28.január 2020

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Nejde o to, aby sme život v sebe udusili, musíme ho používať v správnom čase a správnym spôsobom. Nič neničme, všetko dajme na správne miesto a na poriadok, aby sme to mohli ľahko nájsť.”


~MICHEL QUOIST~

12.06.2003 - (čítanosť1816 reakcie9)


Jn 8, 1-11

      1 Ježiš odišiel na Olivovú horu. 2 Ale zavčas ráno sa vrátil do chrámu a všetok ľud sa hrnul k nemu. Sadol si a učil ich. 3 Tu zákonníci a farizeji priviedli ženu pristihnutú pri cudzoložstve, postavil ju do prostriedku 4 a povedali mu: „Učiteľ, túto ženu pristihli priamo pri cudzoložstve. 5 Mojžiš nám v zákone nariadil takéto ženy ukameňovať. Čo povieš ty? 6 Ale to hovorili, aby ho pokúšali a mohli ho obžalovať. Ježiš sa zohol a prstom písal po zemi. 7 Ale keď sa ho neprestávali vypytovať, vzpriamil sa a povedal im: „Kto z vás je bez hriechu, nech prvý hodí do nej kameň.“ 8 A znovu sa zohol a písal po zemi. 9 Ako to počuli, jeden po druhom - počnúc staršími - sa vytrácali, až zostal sám so ženou, čo stála v prostriedku. 10 Ježiš sa vzpriamil a opýtal sa jej: „Žena, kde sú? Nik ťa neodsúdil?“ 11 Ona odpovedala: „Nik, Pane.“ A Ježiš jej povedal: „Ani ja ťa neodsudzujem. Choď a už nehreš!“

5.      Lv 20, 10.
12.06.2003 | Čítanosť(3052)
Jn 8, 31-59
12.06.2003 | Čítanosť(2345)
Jn 8, 21-30
12.06.2003 | Čítanosť(2168)
Jn 8, 12-20


08.12.2005 - 07:07   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Jn 8, 1-11

Dobre, že Cirkev nám kladie túto scénu pred oči v dňoch Pôstu - aby naplnila dôverou srdcia obťažené hriechom. Pretože tieto srdcia bývajú tiež zaťažené strachom, keď sa treba postaviť pred tribunál pokánia. Je to, samozrejme, tribunál, ale - ako vidíme - tribunál milosrdenstva.
Ale -jedna vec. Niektorí sa radi odvolávajú na toto milosrdenstvo a na túto scénu, na Kristovu zhovievavosť, čerpajúc z nej nielen ospravedlnenie, ale aj povzbudenie k ďalším priestupkom, lebo veď: Ja ťa neodsudzujem znamená - Ja ťa chápem. Avšak škoda, že takíto ľudia nevenujú pozornosť slovám, ktorými sa končí táto scéna, že ten milosrdný a zhovievavý Pán Ježiš nehovorí predsa: Ja ťa chválim, choď a rob podobne!, ale napomína: Choď a už nehreš! Tieto slová nám prikazujú zohľadniť dôležitú a definitívnu - hoci možno nedocenenú - podmienku sviatosti odpustenia, akým je rozhodnutie polepšiť sa. Bez tohto rozhodnutia niet odpustenia hriechov.
Čo povedia na to tí žiadatelia, ktorí si myslia, že hriech to je hlúposť? Ak aj hlúposť - tak v tom zmysle, že hriech možno uznať za nejakú odchýlku a prejav hlúposti; prečo teda z týchto hlúpostí nerobíme múdre závery; ľudia sa vraj najlepšie učia na svojich hlúpostiach. Ak sa považujeme za múdrych -tak predsa naša múdrosť pochádza z našej skúsenosti, a naša skúsenosť z našich hlúpostí. Nad týmito hlúposťami sa treba teda vážne zamyslieť, keď pristupujeme k sviatosti zmierenia: kde je prameň týchto našich „hlúpostí" - a akým príležitostiam sa máme vyhýbať, aby sme sa k hlúpostiam nevracali.
A nakoniec, sú to v podstate hlúposti, keď za tieto hlúposti Kristus musel priniesť až takú bolestnú obetu?


30.11.2004 - 15:02   kc  
» Re: Jn 08, 01-11

Ak nám Ján zanecháva opis situácie, kedy sa Kristus zastal ženy, usvedčenej z hriechu, tak je to preto, aby nám nielen ukázal Božie milosrdenstvo, ale aj akosi v praxi „novosť života“, ktorá patrí kresťanovi, ktorý je „nový človek“.
Kristus reaguje na dobiedzanie slovami: „Kto z vás je bez hriechu, nech prvý hodí do nej kameň“ (Jn 8, 7). Keď sa tí, ktorí odsúdili ženu vytratili, povedal žene: „Žena, kde sú? Nik ťa neodsúdil?“ Ona odpovedala: „Nik, Pane.“ A Ježiš jej povedal: „Ani ja ťa neodsudzujem. Choď a už nehreš!“ (Jn 8, 10-11). Ukazuje jej novú cestu života. Choď a odteraz už nehreš! To sú slová, ktoré adresuje každému človekovi pri stretnutí vo sviatosti zmierenia. Pozýva k radikálnej premene srdca a života, k obráteniu, k novému životu v úprimnom priateľstve s Bohom. Je to náročné priateľstvo, ale veľmi dôležité a cenné.


14.08.2004 - 18:45   dp  
» Jn 8, 11

Prečo ju neodsúdil? Lebo on bude odsúdený miesto nej. Nevinný neodsudzuje, lebo nevinný bude trpieť za vinných. Spravodlivosť bude zachovaná, lebo on splatí dlh za jej hriechy; milosrdenstvo bude tiež zachované, lebo zásluhy jeho smrti sa budú vzťahovať aj na jej dušu. Najprv je spravodlivosť, potom milosrdenstvo; najprv satisfakcia, potom odpustenie. Náš Pán bol skutočne jediný v zástupe, kto mal právo vziať kameň a vykonať nad ženou rozsudok, lebo bol bez hriechu. No nezľahčil hriech, lebo prevzal jeho ťarchu. Odpustenie niečo stojí a plnú cenu zaplatí na vrchu troch krížov, kde bude zadosťučinené spravodlivosti a odkiaľ sa rozšíri milosrdenstvo. Práve toto oslobodenie z otroctva nazval krásnym menom sloboda.


12.08.2004 - 07:17   JR  
» Re: Jn 08, 01-11

Nikdo tě neodsoudil? Ani já tě neodsuzuji. Jdi, od nynějška už nehřeš
I ve Starém zákoně se někdy netrestaly hříchy Bylo to s odvoláním, že pomsta patří Bohu (Řím 12,19), že tedy on sám zasáhne ve vhodnou dobu a vhodným způsobem. Člověk tedy přenechává soud a trest nejvyšší instanci. Tu se však stává něco nového. V tomto případě je vyšší instancí Kristus. Ale on jen jakoby schválil to, co už předtím rozhodli lidé. Zdá se to nemyslitelné? A přece se to děje ve svátosti pokání. Co tu bylo na zemi svázáno nebo rozvázáno, platí i v nebi (srv. Mt 18,18). Ale jiný druh podobného soudu recitujeme denně v Otčenáši: odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům! Svět, ve kterém žijeme, se nemůže zachránit bez odpuštění. Bůh nám však dal zvláštní milost. Jako společně hřešíme, tak si můžeme i společně odpouštět před lidmi i před Bohem. (T. Špidlík)


12.08.2004 - 07:17   JR  
» Re: Jn 08, 01-11

Kdo z vás je bez hříchu, hoď na ni první kamenem
Kamenování, jak píše pražský německo-židovský spisovatel E Werfel, byl zvláštní způsob rozsudku smrti, v principu obdivuhodný. Předpokládá, že nemůže jeden člověk druhého vydat na smrt. Tu odpovědnost si může vzít na sebe jenom všecek lid. Každý hodí svůj kámen. Tím jakoby říkal: já se distancuji od tebe, od tvých skutků, které jsou proti Bohu a národu. O tento mravní základ opřel svůj úsudek Ježíš. Žena zhřešila. Máte právo se od ní distancovat, odsoudit její čin i ji, ale podjednou podmínkou:jestli jste se vy sami distancovali od hříchu. Je jediná zpráva o tom, že Ježíš psal. Bylo to do písku a někteří myslí, že tam psal okolostojícím jejich viny Ale to je dohad. Tak je, že se v tomto okamžiku nikdo neodvážil veřejně vyhlásit za bezhříšného. Žena se tedy zachránila. A přitom byl názorně ukázán křesťanský postoj, který máme zachovávat při posuzování hříchů jiných lidí. (T. Špidlík)


12.08.2004 - 07:17   JR  
» Re: Jn 08, 01-11

Mojžíš nám nařídil takové ženy ukamenovat
Je tak skutečně v Leviticu (Lv 20,10): oba vinní mají být odsouzeni k smrti (srv. Dt 22,22-24). Dodnes existují tyto zákony v některých muslimských zemích. Ale s jejich přísným dodržováním byly vždycky potíže. Může vnější společnost donucovat lidi, aby zachovávali zákony Boží, které jsou na prvním místě vnitřní a záležitosti svědomí? Odpovídáme, že ne, kromě případů, kdy jde o ochranu všeobecné mravnosti. Ve společnosti, která se cítila povinna udržet čistotu rodinných vztahů, se tento případ řešil i jako veřejný přečin. Ale byla židovská společnost v době Kristově tak neporušená? Nevydává se pak autorita, která hřích trestá, v nebezpečí, že je postižena tvrdě jedna osoba, zatímco mnoho jiných, kteří mají stejný hřích, chodí beztrestně? V každém případě byl problém vhodný, aby vylákali na Ježíši řešení, o němž by se pak mínění lidí rozdělilo. (T. Špidlík)


24.03.2004 - 07:20   Angelo Scarano  
» Jn 8, 1-11

      V tenatech smrti! Chycena! Bez úniku: uvnitř zdrcující výčitky, vně krvelační žalobci. A zákon neúprosně odsuzující… To byla zkušenost té ubohé ženy: a zároveň často tou naší zkušeností. Odsuzování druhých, hlodající a zdrcující výčitky svědomí, zklamání nad sebou, odsuzování sebe („proč jsem to udělal?“, „proč jsem takový bídák?“). A navíc: neutuchající výčitky, které se nedají ničím „uplatit“.

      Kdo doopravdy poznal hloubku a „tvář“ hříchu, asi zažil tyto pocity. Že to patří k pravému křesťanu? Jasná odpověď zní: ne. Ježíš odsuzuje hřích, ne hříšníka. Na rozdíl od nás, kteří tak snadno „smícháme obojí dohromady“ (i to patří k naší porušené přirozenosti, že nedokážeme jasně rozlišovat). A tak odsuzujeme druhé, anebo i sebe. Obojí je koneckonců tím snadnějším způsobem, jak se vypořádat s hříchem. Ježíš jde po té těžší cestě. Nepodléhá citům, mlčí a čeká – aby zároveň poskytl čas „k prohlédnutí“ těm, kdo mají kameny již připravené.

      Uvnitř úzkosti, vně kameny neúprosného odsuzování. A Ježíš mlčí. Prostoupen Božím pokojem. A tento pokoj je nakažlivý – a proto tato žena, díky Ježíšově blízkosti, vidí, jak se postupně hrozba odsuzování vytrácí. Smrt ustupuje, raší nový život. Tma přechází, pomalu svítá. A to ne samo sebou! To Ježíš působí tento neočekávaný zvrat – a kdo zažil někdy tuto změnu, ví, jak to bývá opravdu nečekaně (člověk v zajetí odsuzování si už už myslí, že je „beznadějně vydaný smrti“, bez šance). A podobně jako ona žena, i my potřebujeme být v Ježíšově blízkosti, ano, postavit se před jeho tvář – a to i přesto, že všude kolem (v našem nitru) zaznívá ohlušující žaloba a neuplatitelná výčitka. Postavit se před Ježíšem se srdcem na dlani – neutéci, neschovat se. A Ježíš svou přítomností zahání výčitky… a bouře utichá.

      A tento velký dar odpuštění je zároveň závazkem: jdi, a už nehřeš. Jdi – neuvízni nevěřícně v minulosti, zaobíraný svými stinnými stránkami. Jdi – nezůstávej v minulosti, přijmi odpuštění, uvěř, že Ježíš vzal na sebe tvůj hřích. Uvěř a jdi – nezůstávej ležet na zemi jako poražený. Vstaň a jdi – přece Bůh tě nestvořil proto, abys zůstal vězněm smrti a černoty! Tragické totiž není prohrát a padnout, ale zůstat ležet na zemi. Ale ty jdi… a už nehřeš! Rozhodni se pro novou cestu. Řekni si: „Nechci žít jako dřív“. Ježíš tě vysvobodil proto, abys žil jako svobodný člověk – ne jako zajatec… spoutaný v tenatech smrti a sebeodsuzování.

„Což jsi otrokem? Otrockého rodu? Proč by ses měl stát kořistí? Proč by měli krvelační mladí lvi řvát, vydávat hlas, určovat tvé kroky? Proč by měli pustošit tvůj život, tvé nitro, tvé vztahy?“ (Srv. Jer 2,14-15)


24.03.2004 - 07:19   Angelo Scarano  
» Jn 8, 1-11

      3-5 Žena je postavena doprostřed: tak to bylo běžné při soudu (Sk 4,7). Toto místo ji izoluje od ostatních; zároveň se evokuje, že kolem ní jsou žalobci, kteří se odvolávají na Mojžíšův zákon a explicitně žádají pro ni kamenování, což byl běžný trest za cizoložství (Dt 22,21; Ez 16,38-40). Teprve později farizeové nahradili tento trest uškrcením.
      6 Ježíš píše na zemi: symbolický úkon. Exegeté nabídli mnoho různých výkladů. Velmi rozšířený je výklad, že tímto gestem se naráží na Jer 17,13 („Všichni, kdo tě opouštějí, propadnou hanbě. Ti, kdo se ode mne odvracejí, jsou zapsáni v zemi stínů, protože opustili zdroj živých vod, Hospodina.“ V řeckém překladu SZ, Septuagintě, to zní: „…budou zapsáni na zemi“) a Dan 5,5 („V tu hodinu se ukázaly prsty lidské ruky a něco psaly na omítku zdi královského paláce naproti svícnu. Král viděl zápěstí ruky, která psala.“). Podle tohoto výkladu je píšící ruka znamením „soudu“. Proti tomuto výkladu se dá vznést jednoduchá námitka, že kdyby byl důležitý obsah napsaných slov, evangelista by podal jejich znění. Proto se zdá přijatelnější jednodušší výklad, že Ježíš prostě na zemi „jen tak“ kreslí a čmárá, zatímco přemýšlí nebo zadržuje pocity znechucení z násilných sklonů žalobců. Anebo tímto gestem chce projevit nerušenost, klid tváří v tvář pohnuté a napjaté události, o to napjatější, že nejen žena je postavena takřka před soud, ale dokonce i Ježíš: bude věrný Mojžíšovu zákonu? Jak tento slavný Učitel vyřeší tuto prekérní situaci? Čmáráním na zemi Ježíš „nechává“ utichnout vzbouřené emoce a pomalu přenáší pozornost od obžalované ženy, ba dokonce od něj samotného (od něj se očekává rozsudek) k žalobcům! Nastane nepředvídaný zvrat: slovem „kdo je bez viny, ať první hodí kamenem“ Ježíš přivádí žalobce před soud! Situace se tedy nečekaně otočila! Ti, kteří chtějí soudit, jsou najednou postaveni před soud – před soud svého svědomí. I pro ně Ježíš však nabízí šanci k obrácení, které začíná poznáním vlastní hříšnosti.
      9 Detail „od nejstarších“ může naznačit, že oni mají větší zkušenost s vlastní slabostí a hříšností. Jejich implicitní vyznání může být pochopeno jako počátek jejích osvobození od zlého.

      10 Nakonec zůstali jen Ježíš a hříšnice: „Relicti sunt duo, misera et misericordia“ (sv. Augustýn, „zůstali dva, po-litováníhodná a s-litování“, doslova „ubohá a milosrdenství“). Ježíš se ženy neptá na to, co provedla, nepředkládá jí její vinu: ptá se, kde jsou její žalobci. Jeho otázky mají dovést ženu k vědomí, že ji nikdo neodsoudil a neodsuzuje.
      11 Zproštění viny se stává výzvou k obrácení: nehřeš! Přijatý dar „zproštění“ má být pro ni silou a výzvou k novému životu: zproštění má být silou k „oproštění“ od hříchu, k novému životu. „Ježíš tak přece odsoudil: ne však člověka, ale hřích“ (sv. Augustýn).
      Je tu velká rovnováha mezi milosrdenstvím k hříšníku a odsouzením hříchu: Ježíš odsuzuje hřích, ale ne hříšníka. Svým paradoxním postojem Ježíš naznačuje dvě věci: nestaví se proti zákonu, který odsuzuje cizoložství, a zároveň ukazuje, že jeho poslání není odsoudit, ale zachránit.


24.03.2004 - 07:19   Angelo Scarano  
» Jn 8, 1-11

      Tento příběh je jedinečným svědectvím o Ježíšově postoji k provinilému: on nepřijímá hřích, ale hříšníka. Pro zákoníky a farizeje je cizoložnice jenom „případ“ a příležitost, jak vtáhnout Ježíše do léčky. Kdyby se on vyslovil pro její propuštění, byl by jasně proti Mojžíšovu zákonu. A pokud by ji odsoudil k ukamenování, překročil by římský zákon, který vyhrazoval takový rozsudek pouze státní moci. Mistr se však vyprostí z léčky skutečně mistrovským způsobem. Nerušeně píše na zemi a obrací soud na samotné žalobce, když jim do jejich rukou předá „soud“ o sobě samotných! Ježíš neodsuzuje ani „spravedlivé“ farizeje, ani hříšnou ženu. Pro něj je rozhodující odpověď srdce na dar i nárok omilostnění: „Jdi a už nehřeš“.



© 2003 - 2020 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet