18.apríl 2021

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     NA ZAMYSLENIE

    Podobne, ako maliar robí kópiu obrazu, tak, že sa na neho často díva a snaží sa do svojej práce preniesť jeho rysy a charakter, podobne treba, aby ten, kto sa chce stať všestranne rozvinutým v čnostiach, často dvíhal svoj zrak na životy svätých a usiloval sa ich dobré vlastnosti a čnosti prevziať a uviesť do svojho života.

~sv. Bazil Veľký~

16.06.2003 - nz (čítanosť1780 reakcie5)


Flp 4, 1-23

      1 A preto, bratia moji milovaní a vytúžení, moja radosť a moja koruna, takto pevne stojte v Pánovi, milovaní!
      2 Evodiu prosím aj Syntychu prosím, aby rovnako zmýšľali v Pánovi. 3 Aj teba, verný spolupracovník, prosím, pomáhaj im, veď ony sa so mnou borili za evanjelium spolu s Klementom a s ostatnými mojimi spolupracovníkmi, ktorých mená sú v knihe života.
      4 Ustavične sa radujte v Pánovi! Opakujem: Radujte sa! 5 Vaša miernosť nech je známa všetkým ľuďom. Pán je blízko. 6 O nič nebuďte ustarostení. Ale vo všetkom modlitbou, prosbou a so vzdávaním vďaky prednášajte svoje žiadosti Bohu. 7 A Boží pokoj, ktorý prevyšuje každú chápavosť, uchráni vaše srdcia a vaše mysle v Kristovi Ježišovi. 8 Napokon, bratia, myslite na všetko, čo je pravdivé, čo je cudné, čo je spravodlivé, čo je mravne čisté, čo je milé a čo má dobrú povesť, čo je čnostné a chválitebné! 9 Robte to, čo ste sa naučili, prijali, počuli a videli na mne! A Boh pokoja bude s vami.
      10 Veľmi som sa zaradoval v Pánovi, že už raz predsa len rozkvitla vaša náklonnosť voči mne; pravda, aj predtým ste na mňa mysleli, ale nemali ste príležitosť. 11 Nehovorím to preto, že by som mal nedostatok. Naučil som sa vystačiť s tým, čo mám. 12 Viem žiť skromne a viem aj oplývať. Všade a všetko som sa už naučil: byť sýty aj hladovať, mať hojnosť i núdzu trieť. 13 Všetko môžem v tom, ktorý ma posilňuje.
      14 A predsa ste dobre urobili, že ste mi prejavili účasť v mojom súžení. 15 Veď aj vy, Filipania, viete, že keď som začal hlásať evanjelium po svojom odchode z Macedónska, ani jedna cirkev nemala účasť na mojich výdavkoch a príjmoch, iba vy sami. 16 Veď aj do Solúna ste mi raz aj druhý raz poslali, čo som potreboval. 17 Nie že by som túžil po daroch, ale túžim po ovocí, ktoré sa rozmnoží vo váš prospech. 18 Dostal som všetko a mám hojnosť. Som zahrnutý darmi, čo ste poslali po Epafroditovi; sú ľúbeznou vôňou, príjemnou obetou, milou Bohu. 19 Môj Boh splní každú vašu túžbu podľa svojho bohatstva v sláve v Kristovi Ježišovi. 20 A Bohu a nášmu Otcovi sláva na veky vekov. Amen.
      21 Pozdravte každého svätého v Kristovi Ježišovi. Pozdravujú vás bratia, čo sú so mnou. 22 Pozdravujú vás všetci svätí, najmä tí, čo sú z cisárovho domu.
      23 Milosť Pána Ježiša Krista nech je s vaším duchom. Amen.


21.05.2007 - 20:27   Ludwig A. Winterswyl  
» Flp 4,4

Ustavične sa radujte v Pánovi! (Flp 4,4)
Nijaké utrpenie nemá kresťana odvádzať od radostného chválospevu na Boha, lebo kresťan má vždy dôvod radovať sa a vzdávať vďaky. Kresťan nesmie na tento dôvod zabudnúť ani v najväčších starostiach. Svätý Pavol hovorí v liste Filipanom (4,4-6): «Radujte sa... lebo Pán je blízko. O nič sa úzkostlivo nestarajte, ale dobrorečiac Bohu, predkladajte mu svoje žiadosti v ustavičných modlitbách a prosbách.»
Dôvodom kresťanskej radosti je teda Pánova blízkosť. Od Betlehema neprestal Pán byť blízko vyvoleným a Bohom omilostneným ľuďom a aj im blízko zostane, kým nepríde v sláve zhromaždiť vyvolených v Božom kráľovstve. Keď však je Pán blízko, ako nás učí viera, máme tu nepodvratný dôvod k radosti.
Ak sa kresťan nevie radovať, vymyká sa tým vlastne z okruhu kresťanského bytia. Keď dovoľuje, aby utrpenie zvíťazilo nad radosťou, vyzerá to tak, akoby v tom okamihu nechcel byť kresťanom. Ak má kresťan trápenia, tak tieto patria do modlitby; v modlitbe dostáva utrpenie svoju hodnotu; pretože modlitba kresťana je predovšetkým a zväčša modlitbou ďakovnou za to, že nám Otec v Synovi daroval všetko. Pokoj Kristov - niečo, čo je väčšie, ako si to my ľudsky vôbec môžeme predstaviť - nás stále obklopuje.
V Kristovi sú pojaté naše utrpenia a v ňom dostávajú svoj skutočný význam. Kresťanstvo nie je náboženstvom strachu, ale náboženstvom vykúpených, ktorí majú v Kristovi neustály dôvod k radosti. Tá radosť nie je z tohto sveta, ale pochádza od Krista, ktorý najlepšie poznal ľudskú biedu. On teraz žije v sláve Otcovej, a práve preto môže stáť pri všetkých ťažkostiach a trápeniach tohto sveta. (Ludwig A. Winterswyl)


04.12.2005 - 13:59   -ap-  
» Flp 4, 4-7

Jako dítě jsem slyšel v jednom postním kázání o nějakém kardinálovi, který se prý nikdy nesmál. Na dotaz, proč tomu tak je, prý říkal, že když si vzpomene na své hříchy, nemůže se smát. Velmi to na mne tehdy zapůsobilo. Ale popravdě řečeno, příklad jsem si z toho nevzal. Ne snad proto, že by mi pomyšlení na mé hříchy působilo radost, jenže neměl jsem důvod na ně myslet neustále. A když jsem začal plněji chápat odpuštění, potom jsem dokonce mohl pocítit velkou radost, když jsem si vzpomněl na své hříchy a nezůstal jsem u nich, ale došel jsem až ke vzpomínce na to, že mi byly odpuštěny. Vždyť Boží odpuštění je bezesporu větší skutečnost než lidské zhřešení, a je to zkušenost krásná.
Ale život pokračuje a člověk v něm zachycuje čím dál víc lidských smutků, tragédií, bolestí. A není schopen naprostou většinu z nich odstranit, není schopen postavit zlu účinnou hráz. Co si pak počít tváří v tvář lidskému neštěstí, denně přítomnému Jak v našem bezprostředním okolí, tak na televizních obrazovkách, se slovy svatého Pavla v dnešním čtení: „Bratři, radujte se v Pánu, opakuji: Radujte se!“ Jsou to opravdu slova pro všední den? Nejsou to jen slova pro chvíle sváteční, pro chvíle takříkajíc mystického vytržení, kdy o světě kolem nás nevíme? Vezmeme-li vážně Pavlova slova celá, potom musíme říci rázné: „Ne!“ Protože Pavel o kousek dál říká: „Pán je blízko.“ A to je pádný důvod k radosti. Co to znamená, když Pavel řekne Pán? Jistě, je to Ježíš Kristus, Pán Ježíš. Ale to je pro Pavla totéž, jako kdyby řekl: bratři, vaše spása je přítomná. Je zde. Nebojte se. Vzkříšený Pán je blízko: je blízko vám, je blízko světu, je zde. To ve svých důsledcích znamená, že není ohrožen jen člověk všemi možnými nebezpečími, ale znamená to, že je ohroženo zlo. To zlo, které se chce roztahovat, které se tváří, že bude slavit jedno vítězství za druhým, že se dokonce zmocní našeho nitra, je ohroženo. Čím? No právě tím, který zvítězil nad smrtí, čili nad nejdůraznějším důsledkem zla a hříchu -je ohroženo vzkříšeným Pánem. My se nemáme co bát, ale zlo se má co bát. Dobro, ušlechtilost, láska, odpuštění, pokoj - tyto všechny věci to nemají ve světě spočítané, ty mají před sebou věčnou budoucnost. Ale zlo to má spočítané. Ať se tváří jak chce mocně, ať kolem sebe kope s jakoukoliv silou, může mnohé poranit a poničit, ale nemůže definitivně zvítězit. Pán je blízko. Je u tebe. Jakmile mu otevřeš svůj život, své nitro, své srdce - vstoupí a ujme se vlády. To znamená: zlo v tobě nebude vládnout. Budeš se s ním možná tvrdě potýkat, ale budeš vědět, kdo je pánem tvého nitra, kdo je vítězem v tvém životě. Je to vzkříšený Ježíš a nikdo jiný. A to je opravdu důvod k radosti. K trvalé radosti. A k radosti tím větší, čím víc si uvědomíš, že Ježíš nevítězí jen v tobě, ale v životech miliónů lidí, kteří ho také přijali za svého. A že není blízko jen jim, ale všem lidem, těm, kteří ho potřebují, i těm, kdo ho neznají.
Vzpomeňme si na účinnou lásku Matky Terezy, kolik objala lidí! A to byla jedna jediná žena s lidským omezením sil, které všichni známe. A co teprve vzkříšený Pán, náš bratr a Boží Syn? Jak mocná a silná láska to musí být! Všimněme šijí, vnímejme ji více než zprávy o všech neštěstích a katastrofách. Vždyť tato láska je stejně skutečná jako všechno zlo a bída ve světě. Ale je silnější. A na věky vítězící.


30.09.2005 - 14:43   Angelo Scarano  
» Flp 4,12-14.19-20

      Uvězněný apoštol dostal finanční pomoc od Filipanů, a tak projevuje svoji vděčnost. Jeho život nebyl rozhodně lehký. Životní zkušenost ho naučila „žít v nedostatku i v hojnosti“ – ne však silou vůle (na rozdíl od stoiků, hlásajících autarchii neboli soběstačnost), ale silou Boží. Tajemství, jak „zvládat nouzi“, nám Pavel prozradil v 2 Kor 12,9-10:
      „Pán mi řekl: ´Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.´ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.“
      Není pošetilé se v nedostatku opírat o Pána, protože on je „přebohatý a může dát cokoli člověk potřebuje“ (v. 19). Jistota, že Bůh obdarovává „královsky“, ústí ve chválu. Z těch rozmanitých darů je totiž možné vytušit vyzařující moc a slávu Boží: a na to se nedá odpovědět jinak než o-slavou (v. 20).
      Nejen chudoba, ale i nadbytek může „zkomplikovat“ lidský život. Je totiž snadné nechat se fascinovat a spoutat bohatstvím: aby se tak nestalo, je třeba Boží síly, která poskytne člověku „nadhled“ a patřičný svobodný postoj. I s tím je Pavel „seznámený“ (v. 12). Jistě pro něj nebylo zrovna jednoduché, že neměl zajištěný životní standard: někdy žil v nedostatku, jindy v nadbytku. Trochu by se dalo říct „z extrému do extrému“. Tak proměnlivé životní okolnosti vyžadovaly z jeho strany určitou pružnost, přizpůsobivost: a tu on měl, protože mohl zvládat všechno v tom, který mu dával sílu (v. 13). Jinými slovy: byl vnitřně silný jak v nedostatku, tak v prosperitě. Nic z toho ho nemohlo ani srazit k zemi, ani spoutat.


27.09.2005 - 15:25   Angelo Scarano  
» Flp 4, 6-9

      Uvedené verše patří k závěrečným výzvám listu.
      K pochopení našeho úryvku je třeba si všimnout předcházejícího v. 5: „Pán je blízko“. Právě tato blízkost nás osvobozuje, abychom se nenechali pohltit starostmi. A konkrétní aplikací této „teologie Boží blízkosti“ je praktická výzva: „ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním“ (v. 6). Nenechat se pohltit starostmi není snadné, proto Pavel dává konkrétní návod: odevzdávat problémy v modlitbě s děkováním, tj. s jistotou, že Bůh vidí a stará se. Touto cestou může křesťan zakoušet Boží pokoj (i uprostřed „nepokoje starostí!“), pokoj převyšující lidské „oddechnutí si“, pokoj pronikající až do středu naší bytosti, totiž do srdce (přestože slovo „pokoj“ je v Bibli souhrnným označením Božího požehnání, zde se zřejmě akcentuje mír, harmonie jako důsledek Boží blízkosti). Tento pokoj bude střežit srdce a myšlenky: sloveso střežit se používalo ve vojenské terminologii (vojáci střežili, hlídali město před útokem). Filipy patřily k římským vojenským pevnostem, a proto tato metafora musela být tamějším křesťanům velmi srozumitelná. Boží pokoj, jako hlídající voják, bude chránit naše nitro před útoky strachu a starostí. A opět se zdůrazňuje, že tento pokoj přichází jako důsledek Kristovy blízkosti – blízkosti, která je dokonce přítomností v nitru věřícího (v. 7).
      O Boží blízkosti a pokoji mluví i verše 8 a 9. Tam se hovoří o uznání a přijetí všech skutečných hodnot, nejen výslovně křesťanských (převzatých od Pavla – v. 9), ale i takových, o kterých se nedá prohlásit, že jsou výslovně křesťanské (ve výčtu jsou i pojmy převzaté z katalogů židovských či helénistických filozofů)! Tímto způsobem se zakusí Boží blízkost, a sice v podobě daru pokoje.
      Pavel tedy předkládá „dvojjedinou“ cestu k zakoušení Boží blízkosti, prožívané v daru pokoje: cestu pasivní („o nic nemít starost“, „předkládat v modlitbě své potřeby“) a aktivní (autentický křesťanský život, který asimiluje i ty pravé hodnoty přítomné v nekřesťanském světě).


29.10.2004 - 16:01   Angelo Scarano  
» Flp 4, 4-7

      Pavel byl zcela prostoupen a unášen blízkostí Pána. Toto můžeme jasně vytušit z následujících veršů, v jejichž středu stojí ujištění: Pán je blízko! Jeho blízkost proměňuje celý život křesťana: vyvolává radost (v. 4), ušlechtilé a dobrotivé jednání vůči druhým (v. 5), pokoj ve starostech (v. 6-7). Tato blízkost osvobozuje člověka k tomu, aby dokázal odevzdávat Bohu všechny své potřeby v modlitbě (v. 6). Jistota, že Bůh je blízko a že o nás láskyplně pečuje, dává vytrysknout už předem děkování, i když nejsou ještě vidět “plody” modlitby (v. 6). Boží blízkost obdarovává také pokojem, který je silnější než veškeré znepokojující myšlenky (v. 7).



© 2003 - 2020 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet