak daleko je poslední doba naší zkoušky, zda přece jen začneme nést sladké fíky naší lásky, dobré ovoce naší ochoty podat ruku bližnímu na cestě k Bohu? Třeba něco čteš a napadne ti, že tahle myšlenka by se ti mohla hodit v rozhovoru s někým druhým. Ale to si ji musíš podtrhnout, v novinách vystřihnout, vrátit se k ní, aby ti uvízla v hlavě a nemělas hlavu tak prázdnou.
Nebo třeba zde v kostele.
Jak je to s námi v našem kostele, když vidíme, že na našem místě sedí náhodní návštěvníci? Začneme je zamračeně vystrkovat, nebojím s přátelským úsměvem vyhledáme v kancionálu číslo písně a sedneme si pro tentokrát jinam?
Máme právo na své oblíbené místo v kostele - vždyť ty jsi v kostele doma - a doma máš také své místo u stolu, svou postel, možná i svou vlastní světnici. Ale když přijede návštěva, rád přenecháš své místo hostu. Ale je tu přece jen způsob, jak si své místo bezpečně podržet, a je jednoduchý.
Nechoď do kostela na poslední chvíli - přijď trochu dřív. A tvé místo bude volné a ty je máš jisté.
Když jsme si toho vědomi, že máme přinášet dobré ovoce lidem kolem sebe, pak si dokážeme najít chvilku k popřemýšlení, jak by se dal pohanovi srozumitelně vyjádřit pojem milost Boží, svátosti. Pak si už dokážeš najít chvilku pro pár slov s dětmi, s mládeží, známými, o tom, proč v neděli jdeš do kostela. Pak budeš mít šanci, že nezůstaneš stromem neplodným. Aby nikdo v tvé blízkosti nemohl říci, že neměl žádnou příležitost slyšet něco o víře v Boha.


31.12.2004 - 14:12   Mark A. Copeland  
» Lk 13:6–9

ÚVOD

1. Jak procházíme Ježíšovými podobenstvími zaznamenanými v Matoušově evangeliu, všimli jsme si, že některá jsou specificky směřována k izraelskému národu…
      a. „Dva synové“, které hovoří o odmítnutí Jana Křtitele – Mt 21:28–32
      b. „Zlí vinaři“, které se týká toho, jak Izrael odmítal Boží proroky, a nakonec Jeho vlastního Syna – Mt 21:33–46
      c. „Svatební hostina“, které poskytuje ještě živější vylíčení bezbožnosti a vzpoury náboženských vůdců – Mt 22:1–14

      – Tato tři podobenství byla předložena během posledního týdne Ježíšovy služby, krátce před Jeho ukřižováním

2. Předtím Ježíš vyučoval jiné podobenství, o kterém někteří věří, že se týká podobného tématu…
      a. Tj. vztahuje se k Božímu jednání s izraelským národem jako celkem
      b. A k tomu, jak bude izraelský národ zničen, pokud nepřijme Ježíše jako Mesiáše
      – Podobenství je známé jako „Neplodný fíkovník“, a je zaznamenáno v Lk 13:6–9

3. Toto může být pravda…
      a. Ale aplikace má mnoho co do činění stejně tak s pokáním jednotlivce jako s pokáním národa
      b. Toto by mělo způsobit zvláštní zájem o podobenství v nás, když se chceme dozvědět od našeho Pána, co vyučoval o potřebě pokání


31.12.2004 - 14:11   Mark A. Copeland  
» Lk 13:6–9

PODOBENSTVÍ V JEHO PŮVODNÍM PROSTŘEDÍ

A. JEŽÍŠ REAGOVAL NA ZPRÁVU O NEŠTĚSTÍ – Lk 13:1–5
      1. Řekli mu, jak Pilát (římský guvernér)…
            a. Zabil několik Galilejců (Židů z Galileje, z té samé oblasti, odkud Ježíš pocházel)
            b. Smísil jejich krev s jejich oběťmi
      2. Odhadl myšlenky těch, kdo mu přinesli tuto zprávu…
            a. Byli ti, kdo vytrpěli takováto zvěrstva, horší hříšníci než ostatní Galilejští?
            b. Ne, a pokud nebudou činit pokání, stejně tak zahynou!
      3. Zdůrazňuje svoji myšlenku odkazem na podobné neštěstí
            a. Když se zbortila věž v Siloe (v Jeruzalémě) a zabila osmnáct lidí
            b. Tyto oběti nebyly horšími hříšníky než ostatní obyvatelé Jeruzaléma
      4. A poté opakuje svoje varování, že pokud nebudou činit pokání, stejně tak zahynou!
            a. Někteří tomu rozumí tak, že se odkazuje na zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l.
            b. Ať je tomu tak nebo ne, přesto je to výzva k osobnímu pokání


B. PODOBENSTVÍ O NEPLODNÉM FÍKOVNÍKU – Lk 13:6–9
      1. Základní body podobenství…
            a. Člověk je zklamaný, že fíkovník v jeho vinici nenese ovoce
            b. Chce jej vytnout, ale je přesvědčen správcem vinice, aby mu dal ještě jeden rok
            c. Pokud neponese žádné ovoce, potom bude strom skácen
      2. Základní myšlenka podobenství…
            a. Ústřední ponaučení z veršů 1–5 je zřejmé: „Čiňte pokání!“
            b. Podobenství ve verších 6–9 pokračuje ve výzvě k pokání o další krok: „Čiňte pokání TEĎ!“ (HENDRIKSEN)
            c. Neplodnost nebude trpěna navždy!

      Ti, kdo slyšeli Ježíše, přijímali tuto myšlenku, neboť který farmář by byl spokojený se stromem, který nenese ovoce? Ale oceňujeme tuto myšlenku my
dnes?


31.12.2004 - 14:11   Mark A. Copeland  
» Lk 13:6–9

PONAUČENÍ PRO NÁS V DNEŠNÍ DOBĚ

A. TAM, KDE BŮH ROZŠÍŘIL VÝSADY, OČEKÁVÁ NÁVRATNOST…
      1. Vlastník vinice očekával, že fíkovník ponese ovoce
            a. Dal mu dobrou půdu
            b. Tři roky se o něj bylo staráno
            c. Dostal ještě jeden rok navíc, ale jenom proto, aby nesl ovoce
      2. Bůh požehnal Izrael, a byl zklamaný, když nenesl ovoce – srv. Iz 5:1–7
      3. Stejně tak požehnal nás skrze Svého Syna Ježíše, a máme oslavovat Boha nesením ovoce – J 15:8 – Využil(a) jste výsady, které vám Bůh dal…?

B. PÁN JE DLOUHOSHOVÍVAJÍCÍ, ALE TO NEBUDE TRVAT NAVĚKY…
      1. Vidíme trpělivost vlastníka vinice
            a. Dal fíkovníku tři roky, aby nesl ovoce
            b. Nechal se přesvědčit, aby mu přidal ještě jeden rok se speciální péčí
            c. Ale tento poslední rok je konečnou možností, kterou fíkovník dostane
      2. Vidíme trpělivost Pána v jeho jednání s izraelským nároodem
            a. Jeho trpělivost na poušti
            b. Jeho trpělivost v době soudců
            c. Jeho trpělivost během vlády králů
            d. A přesto od nich odebral „Boží království“ a dal jej národu, který nese jeho ovoce – srv. Mt 21:43
      3. Stejně tak byl Pán dlouhoshovívající k nám…
            a. Neboť nechce, aby byl kdokoliv ztracený – 2 Pt 3:9
            b. Jeho trpělivost je pro naše spasení – 2 Pt 3:15
            c. Ale jeho trpělivost jednoho dne skončí, a přijde „den Páně“ – 2 Pt 3:7, 10

C. TI, KDO NENESOU OVOCE, BUDOU VYŤATI…
      1. Neplodný fíkovník, pokud takový zůstane, měl být vyťat
      2. Tak Ježíš varoval své učedníky, že totéž se stane jim, pokud neponesou ovoce…
            a. „Každou ratolest ve mně, která nenese ovoce, odstraňuje,“ – J 15:2a
            b. „Jestliže někdo nezůstává ve mně, bude jako ta ratolest vyvržen ven a uschne; pak je shromažďují a házejí do ohně, a jsou páleny.“ – J 15:6
      3. Pavel varoval pohanské křesťany, že budou vyťati, pokud nezůstanou věrní (což zahrnuje nesení ovoce) – Ř 11:19–23
      4. Čteme o konci těch, kdo byli spaseni, ale odpadli; ačkoliv obdrželi od Boha požehnání, jejich konec je přirovnán k trní a bodlákům – Žd 6:1–8
            a. Tj., „odmítnuti a blízko k prokletí“
            b. „…jejichž koncem je spálení.“


31.12.2004 - 14:10   Mark A. Copeland  
» Lk 13:6–9

ZÁVĚR

1. Ve světle takových varování snad můžeme lépe docenit…
      a. Ježíšovo dvojnásobné varování: „nebudete-li činit pokání, všichni stejně tak zahynete“ – Lk 13:3, 5
      b. Základní ponaučení z „podobenství o neplodném fíkovníku“: čiňte pokání TEĎ! – Lk 13:6–9
            1) Neboť Pán již byl trpělivý
            2) A doba, která vám zbývá, může být krátká!

2. Nemyslete si, že lidé, kteří zemřeli tragickou smrtí, byli horšími hříšníky než vy…
      a. Neboť všichni zhřešili a postrádají Boží slávu – Ř 3:23
      b. Jen jediný hřích nás činí vinnými ze všech – Jk 2:10
      c. A mzdou za hřích je smrt (věčné oddělení od Boha) – Ř 3:23; srv. Zj 21:8 – Takže pokud nečiníme pokání, náš konec nebude o nic méně tragický než ta nejhorší katastrofa, která kdy lidstvo postihla!

3. Ale dobrá zpráva evangelia je v tom, že Bůh nám nabízí dar věčného života! – Ř 6:23
      a. Avšak vzpomeňme si na varování pro ty, kdo nečiní pokání – Ř 2:4–11
      b. A stejně jako neplodný fíkovník, můžete mít méně než rok k nesení ovoce!


19.10.2004 - 19:57   JR  
» Re: Lk 13, 01-09

Jestliže se neobrátíte, všichni tak zahynete
Ptali se jednoho profesora bohosloví, v čem vidí základní rozdíl mezi tzv.. morálkou laickou a křesťanskou. Odpověděl: „Je jich mnoho, ale jeden je nápadný. Laický člověk předpokládá, že jsme všichni dobří, ale že je bohužel jistý počet zlých, který se musí dobrou výchovou stále umenšovat. Křesťanství nás učí, že jsme všichni zhřešili, že se musíme dobrou snahou polepšovat, a proto je na světě jistý počet dobrých, tj. světců.“ Vypadá to pesimisticky? jen na první pohled. Křesťanství učí doopravdy, že je hřích zlo univerzální, že proniká všude a že tedy hrozí Boží tresty všem. Ale proti tomu hlásá, že se dá každé zlo napravit pokáním, že se mohou všichni spasit. Proto začíná radostná zvěst evangelia výzvou: „Obraťte se, čiňte pokání!“ Výsledkem je zničení zla a příchod nebeského království (srv. Mt 3,2).


19.10.2004 - 19:57   JR  
» Re: Lk 13, 01-09

Těch osmnáct, které věž Siloe pohřbila pod svými troskami
Takových neštěstí jsou denně tisíce: zřítí se stavba, most, srazí se vlaky apod. Dnešní společnost okamžitě hledá odpovědnost u lidí. Kde je stavitel? Byly jeho plány dobře propočteny? Nebyl tam podvod při použití materiálu? Kdo byl přednosta stanice, který dal vlaku signál k odjezdu? Duchovní lidé hledají právem příčinu hlubší. Bůh stvořil svět spořádaný, harmonický, dobrý. Povodně, zemětřesení, požáry a jiná přírodní neštěstí, píše sv. Basil, mají svůj původ v hříchu. Čím se tedy liší úvahy sv. Basila od mentality Židů? I oni hledali příčinu ve zlu. Ale bylo to v hříchu jiných lidí. Basil naopak radí to, co nařizuje Kristus: hledat příčinu neštěstí v hříchu vlastním. I dnes je mnoho těch, kteří lamentují: Lidé jsou dnes zlí, přijdou velké pohromy! Ale je málo těch, kteří dovedou říci: „Pane Bože, hřeším, netrestej za mé hříchy svět!“


19.10.2004 - 19:57   JR  
» Re: Lk 13, 01-09

1. Myslíte, že ti Galilejci byli větši hříšnici než ostatní?
Kristus tu zřejmě naráží na něco, co se v těch dnech stalo a co pobouřilo veřejné mínění. Pilát,jak praví evangelium, smísil jejich krev s krví obětních zvířat. V Jeruzalémě se totiž často vyskytovalo falešné mesiášské nadšení a lidé pokřikovali pobuřlivá hesla. Římský místodržící to obyčejně ukrátil v zárodku. Poslal vojáky a ti ubíjeli nadšence i přitom, když obětovali v chrámu při zápalných obětech nebo když šli do města a vedli zvířata k obětem. Stalo se tedy velké neštěstí. Byli zabiti lidé, možná byli mezi nimi i ti, kteří se vzbouřením neměli nic společného. Typicky židovská reakce se projevovala při úsudku o událostech. Čím ti lidé zhřešili, že je Bůh potrestal smrtí? Je to úsudek náboženský, v podstatě správný, ale mechanicky přizpůsobený. Je pravda, že mají všechna neštěstí příčinu v hříchu, že Bůh je spravedlivý soudce, který trestá každé zlo. Ale je také pravda, že „Boží mlýny melou pomalu“ a že „Bůh nevyplácí každou sobotu“. Boží tresty neslouží k tomu, abychom posuzovali druhé, ale abychom se zamyslili nad sebou.


12.03.2004 - 14:32   Angelo Scarano  
» Lk 13, 1-9

      Obrať se právě dnes… Na takovou výzvu bys mohl namítnout: „Raději zítra, teď nemám čas. Raději jindy, musím se připravit“. Jenže… ta nejjednodušší cesta je: obrať se dnes. Ne zítra. Ne jindy. Sami ze své zkušenosti víme, že odložená záležitost se postupem času stává stále větším břemenem.
      Dánský filozof Sören Kierkegaard uvažuje o případu člověka závislého na hazardních hrách. Takový člověk si v duchu řekne, že přestane, ale jen od následujícího dne: ten večer si ještě dopřeje. A výsledek? Následující den na tom bude samozřejmě stejně jako předtím. Na takové otálení platí: „Zítra, zítra, proč ne dneska, proč ne teď?“
      Obrácení (právě dnes) je „výhodné“ především pro tebe samotného! Je to jako bys využíval lukrativní nabídky, která se ti nabízí jen určitou dobu. Tím, že neotálíš a „vezmeš“, získáš především ty sám. A opačně: zdráháním se o něco ukrátíš ty sám. Ve stejném duchu hovoří i Ježíš: neobrácení znamená ztrátu, zmar. Jak napovídá pozorné čtení evangelia, Ježíšova slova nejsou varováním, že neochota k obrácení přivodí „tragickou smrt“ (v podobě určitého nenadálého neštěstí či nehody). A kromě toho by nebylo správné pochopit Ježíšova slova „ve stejném smyslu“ pro všechny posluchače. Vždyť samotné evangelium nám prozrazuje, že s nejvyšší naléhavostí je Ježíšova výzva určena těm, kdo dosud nepřijali evangelium. Pro ty však, kdo přijali Krista do svého života, už není smrt a odsouzení (Ř 8,1).
      Dnešní věta „neobrátíte-li se, podobně zahynete“ je pro nás tedy zbytečná? Ne. I nám připomíná, že odchýlení se od Boží cesty, vykroucení se, od-vrácení od Boží tváře je „k naší škodě“. Platí totiž jasný axiom, že bez Boha není život – a čím víc se před Bohem bráním, tak tím víc sám trpím a ubližuji si. A tak výzva „obrať se právě dnes“ se dá v tomto duchu chápat jako „buď sám k sobě dobrý“.


12.03.2004 - 14:31   Angelo Scarano  
» Lk 13, 1-9

      Také „obyčejné“ události mohou zprostředkovat Boží poselství. Ježíš používá dvě zprávy z nedávné minulosti, aby ještě naléhavěji zdůraznil nutnost obrácení. Pomocí těchto příběhů nechce Ježíš předložit obraz Boha „soudce“, který je připraven okamžitě potrestat „hříšníka“. Vždyť ti Galilejci nebyli většími „hříšníky“ než ostatní. Jádro poselství je tedy jiné: závěr života přichází znenadání, nesmí se otálet s obrácením, jinak může přijít „tragický“ konec. Bůh je však trpělivý a poskytuje dostatek času a šancí k obrácení: okopává fíkovník a očekává, že přinese ovoce.
      K evangelnímu úryvku je možné uvést Pavlův výrok: „Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?“ (Řím 2,4)



© 2003 - 2020 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet