18.február 2020

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     NA ZAMYSLENIE

    Neodolateľnou silou každého apoštolátu je vnútorný život. Je veľkým omylom klásť na prvé miesto prirodzené, tzv. moderné prostriedky a na druhé miesto radiť nadprirodzené: milosť, pokánie, modlitbu... Vnútorný život je prvoradou a najdôležitejšou vecou v diele apoštolátu Ježiša Krista. Bez vnútorného života je každá vonkajšia akcia bezvýznamná a budí podozrenie.

~Pius XII.~

10.09.2004 - Miron (čítanosť1557 reakcie1)


Pánovo nanebovstúpenie

Kondák

       Kriste Bože, slávne si vstúpil do nebies a naplnil si radosťou svojich učeníkov, lebo ako svoj požehnaný dar prisľúbil si im Svätého Ducha. Veď ty si Syn Boží a Vykupiteľ sveta.

Kondák

       Splanil si svoje poslanie na zemi a zjednotil si ľudí s nebešťanmi, Kriste. Slávne si vystúpil na nebesá. Ale nás si neopustil. Ostal si s nami, čo ťa milujeme, ako si sľúbil: „Ja som s vami! Kto teda proti vám!?“


06.10.2006 - 08:19   -ls-  
» Nanebovstúpenie Pána

Pod dojmem svátku Nanebevstoupení Páně volal kdysi nestor protináboženských bojovníků Friedrich Nietzsche: „Zapřísahám vás, přátelé, zůstaňte věrni zemi.“
Nietzsche chtěl tím křikem zdiskreditovat, znevážit křesťanské náboženství. Netušil, že tím náboženství slouží, protože pomáhá odbourávat mytologické, pseudonáboženské představy.
Ale copak volání po věrnosti zemi není opravdu v protikladu s tím, co dnešní svátek vypovídá o Pánu Ježíši? Vstoupil na nebesa, byl vzat ze země, cožpak to není výpověď o tom, že Pán Ježíš opustil zlý svět, kde trpěl, že se od něj oprostil a unikl zpět do nebe, mimo zemi? Cožpak křesťanství nevede také své vyznavače, aby se snažili nějak přetrpět a přečkat tento život, a pak ať se zlý svět řítí kam chce - my budeme jinde, v nebi? Cožpak právě naděje na únik ze světa není to, čemu se říká křesťanská naděje?
Tak to není. Taková naděje, která by se vrhla až kamsi za lidský život, za lidský svět, byla by fantastická, chiliastická, neskutečná naděje. A byla by to vlastně naděje zcela pohanská, nekřesťanská.
Podhoubím, ze kterého takové představy podvědomě, neuvědoměle vyrůstají, je jakási špatná optická představa nebe, jako místa kdesi nahoře, představa, která polopaticky lpí na hovorových výrazech. Maminka řekne: skoč mi pro kvasnice - a nejde o skok do dálky. Podobně se řekne, že někomu spadl kámen ze srdce a jiný řekne, že zapadá slunce a ono nikam nic nepadá. Lidská rčení mívají význam jiný, než je doslovné znění použitých slov.
Nanebevstoupení Páně není kosmonautický výkon, není to fyzické dění. Ježíš nestoupal metr za metrem a kilometr za kilometrem do vzduchu, až k měsíci, nebo dál na vzdálenou planetu. Nebe není jen nějaké místo někde.
Co tedy nebe je - kde je tedy nebe? Jak si je máme představit? Těžko si je můžeme představit. Dobře to říká svatý Pavel, že ani lidské oko nevidělo, ani na mysl lidskou nevstoupilo - že si lidsky nebe představit nelze.
Ale přesto si můžeme pojem nebe aspoň přiblížit - pomocí raně středověkých obrazů, ikon. Zájem o ikony je teď světovou módou. Kupují se, kradou se, ale také se s novým zájmem studují. Středověký malíř nesmýšlel o nebi nějak primitivně, jako o modrém „nebi nahoře“. Nemaloval vůbec modrou barvou, ale zlatou, nebo použil zlatého plechu a udělal toto zlaté nebe jako nosné pozadí, na němž znázornil člověka. Rozumíte tomu?
Nebe jako nosný základ člověka a celého světa. Ne „něco nahoře“, ale to, co nás obklopuje ze všech stran, to v čem žijeme, hýbáme se a jsme, protože Bůh nás obklopuje, obsahuje ze všech stran. Nebi je každý z nás přesně tak blízko, jak blízko je Bohu.
Jestliže si takto prohloubíme představu o nebi, pak budeme bez obtíží rozumět i výroku o nanebevstoupení Pána Ježíše. Říká se tím, že on se stal novým základem našeho bytí, naší existence. Prolomil hranice mezi „tímto“ a „oním“ světem, mezi minulostí svého lidského narození a současností našeho lidského bytí. Písmo to říká ještě jinými obraznými rčeními: sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; je mu dána veškerá moc na nebi i na zemi. Rozumíte už, co to znamená: Kristus je nosný základ všeho času, i tohoto atomového věku; i v něm máme zvěstovat jeho království.
Teď rozumíme i smyslu napomenutí, které nám dnes dává Písmo: Co hledíte do nebe? Nehleďte vzhůru, Pán je s námi zde - zpíváme si v rytmické písni. „Zůstaňte zemi věrni“, můžeme říci s Nietschem, hlásejte jeho království zde, kolem sebe.
Nechceme tím hlásat, že čekáme nebe na zemi. Nebe není totožné se zemí a nikdy nebude. To ví každý, kdo má oči, že země nebude bez katastrof přírodních, a bez temnot duchovních ze zloby a hlouposti lidské. Ale Kristus učinil vše až po vlastní smrt, aby temnoty myslí rozehnal láskou, aby lidem ukázal cestu, jak zemi dotvářet blíž k podobě Božího království, nanebevzetí.
Dnešní svátek je výzvou a úkolem pro nás. Od té doby, co Pán vstoupil na nebesa, je zde na zemi přítomen viditelně v nás, skrze nás; skrze naši lásku.



© 2003 - 2020 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet